žárlíš taky?? napiš své postřehy..

[rafael]

Jestli jsi někdy cítil, že žárlivost je bolestí lásky, čti dál. Muka žárlivosti jsou vedlejším produktem sexu, ne lásky..

Žárlivost není primární emoce. Je to druhotná část sexu. Žárlivost přichází, protože nemiluješ. Když miluješ, žárlivost nikdy nepřijde.

Když jsi spojen se ženou nebo mužem sexuálně, pořád se bojíš, že mohou jít k někomu jinému. Využíváte jeden druhého; nemilujete a víte to, a proto se bojíte. Z tohoto strachu se stává žárlivost. Provedeš všechna bezpečnostní opatření, aby se tento muž nemohl podívat na jinou ženu. Dokonce pohled se stává nebezpečným znamením. Neměl by mluvit s jinou ženou, protože mluvení? a ty máš strach, že by mohl odejít.

Ale nyní vyrůstá problém. Nejprve uděláš bezpečnostní opatření, a poté se ten druhý stává mrtvým objektem, který je hlídán, ovládán, kontrolován. A čím víc kontroluješ, tím víc zabíjíš - protože svoboda je ztracena. Ten druhý člověk může zůstat z jiných důvodů, ale ne z lásky. Jak můžeš milovat člověka, který tě vlastní?

Sex vytváří žárlivost. Otázka není, jak zahodit žárlivost; nemůžeš ji zahodit, protože nemůžeš zahodit sex. Otázka je, jak přetvořit sex v lásku; potom žárlivost zmizí.

Když člověka miluješ, věříš, že nemůže jít k nikomu jinému. A když jde, jde. Co můžeš dělat? Můžeš toho člověka zabít, ale mrtvý člověk nebude k ničemu. Jestliže jde, není tu láska a nic se nedá dělat. Láska přináší toto porozumění. Takže když je tu žárlivost, uvědom si, že tu není láska. Hraješ hru; láska je jenom namalované slovo, realitou je sex.

V Indii, protože láska není povolena - manželství je sjednáno - existuje velká žárlivost. Muž i žena, oba ví, že jejich manželství je dohoda. Rodiče sjednali, astrologové sjednali, společnost sjednala. Muže a ženy se nikdo nikdy neptal. V mnoha případech se manželé před sňatkem nepoznali, nikdy jeden druhého ani neviděli, a proto je tu strach. Oba se bojí a oba se navzájem špehují. Ztráta je v lásce velmi pravděpodobná.

Jak může láska vyrůstat ve strachu? Mohou spolu žít, ale pouze tolerují jeden druhého. Je to pouze užitečnost a z užitečnosti nemůže vzniknout extáze. V takovém vztahu nemůžeš oslavovat, nemůže se stát radostným, bude to jen obtížná záležitost. Jsou tu pouze dva mrtví lidé, kteří se mstí jeden na druhém, protože každý z nich si myslí, že ten druhý ho zabil. Pomsta, vztek, žárlivost - celá ta věc se stává odpornou.

Na západě se setkáme s druhým extrémem. Zde zahodili ujednané manželství, a to je dobře. Taková instituce nestojí za udržování. Ale tím, že ji zahodili, nevyrostla láska; pouze sex se uvolnil. A když sex je volný, máš stále strach, protože je to pouze přechodná záležitost. Dnes v noci jsi s touhle dívkou, která bude zítra s někým jiným a včera byla také s někým jiným. Jak může být tohle intimní a hluboké?

Sex se stane všední záležitostí, ve které se setkávají dvě oddělené bytosti jenom na povrchu a jejich hlubiny zůstanou nedotčené. Něco významného postrádáš, nějaké velké mystérium. Protože tvé vlastní hloubky, tvého vnitřního bytí, jsi si vědom jen tehdy, když se jich dotýká někdo jiný. Jenom v hlubokém vztahu se v tobě rozezní něčí láska a přiměje tvé hlubiny k bytí. Jenom skrze někoho jiného objevuješ sám sebe.

Jsou dvě cesty objevování. Jednou je meditace, kdy bez druhého hledáš svou hloubku. Druhou cestou je láska, kdy s druhým hledáš svou hloubku. On se stává cestou k dosažení tebe. S tím druhým vytváříš kruh a dva milenci tak pomáhají jeden druhému. Čím hlouběji jde láska, tím více z jejich vnitřních já se odhaluje. Ale nyní zde není žádná žárlivost. Láska nemůže být žárlivá, to je nemožné.

Důvěra se nedá vynutit. Žárlivost se ji snaží znásilnit: všemožně se snažíš, abys udržel důvěru. Ale důvěra není nic, co by mohlo být udržováno. Buď tu je anebo není, proto se nic nedá udělat. Jestliže tam je, pokračuj dále, jestli tam není, je lepší se rozejít. Ale nikdy se ji nesnaž vybojovat, protože tak akorát ztrácíš čas, plýtváš životem.

Jestliže někoho miluješ a tvé hlubiny mluví s jeho, setkáváte se v bytí, je to krásné. Jestliže se tak neděje, rozejděte se. Jestliže tu není žádná důvěra, rozejděte se. Čím dříve, tím lépe.. abyste ještě nebyli zničeni, aby vaše schopnost milovat zůstala svěží a vy jste mohli milovat někoho jiného. Toto není to místo, ten muž nebo ta žena pro tebe. Pohněte se, ale neničte jeden druhého.

Neplýtvejte svou energií v bojování, žárlení, konfliktech. Pohybujte se, pohybujte se v přátelské atmosféře. Hledejte někde jinde člověka, který existuje, který vás bude milovat. Neupínejte se na někoho, kdo pro vás není ten správný. Nezlobte se, to nemá žádný smysl. Pohybujte se. Buď důvěřujte nebo se pohybujte.

Láska vždy důvěřuje, a když pozná, že důvěra není možná, jednoduše se pohybuje dál v přátelské atmosféře. Není tu žádný konflikt nebo boj. Sex dává vzniknout žárlivosti. Objevuj lásku, nedělej ze sexu hlavní věc, není jí.

Skrze sex Západ postrádá lásku; skrze manželství ji ztratil Východ. Ale když jsi bdělý, nepotřebuješ být z Východu nebo ze Západu.

Láska není ani z Východu, ani ze Západu.Pokračuj v objevování lásky v sobě. A když budeš milující, dříve nebo později potkáš toho druhého, protože milující srdce přichází k milujícímu srdci - to se vždy stává. Najdeš toho pravého. Ale když jsi žárlivý, nenajdeš lásku. Když jsi jenom pro sex, nenajdeš lásku. Když žiješ jenom pro bezpečí, nenajdeš lásku. Láska je nebezpečná cesta a jenom ti, kteří mají odvahu, po ní mohou jít.

[Návštěvník]

http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.php?f=15&t=1123&start=720

[teonik]

můžu žárlit na osobu kterou miluji,jestliže ona miluje i někoho dalšího...a to nemusí být jen u lásky sexuální,dá se žárlit i mezi sourozencama--o máminu lásku,a jistě i v jiných případech

v jádru žárlivosti bych řek stojí tedy sobectví---neschopnost lásku sdílet

což myslím nás zažila většina,odnaučit se žárlivosti je otázka času a cviku...pokud začnu trochu líp rozumět sdílení lásky,odpadne žárlení samo
........................................

[irulan]

...pokud začnu trochu líp rozumět sdílení lásky,odpadne žárlení samo
........................................

Tedy přestanu si privlastnovat...

[teonik]

není co
................

[irulan]

no ono není co, to máš pravdu...ale žárlení je vlastně snaha si něco přivlastňovat..."lásku"- projevy pozornosti. No a když cítíme něčí pozornost - upevňujeme se v tom našem sebeuvědomění - tedy tom osobním, v rovině ega..Takže celý smysl žárlivosti je trápení vyšlé z představy, že naše malé egíčko není v té své pohodě, není akceptováno, uznáváno, zahrnuto pozorností od okolí, od kterého by to chtělo. Nejlépe od celého světa.

[Návštěvník]

Nevylívat vaničku i s dítětem.
Žárlivost je zcela normální pocit, který něco oznamuje - nějakou změnu. Třeba že začínám na druhém moc lpět nebo že druhého přestávám zajímat atd. Prostě něco k řešení - situace vyžaduje nějakou reakci.
Něco zcela jiného je tzv. chorobná žárlivost. S tou si obvykle neporadí ani odborníci.

[irulan]

Žárlivost je zcela normální pocit, který něco oznamuje - nějakou změnu. Třeba že začínám na druhém moc lpět nebo že druhého přestávám zajímat atd. Prostě něco k řešení - situace vyžaduje nějakou reakci.

souhlasím...měl by to člověk vzít sebereflexivně
z toho blbého pocitu si vzít ponaučení pro sebe, nechtít to řešit tím, že se má změnit ten druhý

[Návštěvník]

Žárlivost je zcela normální pocit, který něco oznamuje - nějakou změnu. Třeba že začínám na druhém moc lpět nebo že druhého přestávám zajímat atd. Prostě něco k řešení - situace vyžaduje nějakou reakci.

souhlasím...měl by to člověk vzít sebereflexivně

To by si měl každý rozhodnout sám, jak to chce vzít - pokud může.

z toho blbého pocitu si vzít ponaučení pro sebe,

Jako blbý pocit to nevidím, ale jako nepříjemný - určitý druh psychické bolesti. A ponaučení žádné nepřináší...

nechtít to řešit tím, že se má změnit ten druhý

Chtít může kažfý, co chce. Jen jestli to bude fungovat...
Když druhý např. vědomě či nevědomě provokuje a tím ve mně vyvolává pocit žárlivosti, tak je naprosto v pořádku mu říct, at toho nechá nebo to bude mít konsekvence -- třeba že ho opustím nebo taky začnu provokovat o sto šest, aby věděl, jak to chutná...

[roman]

Žárlivost je zcela normální pocit, který něco oznamuje

Je to jednoduchy.Co se tyce partnerskeho vztahu,zarlivost=nedostatek lasky.Je to vcelku přímá umera-Cim mene miluji(jsem laskyplny)tim vice zarlim a naopak,cim vice jsem milujicim,tim mene se ve mne objevuje zarlivost.Kdyz osobni vedomi splyne s absolutnim(stanu se laskou samotnou)zarlivost zmizi uplne.Dokud je tu ztotozneni s telem a miluju objektivne(nekoho druheho)vzdy je tu urcita stopa zarlivosti a je to v prirozenosti veci samo.Tyto zarlive pocity mohou byt dobrym ukazatelem,jak to vlastne s tim "nasim" miluji Te vlastne je.

[irulan]

to návštěvník:
1. jo jasně..každý se rozhodne podle svého, já to psala ze svého pohledu
2. blbý ho nazývám, protože je nepříjemný...ponaučení přináší, protože mě nutí se tím zabývat
3. jo můžeš to řešit i takto, s rizikem, že toho druhého můžeš ztratit - tedy se také odpoutat od vlastního lpění. Ale jsou různé projevy žárlivosti, a někdy ani nemusí být navenek, prostě se tím člověk trápí sám v sobě a trpí si sám..a třeba i ví, že mu je to houby platné a že to je jen jeho problém..pak je na nejlepší cestě udělat něco sám se sebou..

[irulan]

.......Tyto zarlive pocity mohou byt dobrym ukazatelem,jak to vlastne s tim "nasim" miluji Te vlastne je.

Jo.....

[Návštěvník]

Žárlivost je zcela normální pocit, který něco oznamuje

Je to jednoduchy.Co se tyce partnerskeho vztahu,zarlivost=nedostatek lasky.

Tenhle tvůj pohled nesdílím.
Motivací je vždy láska (podle Nisargadatty), tedy i k žárlivosti. Otázka je - láska k čemu? K druhému? K sobě? Teprve když miluje dotyčný sebe, je schopen milovat druhé - říká se.

[Návštěvník]

to návštěvník:
1. jo jasně..každý se rozhodne podle svého, já to psala ze svého pohledu
2. blbý ho nazývám, protože je nepříjemný...ponaučení přináší, protože mě nutí se tím zabývat
3. jo můžeš to řešit i takto, s rizikem, že toho druhého můžeš ztratit - tedy se také odpoutat od vlastního lpění. Ale jsou různé projevy žárlivosti, a někdy ani nemusí být navenek, prostě se tím člověk trápí sám v sobě a trpí si sám..a třeba i ví, že mu je to houby platné a že to je jen jeho problém..pak je na nejlepší cestě udělat něco sám se sebou..

Nejlepší je přestat druhého milovat. Potom žárlivost zmizí sama od sebe.

[Návštěvník]

3. jo můžeš to řešit i takto, s rizikem, že toho druhého můžeš ztratit -

Copak druhého vlastníš, že máš pocit, že ho můžeš ztratit? Tak začíná obvykle žárlivost.

[irulan]

3. jo můžeš to řešit i takto, s rizikem, že toho druhého můžeš ztratit -

Copak druhého vlastníš, že máš pocit, že ho můžeš ztratit? Tak začíná obvykle žárlivost.

kdybys to vlákno četl od začátku, nedal bys mi takovou otázku

[Návštěvník]

3. jo můžeš to řešit i takto, s rizikem, že toho druhého můžeš ztratit -

Copak druhého vlastníš, že máš pocit, že ho můžeš ztratit? Tak začíná obvykle žárlivost.

kdybys to vlákno četl od začátku, nedal bys mi takovou otázku

Když ho podle Romanovi teorie stejně nemiluješ, pokud žárlíš, tak je jedno, jestli ho ztratíš.

[roman]

Žárlivost je zcela normální pocit, který něco oznamuje

Je to jednoduchy.Co se tyce partnerskeho vztahu,zarlivost=nedostatek lasky.

Tenhle tvůj pohled nesdílím.
Motivací je vždy láska (podle Nisargadatty), tedy i k žárlivosti.

ja nevim,ale umis cist?Snad to pisu vcelku jasne.Pisu,ze snad za zarlivosti neni ZADNA laska??Ze kdyz zarlis,tak nemilujes vubec?Psal jsem jen o prime umere,ze cim je te lasky k druhemu mene,tak tim vice tu bude zarlivosti,ze cim mene opravdu miluju,tak tim vice bude vztah zalozen spise majetnicky a na vzajemnem psycho-fyziologickym vyuzivani a ne na sdileni lasky.Pisi samo o vztahu intimnejsiho razeni,jsou vztahy kde neni zadna zarlivost,ale taky zadna vzajemna laska.

[Návštěvník]

Snad to pisu vcelku jasne.Pisu,ze snad za zarlivosti neni ZADNA laska??Ze kdyz zarlis,tak nemilujes vubec?

Právě. Za žárlivostí je vždy láska.

Psal jsem jen o prime umere,ze cim je te lasky k druhemu mene,tak tim vice tu bude zarlivosti,ze cim mene opravdu miluju,

To jsi tak poznal u sebe? Že když žárlíš, tak méně miluješ?

Odborníci tvrdí, že žárlí ve vztahu ten, kdo je momentálně v submisivním, podřízeném postavení. Nejde o to, že by miloval méně než ten druhý, ale je na existenci svazku vysoce citově závislý - výrazně závislější než ten druhý. Časem se do submisivního postavení může dostat zase partner. To je obvyklá dynamika vztahu.
Rada odborníků: Začne-li můj partner žárlit a jsem-li dost rozumný, začnu s ním hned spolupracovat, aby žárlit přestal.

[rafael]

žárlivost je připoutanost k partnerovi, já chci tebe, ty patříš mě, já jsem jen tvůj a ty moje..všude je já já já já já.. ego, nic než ego..mysl.. vztahy jsou složité a vždy se oba učí jeden od druhého..