Žádné já neexistuje

[Goro]

takže byla celá odbočka prostor/prázdno k ničemu.

Už to tak bude. Celá odbočka prostor/prázdno, byla k ničemu.

Vlastně ani ne, včera jsem četl tyhle dva články:
http://nemonavigator.blogspot.com/
http://laser-focus.blogspot.com/2011/09 ... witterfeed

Hlavně ten druhý je hodně cool. Začínám se orientovat . Nicméně, zpět k tématu.

[Honzam]

Vysvětluješ to odosobnění přesně. Teď by ses měl v tom celém prostoru začít vidět. Vidět jako to, co si Goro teď tak užívá (jak jsi o tom předtím psal), ale vypreparované z myšlenek a forem. Když zklidníš myšlení, měl by ten prostor dostat jiný charakter než prázdnoty. Jak je to dlouhou, co se Ti to stalo?

Kdo je Goro? Projev života si užívá život. To je vše. Stalo se mi to asi před 3 měsíci.

Projev života je pomíjivý. To živé je trvalé a neměnné. Zaměření pozornosti do hrudi a zkoumání, co mají užívané formy společného, možná může přinést překvapivé objevy.
Jinak, co píšeš, je skvělé. Jsem moc rád, že si můžu pokecat s někým, kdo má takovou zkušenost. Neexistující "já", o kterém píšeš, pro mě přestalo existovat téměř před 4-mi lety.

Ty ale existuješ, jinak by o tom Goro nemohl tak výstižně psát.

[Goro]

Ty ale existuješ, jinak by o tom Goro nemohl tak výstižně psát.

Co přesně myslíš slovem TY?

[Honzam]

Ty ale existuješ, jinak by o tom Goro nemohl tak výstižně psát.

Co přesně myslíš slovem TY?

Mohl bych napsat, že jakákoliv odpověď je jen další forma a tu otázku si musíš položit sám a hledat na ni odpověď, ale ...
Představ si, že existuje jediná živá bytost, která je dokonalá. Existuje tak, že neexistuje nic jiného a nikdo jiný než ona. To, co se teď jeví jako svět bez já, kde si Goro užívá svůj život je ona.

To, že Gandalf zmizel v hlubinách Morie, ještě neznamená, že se nemůže vrátit. Společenstvo půjde dál bez něj a Aragorn je povede, dokud se Gandalf nevrátí stejný a přece jiný.

[Goro]

Ty ale existuješ, jinak by o tom Goro nemohl tak výstižně psát.

Co přesně myslíš slovem TY?

Mohl bych napsat, že jakákoliv odpověď je jen další forma a tu otázku si musíš položit sám a hledat na ni odpověď, ale ...
Představ si, že existuje jediná živá bytost, která je dokonalá. Existuje tak, že neexistuje nic jiného a nikdo jiný než ona. To, co se teď jeví jako svět bez já, kde si Goro užívá svůj život je ona.

Já vím o čem mluvíš, ale myslím, že nechápeš ty mě. Není žádné já. To co popisuješ ty, já nazývám život.
1) Je tahle lidská bytost na kterou ostatní lidské bytosti volají Goro součástí života? Nepochybně.
2) Znamená to, že ve skutečnosti je "já" život? Rozhodně ne. Já neexistuje.
3) Když říkáš ty existuješ, jinak bys o tom nemohl tak výstižně psát - koho myslíš? Myslíš lidskou bytost? Ta jistě existuje. Ta o tom také píše.
Je mnohem snazší a logičtější tu tvoji "bytost" nazývat prostě život.

[Honzam]

Já vím o čem mluvíš, ale myslím, že nechápeš ty mě. Není žádné já. To co popisuješ ty, já nazývám život.
1) Je tahle lidská bytost na kterou ostatní lidské bytosti volají Goro součástí života? Nepochybně.
2) Znamená to, že ve skutečnosti je "já" život? Rozhodně ne. Já neexistuje.
3) Když říkáš ty existuješ, jinak bys o tom nemohl tak výstižně psát - koho myslíš? Myslíš lidskou bytost? Ta jistě existuje. Ta o tom také píše.
Je mnohem snazší a logičtější tu tvoji "bytost" nazývat prostě život.

1) ale jenom jako jeho pomíjivý projev
2) Já je život, kdo by jinak žil.
3) Nemyslím člověka ve snu té bytosti, která neví, že je, protože sní o světě a tvrdí v něm skrze Gora, že není.
Nejpřesnější je ji nazývat Já, protože jsi to Ty.

[Goro]

2) Já je život, kdo by jinak žil.

Já není nic. Život je život. Život žije.

[Honzam]

2) Já je život, kdo by jinak žil.

Já není nic. Život je život. Život žije.

Všechno je nic. Já je všechno.
Život je život. - nic neříkající
Život žije. Kdo? Kdo ví, že je?

[Goro]

Všechno je nic. Já je všechno.
Život je život. - nic neříkající
Život žije. Kdo? Kdo ví, že je?

Všechno je nic. Já neexistuje. Život je. Kdo žije život? Ni-KDO. Život žije život.
V naší rozpravě ale ty označuješ život jako Já.

[Honzam]

Všechno je nic. Já je všechno.
Život je život. - nic neříkající
Život žije. Kdo? Kdo ví, že je?

Všechno je nic. Já neexistuje. Život je. Kdo žije život? Ni-KDO. Život žije život.
V naší rozpravě ale ty označuješ život jako Já.

Protože život není pohybující se forma, ale vědomí.

[Goro]

Protože život není pohybující se forma, ale vědomí.

Naše nedorozumění vyplývá z různých slov, kterými označujeme to samé.

[Jarda Malej]

Ahoj Goro.
Popřemýšlel jsi od naší poslední rozmluvy o tématu rozdílu mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Viz.

Goro:
Pořád to nechápu. Jaký je rozdíl mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Naposledy jsi k tomu napsal:

Začínám se orientovat

a přidal jsi odkaz na nějaké dva články.

Je tedy od posledně u tebe v tomhle ohledu u tebe něco nového?

[Návštěvník]

Malej Jardo snad nečekáš od Gora, že se takovýma detailama, jako je věnovat pozornost otázkám sebezpytu bude zabývat

[Návštěvník]

A kdo by se měl sebezpytovat, když podle něho já neexistuje a ten zbytek jen přežívá z předchozích zkušeností, které však získal bůhví jak.
On někdo už dávno zapomněl, jaká to byla pakárna, když se učil jako mrně zavazovat si kaničky u bot, zapínat kabát, jak ho prstíky neposlouchaly a musel na to soustředit, aby to ty prsty naučil podle toho, jak mu to předváděl někdo jiný.
Ještě se nepochlubil, kde to jeho tělo sebralo třeba tu anglištinu, že si nyní může číst na anglických stránkách na netu. A když se narodil, tak sotva uměl vyslovit cokoli kloudného - kromě uaááuaáá - nic neměl z předchozích zkušeností někde na skladě v paměti. Ta byla totiž čistá, prázdná, jak se tedy mohl rozhodovat na základě předchozích zkušeností, když nevěděl a neuměl vůbec nic? Ani chodit, ani lézt po čtyřech. Jen si ležel tak, jak ho někdo položil a svou nespokojenost projevoval pouze řevem. To jediné dokázal, protože i jako ležící nemluvně rychle zjistil, že takto se nejrychleji dovolá pozornosti někoho jiného.
Uaááuaáuaááuuuu

.

[nop]

A kdo by se měl sebezpytovat, když podle něho já neexistuje a ten zbytek jen přežívá z předchozích zkušeností, které však získal bůhví jak.
On někdo už dávno zapomněl, jaká to byla pakárna, když se učil jako mrně zavazovat si kaničky u bot, zapínat kabát, jak ho prstíky neposlouchaly a musel na to soustředit, aby to ty prsty naučil podle toho, jak mu to předváděl někdo jiný.
Ještě se nepochlubil, kde to jeho tělo sebralo třeba tu anglištinu, že si nyní může číst na anglických stránkách na netu. A když se narodil, tak sotva uměl vyslovit cokoli kloudného - kromě uaááuaáá - nic neměl z předchozích zkušeností někde na skladě v paměti. Ta byla totiž čistá, prázdná, jak se tedy mohl rozhodovat na základě předchozích zkušeností, když nevěděl a neuměl vůbec nic? Ani chodit, ani lézt po čtyřech. Jen si ležel tak, jak ho někdo položil a svou nespokojenost projevoval pouze řevem. ...: .

Také je mi divné, že najednou všechno zná, vše se děje automaticky, sám chodí, mluví (kdoví co), ačkoliv to se naučil až okolo jednoho roku. Nejprve papal jen mateřské mléko, pak se automaticky naučil na kaše a pak na zeleninu- kdopak to asi způsobil, že už to zná? Filosof Bergson by odpověděl : byl to élan vital, životní síla, která ho to naučila. Kromě abecedy, tu musel od lidí.

[Jarda Malej]

Jarda Malej:
Ahoj Goro.
Popřemýšlel jsi od naší poslední rozmluvy o tématu rozdílu mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Viz.

Goro:
Pořád to nechápu. Jaký je rozdíl mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Naposledy jsi k tomu napsal:

Začínám se orientovat

a přidal jsi odkaz na nějaké dva články.

Je tedy od posledně u tebe v tomhle ohledu u tebe něco nového?

Tak jakpak Goro? Vážně pořád nic nového?
Já budu žárlit. Mě si tady na to nahoře pořád neodpověděl a s ostatními se vykecáváš.
Například zrovna dnes jsem si od tebe přečetl jak někomu říkáš:

Nedokážeš odpovědět tak utíkáš. Klasika kecalů na netu, co ve skutečnosti neví o čem mluví a ve skutečnosti nemají vlastně co říct.

a ke všemu ho ještě chválíš:

Aspoň si mě pobavil.

[Návštěvník]

Goro:Pořád to nechápu. Jaký je rozdíl mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Tak to je průser cpát do prázdnoty prostor.

[Návštěvník]

Žádné já neexistuje ?

na satsangu s Papadžim:

"Papadží, jak probuzená bytost jako vy vnímá svět?


Jako své vlastní Já. Když vidíte své ruce, nohy, tělo, mysl, smysly, intelekt, víte, že jsou vaší součástí. Řeknete: mé "já" to vše obsahuje. A naprosto stejně je třeba vidět svět jako sama sebe, že se od vás neliší. Hned teď si přiznejte, že se od vás vaše dlaně, chodidla, nehty ani vlasy neliší. Svět spatřujte stejně."

[Návštěvník]

"Velcí učitelé a filozofie jsou jako zvláštní brány, které nás navádějí směrem k nekonečné rozlehlosti Vědomí. Avšak většina hledajících se zasekne u těchto vstupů tím, že začnou vzívat a uctívat brány samotné, místo aby prozkoumali, kam tyto brány vedou.

Každý z nás má pouze jeden skutečný životní úkol – probrat se z falešné představy, že jsme odděleni od všeho ostatního. Právě tato utkvělá představa je hlavní příčinou většiny duševních i tělesných problémů.

I když zjistíš, že jezero v poušti je jen fatamorgánou, neznamená, že přestane toto jezero vypadat jako skutečné. Tím, že objevíš, že život je jako film, film neskončí, ale vnímáš jej s nadhledem.

Svět není iluzí, iluzí je představa o tom, co jsi ty. Ty jsi ve skutečnosti prostorem, v kterém se svět děje.

"Co se musí UDÁT, abych se probudil/a do svého pravého Já?"

"Cokoliv se DĚJE právě teď"

Z knihy Seeds for the Soul, Chuck Hillig"

[Návštěvník]

"Bylo nám řečeno (a naprostá většina lidí to bere jako samozřejmost), že jsme někým, kdo se narodil na svět a žije ve světě. S tímto přichází také zdání, že jsme někým, kdo zažívá radost či bolest, spokojenost či nespokojenost. Říkáme proto, jsem spokojený nebo jsem nespokojený.

Podívejme se však, zda tomu tak SKUTEČNĚ je, jaká je naše zkušenost a prožívání? Naším prožíváním je to, že vše co se děje a co vnímáme je vnímáno v určitém prostoru, který nemá nějaké specifické hranice nebo tvar. My jsme právě tímto prostorem, který je vnímán jako bytí. Je to něco, co se nemění a co vnímáme stejně a neustále nehledě na to kolik nám je let, nehledě na to kolik je zrovna hodin nebo jak se zrovna cítíme nebo co se děje.

Pocit, že jsme a vnímání existence světa, věcí a bytostí – to vše je jediným prostorem jsoucna, bytím, existencí.

Toto bytí, pocit jsem, zná každý. Není třeba jej hledat ani se jím stávat. Nic mu nebrání, nic jej nezahaluje. Je tu vždy, neboť bez něj nemůže nic existovat, být – neboť je právě totou existencí samotnou.

Ne já a svět ALE já jsem svět. A to nikoliv já jakožto osoba, tělo, myšlenky, pocity, ale já jakožto jsoucno bytí existence. Nic co existuje není z toho vyloučeno. Jednota."