Ahoj, mám takový problém, nevím si s tím rady, hrozně se mi líbil jeden kluk, sama jsem sice tehdy ještě někoho měla, ale tím druhým neznámým jsem byla tak okouzlená, že jsem se na svého "muže" po čase vykašlala a začala jsem se snažit o neznámého, bohužel on celou dobu chtěl mou kamarádku, pořád mi o ni povídal, psal a já už to nevydržela tak jsem mu řekla co k němu cítím a nebýt toho, že se pro něj kamarádka nakonec taky rozhodla tak by byl teď asi se mnou. Ale já tomu opravdu nerozumím, nevím jak nejlépe to mám podat, abych tu psaním nestrávila 2 dny.
Kamarádka je velmi oblíbená, má spousty přátel, kluci po ní letí jak dravá zvěř, zatímco já mám v tomhle dost mizerné zkušenosti. Sama mi řekla, když o ni bojovali ještě nějací další kluci, že by toho mého "neznámého" chtěla jen jako kamaráda a že takhle ho nechce, protože on už jí jednou předtím řekl, že by chtěl být víc než jen kamarád, ale já to tímhle prostě zapečetila, viděla jsem, jak ji on má pořád rád, ale myslela jsem si prostě, že ona o něj nestojí až pak když jsem mu řekla co k němu cítím a jak na tom je u mě, mě napadlo se jí zeptat, abych nebyla sobec, jestli k němu opravdu nic necítí a ona mi doslova vyrazila dech. Od té doby jsem se dala na ústup, oni spolu chodí a jsou šťastní.
Ale nastaly jiné problémy, kamarádka, se semnou bůh ví proč nebaví, je na mě protivná a zlobí se na mě a já nevím co mám dělat, je to zčásti určitě tím, že se s tím naším "neznámým" pořád ještě bavím a abych řekla pravdu dost si rozumíme a i přes to všecko jsme dobří kamarádi. Zezačátku mě to dost mrzelo, tak jsem problémy dělala spíš já, byla jsem na všechny zlá, protože jsem jí tolik záviděla, že má takové štěstí a já ne. Ale už se s tím pomalu smiřuju, že o mě prostě nestojí, že mě má jen jako kamarádku a i když tvrdí, že si mě ohromně váží a že si váží toho jak jsem se zachovala, protože jsem je víceméně spojila, tak si připadám hrozně méněcenná, štve mě, že na mě nemá tolik času jako na ni, štve mě, že se se mnou ona nebaví a zlobí se na mě, jako by se zlobila, že ho mám tak ráda, ale to nejde ho nemít ráda, když on je tak skvělý. Na hodnějšího kluka jsem ještě nenarazila, ale podle něho jsem na ně jen měla smůlu...
Co mám teď dělat? jak zahnat závist? jak na to pořád přestat myslet? vždycky je to to samé, "dneska jsou venku, bůh ví co dělají" vždycky mi to psala když šlo o někoho jiného, nebo i zezačátku když s ním chodila jen ven a teď už mi nenapíše nic, ani mě nepozdraví. Stačí, aby mi napsal něco špatného, něco o ni a už se mám hned špatně a moje nálada klesne pod bod mrazu. Chtěla bych být konečně šťastná, proč mi to dělá takové problémy? a proč to teď ještě ona tak komplikuje? já kdybych byla v její kůži, tak bych byla ráda, že si vybral mě, že je semnou a nic jiného bych neřešila..
Nějaké rady? budu ráda za jakoukoliv dobrou radu. Děkuji