Moderátor: ryunin
Návštěvník píše:Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.
Ale to se ukáže právě až tou praxí.
Návštěvník píše:toto se musí provést až ve správný okamžik - těsně před samadhi a ne to aplikovat na celou duchovní praxi. To by jsi měl dávno znát.
vostalpetr píše:Kdyby tam to chtění nebylo,
nebyla by TND,
a Tomáš a Vacek by o tom nepsali
Návštěvník píše:Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.
Ale to se ukáže právě až tou praxí.
vostalpetr píše:Návštěvník píše:Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.
Ale to se ukáže právě až tou praxí.
To záleží pro jakou se kdo rozhodne praxi,
možné je naprosto všechno,
ale pokud chci jako nějaký výchozí bod stav bez osobní vůle,
tak je to ted relaxace
ale taky mohu zvolit jako výchoozí bod tvrdou osobní vůli a záměr a cíl
Můj názor ( imalilinkatá zkušenost) je,
že lepší je výchozí stav bez osobní vůle,
tedy relaxace
Vše ostatní jsou pak osobní manipulace a vůle,
ale to neznamená, že to nelze použít,
ale pak je tady na konci nejspíš na pořadu dne TND
vostalpetr píše:Netuší, že jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem.
No jak se zdá, ty zase netušíš, že právě v tomto je to chtění,
copak nevidíš co píšeš:
JÁ CHCI UPOUŠTĚT OD VLASTNÍHO CHTĚNÍ...
A někdo jinej natvrdo řekne: já chci realizovat a budu na tom tvrdět makat
A v obojím je CHTĚNÍ...
Tady je vidět ten nesmírný rozdíl mezi praxí a intelektuálním názorem.
Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.
Zkus to někdy
Vše ostatní jsou pak osobní manipulace a vůle,
ale to neznamená, že to nelze použít,
ale pak je tady na konci nejspíš na pořadu dne TND
Návštěvník píše:Tady je vidět ten nesmírný rozdíl mezi praxí a intelektuálním názorem.
Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.
Zkus to někdy
Ty jsi byl nechtěně osvícen?
Návštěvník píše:Může nastat osvícení, když je tu někdo, kdo něco chce?
Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.
jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Může nastat osvícení, když je tu někdo, kdo něco chce?
A ne snad?
Většinou se při prvním úspěšném uzření štěrbinkou mezi myšlenkami, uzření svobodného prostoru, toužilo po něčem úplně jiném, než byla ona štěrbinka se svobodným prostorem.
Pak teprve nastalo chtění onu štěrbinku vídávat častěji, na delší dobu - chtít provádět duchovní praxi.
A zároveň s ní praktikovat zřeknutí se světských mámivých zálib.
Chtění praktikovat duchovní cestu je povoleno, je žádoucí, doporučeno.
Letgo píše:Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem
Nejde to bez rozpoznávání vyvstávajícího chtění, aby něco bylo nebo nebylo. Když se na každém kroku začne chtění a nechtění v sobě rozpoznávat a upouštět od něho, postupně to ubývá a je tu jednání bez chtění, t.j. bez ulpívání na výsledku. Záměr není chtění, tím se jen zvolí optimální způsob jednání a to se průběžně přizpůsobuje měnícím se okolnostem. Bez představ, jak chci, aby to dopadlo.
Lidi si někdy pletou chtění, aby něco bylo, se záměrem, a z toho je pak nekonečné dohadování. Bez záměru by se Probuzený nemohl ani najíst nebo jít spát.
vostalpetr píše:a začneš provádět chtěnou duchovní praxi
Návštěvník píše:Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.
V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.
V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
V pozadí neulpívání na výsledku je stejně pořádná dávka ulpívání na výsledku.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.
V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Jakákoliv diskuse pak ztrácí smysl: holky - vdolky, vsjo rovno
Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
vigilant píše:Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Byl bych v tom opatrný. Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.
Návštěvník píše:vigilant píše:Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Byl bych v tom opatrný. Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.
Používat záměr neulpívat na dosaženém pro dosažení cíle...to je protimluv, protože se tu parádně lpí na tom, že se nemá lpět, aby se něčeho dosáhlo.
vigilant píše:Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků