praktik píše:Volba sama je odmítnutím jednoho a přijetím druhého. Když zvažuješ pro a proti pak ta pro jsou přijetím a proti odmítnutím.
Jen teoreticky, z pohledu intelektu: pro něj kladná volba je volbou proti tomu, co zvoleno nebylo.
Když ale budeš pozorně u sebe sledovat, jak to doopravdy probíhá při prožívání, v reálu, zjistíš, žeKdyž zvážím všechna pro a proti, rozhodnu se pro jedno a tím momentem to zbývající ztratilo pro mě význam, aniž bych to musel odmítat.
Nezbylo tam už nic, co by se muselo odstrčit, odmítnout, co by se muselo negovat jako nežádoucí.
V okamžiku rozhodnutí/volby to zmizelo samo od sebe.
Taky je mi Tolle blízký. Je moc dobře, že se tady objevují citace z něho
Jen malá poznámka k volným interpretacím toho, co Tolle říká:
On nepoužívá výraz "nevšímat si myšlenek" - možná proto, že to přesně nevystihuje nezaujatý přístup k myšlenkám: "dobrá, jsi tu, OK, beru to na vědomí" - bez emocionální reakce i bez dalšího špekulování a rozvíjení mysli.
Pojem "nevšímat si" má totiž v sobě náznak odmítnutí: "Nevšímal si dotyčného, i když ten se ho pokoušel zastavit, a šel klidně dál." V takovém jednání je zřejmé odmítání toho, kdo se pokoušel upoutat jeho pozornost. „Nevšímej si toho, co říká, vždyť tomu nerozumí.“
A Tolle nemá na mysli odmítnutí – naopak. V knize „Ticho promlouvá“ na příklad říká:
„Když bezvýhradně přijímáte přítomný okamžik, když nemáte žádné výhrady proti tomu, co je, vaši nutkavou potřebu myslit nahradí stav bdělého vnitřního klidu. I nadále jste při plném vědomí, ale vaše mysl nic nehodnotí… Proto když se zbavíte své vnitřní rezistence, vnější okolnosti vašeho života se často zlepší.“
Slovo „přijmout“ se v jeho knihách objevuje velmi velmi často, a ne náhodou.
Vím, je to jen maličkost, ale slova jsou nositeli významu.
Linda píše:
Rozhoduju se neustále, co teď, život je opakující se volba z většího množství možností. Když si vyberu na pultě v bufetu chlebíček, neznamená to ještě, že odmítám sladké zákusky. Prostě mám chuť na chleba se sýrem. Volbu nevnímám jako odmítnutí toho, co jsem si nevybrala.
Neochotně se převalí na posteli a po chvíli se přinutí vstát...
Návštěvník píše:http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=145&t=755&start=170#p15585Negativní i pozitivní emoce jsou součástí jednoho energetického komplexu, ať se nazývá jakkoliv. Má svou autonomii i primitivní inteligenci. Posiluje se jakoukoliv emocionální reakcí osobního já na to, co se děje, jakmile se jí necháme ovládnout.
Tolle: "Když se stanete pozorovatelem, vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést k tomu, abyste se s ním opět ztotožnili... Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení..."
praktik píše:Rozhodující je zřejmě přítomnost nebo nepřítomnost emoce - sympatie nebo antipatie k tomu, co se děje.
Leah píše:praktik píše:Rozhodující je zřejmě přítomnost nebo nepřítomnost emoce - sympatie nebo antipatie k tomu, co se děje.
Emoce probíhají na základě určitých spouštěčů, máme každý ty svoje. Ale jsou tu dvě možnosti, buď jsem bdělá a vidím na ně, potom nedovolím,
aby došlo k nabalování myšlenek na myšlenku, tedy aby se dostavilo nepřijetí a emoce gradovala, tedy - jak říká Mistr: "Nepřevezmu zásilku" .
Situaci přijmu takovou jaká je, včetně oné krátce vzedmuté emoce.
Pokud ale s tím momentálním vzedmutím splynu, dostaví se odpor, a emoce je pak adekvátní mému oporu, což se ději díky dokonalému splynutí
s vlastní představou a přesvědčením o tom, jak by věci správně měly být, oproti tomu jaké v tuto chvíli jsou.
Pozornost, neboli ducha-přítomnost takto neustále procvičována, oslabuje i spouštěče samotné, proud světla jim nedělá dobře, daří se jim nejlépe
ve tmě.
Vzniklá emoce sama o sobě tedy rozhodující není, podstatná je bdělost k tomu, co se ve mně v tento okamžik děje.
Neochotně se převalí na posteli a po chvíli se přinutí vstát...
Odpor k tomu, co je, spolehlivě naprogramuje reakce na celý den:
zatracená bábovka... zatracená manželka... zatracenej život...
Pavel píše: volba je někdy odmítnutím toho, co jsem si nevybral.
Pavel píše:Volba sama je odmítnutím jednoho a přijetím druhého.
ale je přece snazší, přijmout, že něco odmítám, než se tomu vyhnout tím že sklopím oči stranou, abych to odmítané neviděl, já přece nesmím odmítat.
Linda píše: záleží na tom, jestli odmítnutí obsahuje emoci odporu, nebo ne.
Jana píše:Pozornost je soustředěna na to, co ANO a není rozptylována "namotáváním" se na to NE.
Odmítat mohu s odporem nebo bez, buď se odpor dostaví nebo nedostaví, ale když už se dostaví mohu si ho všimnout, podívat se na něj, pozorovat jak se projevuje, kde ho vnímám, všimnout si prostoru kolem něho, nebo ho nechat být, a užít si ho jako taky To.
Pavel píše:S úctou Pavel (Collega)
praktik píše:Z http://ivy.sgo.cz/zsv/pl/city_a_emoce_pl.pdf
"Podle intenzity (hloubky) a délky trvání rozlišujeme tři základní typy emocí: nálady, afekty a vášně.
Nálady se nevyznačují vysokou intenzitou, ale dlouhým trváním, jsou poměrně stabilní – „podbarvují“ celkové prožívání, ovlivňují vnímání, představy, myšlení. I když obvykle víme, co je způsobilo, nejsou vázány na konkrétní objekt. Nálady souvisí s temperamentem – u sangvinika převažuje dobrá nálada, melancholik má naopak sklony ke smutné náladě.
Afekty jsou silné, bouřlivé, ale krátce probíhající emoce. Vznikají rychle, probíhají intenzivně a rychle odezní (výbuch vzteku). Afektivním reakcím více podléhají labilní temperamentové typy (cholerik a melancholik).
Vášně jsou hluboké, velmi intenzivní a dlouhotrvající emoční stavy vztahující se ke konkrétním objektům a činnostem (vášnivá láska i nenávist k druhé osobě, vášnivý sběratel).
Návštěvník píše:Pavel píše:S úctou Pavel (Collega)
je mi ctí tu číst tvé přímé postřehy
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků