Jak prakticky a bez námahy dosáhnout osvícení II.

[Jari]

Skvělé, děkuji za všechny příspěvky k první části. Před 3 lety jsem přestal psát zejména z toho důvodu, že jsem si uvědomil svou závislost na:
-pochvale
-pocitu důležitosti
Takže, protože jsem školitelem i v profánním, byznys prostředí, uvědomil jsem si, že máme (většinou) 3 hlavní priority:
1)pochvalu
2)pocit důležitosti
3)peníze
Nenavádím vás, abyste byli manipulativní, ale pokud někoho chválíte (a vypadá to upřímně, ne lacině) a dáte mu pocit důležitosti (vyjímečnosti, potřebnosti), tak ten člověk se na vás stane závislým. A nemusí to být manipulace, je to jen vaše vědomá pozornost a snaha v něm probudit zdravé síly. Pokud tyto dvě věci začnete uplatňovat ve svém životě, tak získáte řadu opravdu oddaných přátel. Nejde ani o to, zda to myslíte upřímně, jde o prožitek, který vámi obdarovaný člověk sám prožije.
V tomto článku se nedostaneme až k osvícení, ale přiblížíme se k němu a vyplníme 80% cesty k němu. Těch 20% je o paradoxech, totální změny vnímání světa.
Pojďme si říct o těch 80% a opět budu mluvit jen a jen o své vlastní zkušenosti.
Těch 80% je o hladině vnitřního štěstí. K tomu vás dovede několik cest. Pozor, jen vašich cest. Abychom si uměli představit, jak se stát šťastným, potřebujeme akceptovat několik oblastí. Takže, jak se můžete každý z vás, a každý jsme jiný, cítit šťastný.
Jedna velmi podstatná část je z pudové oblasti. Máme-li opravdu ukrutný hlad a dostaneme jídlo, jsme v tu chvíli šťastní. To samé platí o žízni. Pokud se šíleně zamilujeme, až se nám dělá rudo před očima, a náš parner nám dá úžasný sex, přijme nás, jsme pro tu danou chvíli naprosto šťastní. To jsou převážně potřeby těla. Jídlo, pití, přístřeší, sex. Ale jak sami víte, to nestačí. Máme mnoho dalších nádob k naplnění. Pochvala v různých podobách. Ujištění, že jsme potřební a důležití. Pokud má někdo opravdu dostatek peněz, kupuje si pocit důležitosti a také prahne po pochvale. Peníze sami o sobě nic nejsou, ale mají moc vyplňovat náboby našich pudových potřeb.
Uvedu vám to na příkladu. Protože byste se mohli zeptat, a právem, zda jsem šťastný. Upřímně bych vám odpověděl, že v 70% (odhadem) jsem šťastný. Co to znamená? Peníze 100%, pochvala 100% (o pochvalu si pravidelně říkám, pokud vím, že si ji zasloužím), důležitost 100% (mám absolutorium na vzdělávání ve velké firmě a tu důležitost dostávám jak od studentů, tak o majitele). Vztahy? 100% z mé strany. To co mně může scházet, si doplním z venku. Těch 30% jsou kostlivci ve skříni z období, kdy se opravdu dramaticky nedařilo :-)
70% je opravdu hodně a mohu s veškerou vážností prohlásit, že jsem šťastný jako prase.
A protože jsem si předsevzal, že budu mluvit opravdu konkrétně, abyste si z toho případně mohli něco reálného vytáhnout, tak vám řeknu něco o svých přátelích. Mám skvělou přítelkyni ale .... Má obrovské srdce a její fyzické prožívání je neuvěřitelné (-: V určitých oblastech byste nepotkali ženu, která vaše tělo tak vášnivě přijme. Ale jsou další oblasti, které jsou vyprázdněné. Například to, že se o sebe nedokáže postarat a je to fyzický-existenční závislák. Musíte ji živit. Není líná, ale kariéra je pro ní neznámá věc. To generuje její závislost, mohla by mít všechny muže světa, ale musíte ji uživit. A to je tak velké břímě, v dnešní době, že po počátečním blouznění to většina jejich lásek bere jako zátěž. Vždy vím jak se budou její vztahy vyjíjet. Její celkové štěstí je na čísle tak 20%. A má z toho zdravotní problémy. Další moje přítelkyně je nesmírně pracovitá, obětavá, ale nikdo ji upřímně nepochválí. Všichni její nasazení a spolehlivost berou jako samozřejmost a ona se cítí prázdně a opuštěně. To břímě je obrovské. A je z toho nemocná. Její celkové prožívání štěstí je 30% (odhadem).
Existuje zkratka mezi nízkou hladinou štěstí a osvícením, ale protože jde o paradoxy, je téměř nemožné udělat takový velký skok. Schází důvěra.
Pokud chcete jít jistou, ale delší a pracnější cestou, vylepšete všechny pro vás důležité oblasti života (zabezpečení, vztah, vnitřní pocit důležitosti, potřebnost, sebedůvěru, hrdost). Je to mnohem snažší než onen skok, o kterém budu mluvit příště.
Pokud nejste spokojeni se vztahem, udělejte změnu a přiměte důsledky. Pokud chcete vylepšit zabezpečení, udělejte změnu a přijměte zodpovědnost. Pokud chcete více pochvaly, zaslužte si ji. Pokud chcete více úcty, vybudujte ji s velkým přínosem pro ostatní lidi. Budou vás potřebovat a budete pro ně důležití. Ovšem s velkou várkou zodpovědnosti.
Naplňte svůj tank vnitřního štěstí na 80%-90% a budete připraveni na svět paradoxů, na skok do osvícení. Pravdou je, že pokud budete opravdu velmi šťastni, už vás osvícení už tolik přitahovat nebude. Ale to by byla škoda, protože osvícení je extáze, šílené štěstí a nepodléhá změně.
Ještě ke komentářům. Je naprostá pravda, že děti a blázni žijí v osvíceném stavu a to by vám mohlo hodně napovědět. Osvícení prožívají lidé na povedeném tripu. Je to osvícení v nevědomém stávu. Tudíž, výzvou je dosažení osvícení ve vědomém stavu. To je božská blaženost, je to jako droga, které se nemůžete nikdy nabažit. Všechny složitosti světa vám docvaknou v jednu jedinou prostou a triviální pravdu.
Pravdu poznáte hned, budete ji cítit. Osvíceného člověka poznáte okamžitě. Stačí vnímat pocit, který uvnitř cítíte. Bude vás hřát a nebudete mít důvod pochybovat o jeho ryzosti, pravdivosti a budete cítit nekonečnou láskou. Ne k někomu, k vám.

[Návštěvník]

Jari, opět tě to dohnalo.

[Jari]

Co mě prosím dohnalo?

[Návštěvník]

Pocit vlastní veledůležitosti.

Psal jsi o tom...

[Jari]

Mám hodně impulzů, ne z toho co tady píšu, k prožitku důležitosti. Je to droga. Přeji upřímně všem, aby se k tomuto prožitku dostali a nabažili se ho. Jak jsem psal, je to jedna ze základních potřeb, náplní života, které bychom měli dostat. Souhlasím.

[Návštěvník]

Je třeba tím projít. Souhlas.
Vážím si tvé upřímnosti.

[Návštěvník]

Nerozumím tomuto:

"je to jedna ze základních potřeb, náplní života, které bychom měli dostat."

Co je tou jednou ze základních potřeb? Dokonce náplní života? A pro bychom to měli dostat?

[orog]

Tohle je pro mě zajímavá oblast - podívat se dovnitř, po příčinách potřeby takového postoje k druhým. Jestli to, co píšu, je je sdělování něčeho nevědomým (jak u nich a priori předpokládám), anebo jestli se dělím o to, co mi funguje, o to, co mi nefunguje, a o zjišťování, proč to nefunguje. Nejpěknější - i když vzácné - jsou chvíle, kdy se v diskusi setkává víc lidí, které zajímají ty příčiny.

je to jedna ze základních potřeb, náplní života, které bychom měli dostat

Moje zkušenost je, že můžeme nanejvýš dojít k jasnému uvědomování, že naplnění je jen na chvíli a pak se objeví žízeň po naplnění znovu.

[orog]

Pocitem důležitost kompenzujeme pocit méněcennosti, který je dědictvím naší minulosti, dávno zapomenuté. Dokud se nepříjemný pocit vlastní bezvýznamnosti a méněcennosti nepřivede do vědomí a nepracuje se s ním - s jeho energií, objevuje se potřeba utvrzovat se ve vlastní důležitosti pořád znovu a znovu.

[Návštěvník]

Prožitek důležitosti.

Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.

U každého ta potřeba projítí si vlastní veledůležotostí (prožití si) bude jiná (záleží na odžití si i v minulých životech, intenzitě, opravdovosti, uvědomění si... atd.).

[Jari]

Co je tou jednou ze základních potřeb? Dokonce náplní života? A pro bychom to měli dostat?

Nemohu mluvit za tebe, protože nevím co je pro tebe důležité. Ale naprosto přesně vím (99,9%), že jsou oblasti života, které potřebuješ prožít a které by ti vhrkly slzy do očí. Vědět nic neznamená, mnohem více je vědět a prožít to. Tedy zatím jsem nepoznal člověka, kterého by pocit že ví, nebo sečtělost, oddálila opravdu od touhy něco skutečného prožít. Upřímně řada "teoretiků" prahne po pocitu uznání a po pochvale. To samo o sobě není špatné, minimálně to může znamenat počátek uvědomění co opravdu chceme a co prožít máme.

[orog]

Prožitek důležitosti.

Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.

Moje zkušenost je jiná. Dojde se nakonec k pochopení, že pocit důležitosti není "to ono", a že je to jen prázdná náhražka za něco sytivějšího, za bezdůvodnou spokojenost - jaká se objevuje například vždycky při tvořivé činnosti.

[Návštěvník]

Co je tou jednou ze základních potřeb? Dokonce náplní života? A pro bychom to měli dostat?

Nemohu mluvit za tebe, protože nevím co je pro tebe důležité. Ale naprosto přesně vím (99,9%), že jsou oblasti života, které potřebuješ prožít a které by ti vhrkly slzy do očí. Vědět nic neznamená, mnohem více je vědět a prožít to. Tedy zatím jsem nepoznal člověka, kterého by pocit že ví, nebo sečtělost, oddálila opravdu od touhy něco skutečného prožít. Upřímně řada "teoretiků" prahne po pocitu uznání a po pochvale. To samo o sobě není špatné, minimálně to může znamenat počátek uvědomění co opravdu chceme a co prožít máme.

Jari, neschovávej se za "ony", co mají, možná, snad z 99,9%.

Jsi založením tantrik, který prožívá. Vše.
Nestyď se za to.
Jenás víc.

Ale možná, jak říká Karel Čapek - Není třeba vše odžít...

[Návštěvník]

Tvořivou činností může být jakákoliv činnost. Ta naplňuje beze zbytku. Nejde o to, co se dělá, ale jak se to dělá.

Kam se pak hrabu pocity vázané na nějaké ´aby´.... a ocenění a pochvaly...

[Návštěvník]

Tvořivou činností může být jakákoliv činnost. Ta naplňuje beze zbytku. Nejde o to, co se dělá, ale jak se to dělá.

Kam se pak hrabu pocity vázané na nějaké ´aby´.... a ocenění a pochvaly...

No právě.
Dá se poznat, kdy je něco "děláno" ze spontánnosti duše (bez očekávání čehokoliv) a kdy je přítomno očekávání (pro potvrzení vlastní důležitosti?)

[Jari]

Pocitem důležitost kompenzujeme pocit méněcennosti, který je dědictvím naší minulosti, dávno zapomenuté. Dokud se nepříjemný pocit vlastní bezvýznamnosti a méněcennosti nepřivede do vědomí a nepracuje se s ním - s jeho energií, objevuje se potřeba utvrzovat se ve vlastní důležitosti pořád znovu a znovu.

Pojďme se o tom bavit opravdu konkrétně. Zkus popsat, čím jsi pro lidi,okolí důležitý. Proč tomu tak je . Důležití lidé, a potkal jsem řádku z nich, jsou asertivní, nemají čas, živí hodně lidí a taky na nich vydělávají, nechtějí ztrácet to nejcennější co mají, čas. Netrpí pocitem méněcennosti, to ani náhodou. Ale důležitost není zadarmo, myslím tím lidi kteří jsou opravdu důležití z jasné příčiny, většinou prošli hodně těžkou cestou a já mohu cítit jen pokoru a uznání. Napiš prosím, čím jsi pro své okolí důležitý

[Jari]

Prožitek důležitosti.

Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.

U každého ta potřeba projítí si vlastní veledůležotostí (prožití si) bude jiná (záleží na odžití si i v minulých životech, intenzitě, opravdovosti, uvědomění si... atd.).

Ano, to ano. Přesto prožití veledůležitosti, pokud máme šanci to prožít a to opravdu jen zlomek z nás, je určitou formou naplnění jedné z nádob naší touhy v tomto životě. Zatím jsem nepotkal člověka, který by odolal rozkoši důležitosti

[Návštěvník]

Pocitem důležitost kompenzujeme pocit méněcennosti, který je dědictvím naší minulosti, dávno zapomenuté. Dokud se nepříjemný pocit vlastní bezvýznamnosti a méněcennosti nepřivede do vědomí a nepracuje se s ním - s jeho energií, objevuje se potřeba utvrzovat se ve vlastní důležitosti pořád znovu a znovu.

Pojďme se o tom bavit opravdu konkrétně. Zkus popsat, čím jsi pro lidi,okolí důležitý. Proč tomu tak je . Důležití lidé, a potkal jsem řádku z nich, jsou asertivní, nemají čas, živí hodně lidí a taky na nich vydělávají, nechtějí ztrácet to nejcennější co mají, čas. Netrpí pocitem méněcennosti, to ani náhodou. Ale důležitost není zadarmo, myslím tím lidi kteří jsou opravdu důležití z jasné příčiny, většinou prošli hodně těžkou cestou a já mohu cítit jen pokoru a uznání. Napiš prosím, čím jsi pro své okolí důležitý

Tohle je úhybný manévr, dosti častý, ve veřejných diskuzích duchovňáckého typu - dostat dialog z pro mne nebezpečného území do území pro mne ne tak nebezbečného (zdánlivě) - tedy dostat loptu na soupeřovo území. Přehrát horkou bramboru.

Dobrou noc.

[Návštěvník]

Prožitek důležitosti.

Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.

U každého ta potřeba projítí si vlastní veledůležotostí (prožití si) bude jiná (záleží na odžití si i v minulých životech, intenzitě, opravdovosti, uvědomění si... atd.).

Ano, to ano. Přesto prožití veledůležitosti, pokud máme šanci to prožít a to opravdu jen zlomek z nás, je určitou formou naplnění jedné z nádob naší touhy v tomto životě. Zatím jsem nepotkal člověka, který by odolal rozkoši důležitosti

... jedné z nádob naší touhy....

... jak skličující, dokonce snad zničující.... naplnit všechny nádoby naší touhy...

VŠECHNY NÁDOBY NAŠÍ TOUHY....

[orog]

Dá se poznat, kdy je něco "děláno" ze spontánnosti duše (bez očekávání čehokoliv) a kdy je přítomno očekávání (pro potvrzení vlastní důležitosti?)

Očekávat se dá nejen potvrzení vlastní důležitosti, ale i výsledek záměru, aby to dopadlo v něčí (můj nebo jeho/její) prospěch. Nebo že to člověka ochrání před něčím nežádoucím.

Bez očekávání je plné zaujetí tím, co právě děláš, a je jedno, jestli maluješ obraz, nebo meješ záchodovou mísu, nebo řešíš nějaký problém se zaměstnancem. Má to společné jedno: neustálou tvořivou improvizaci, kde se nepreferuje nikdo a nic. Kde jde jen o optimální řešení jako takové, s využitím všech možností, které situace nabízí. Prostě tanec v současném okamžiku.

Sebedůležitost člověka drží jen tak dlouho, dokud má potřebu si něco dokazovat. Když rozpozná, odkud ta potřeba vyvstává, a přijme to v sobě, ta propast neuspokojenosti mizí. Pak se vztahy poměrně rychle mění a přinášejí takové uspokojení, o jakém se v době potřeby být důležitý ani nezdálo.

Možná ale každý mluvíme o jiné etapě.