Skuteční lidé

[nop]

Petr píše jako zahořklý pesimista.
Vzdej se, Petře ! Odhoď berličky rozumu a pohlaď někoho po tváři.

[Návštěvník]

Mám prostě rád i to, že nemám rád,
zatímco ty si myslíš, že je třeba mít rád jen to, že máš rád...

[konec zvonec]

uz tomu rozumi Jani !!!...

[konec zvonec]

rekl bych ze Jana, Peta i Sy_ pisou presne o tom samym ... ono to stejne jinak nejde.

[konec zvonec]

je zvlastni jak se to furt vraci ... to srdce ...
vzdycky si dam nejaky ten poznavaci zajezd a po nejaky dobe se vratim zpatky k Srdci.

kazdy navrat znamena uvideni neceho noveho ... ale srdce je srdce ... je to domov.
je to spis videni toho co je ... trochu jinak ... nebo mozna vsimnuti si ze ... tahle nadherna vaza tu vzdycky stala ... muj ty boze! ... je tak krasna! ... jak to ze jsem si toho driv nevsiml!
vsechny ty vazy, decky, zaclony, hrnce, tapety, zdi, zachody ... sou veci co sou videt ... dohromady se tomu rika ... domov.
kdyz reknu ... nakresli mi domov ... tak vetsina lidi nakresli vsechny ty veci ... decky, hrnce, zachody, zdi ...
no to je hezky ... to sou veci ... ale co je to domov? ... aha.
misto kde stoji dum? ... to je misto ... ale co je to domov?

at nad tim premyslim jak chci ... domov je proste domov ... neda se to popsat ... vzdycky to tu bylo a je ... i kdyz mi ukradnou decku ... nebo mi shori dum ... domov zustava.

[kravka]

Cokoliv miluješ, můžeš si uvědomit v srdci jako lásku. Pokud se stane celá existence vědomou láskou, tak je celej svět v srdci.

[kravka]

Proto také je křestanství a budhismus pesimistickým náboženstvím
(to není můj výmysl, co bych si vycucal z prstu)
a to kritizuju

proto také furt melou o utrpení
a nabízejí nějaké osmidílné cesty ke spáse
apd.

protože dle nich je třeba někam dojít a k něčemu dojít

Ale to, že jsi furt doma,
to je otimismus,

tedy optimismus není to, že lze někam dojít,
ale to, že není třeba nikam dojít

Optimismus je to, že jsi doma,
a pesimismus je to, že nejsi doma

Ať napíšu sebesvatější věc, tak taky furt melu blbosti. Nic není ve skutečnosti přesně tak, jak to napíšu, jsou to jen ukazatele ve tmě, jsou k ničemu a když se otevřou oči, objeví světlo, tak je to sranda, že žádné ukazatele nejsou potřeba, nikdo je nepotřebuje, s gustem je možné všechna ta moudra smazat a nebo je odkázat nějakému slepému kotěti na hraní.
Ale z lásky je klidně možné ta moudra pro naše bližní tesat i do kamene.

Je to zvláštní, že všechny ty řeči které pro nás měly takovou hodnotu, se změní v brak, ale bez nich, kde bychom byli?


Proto můžeme klidně kecat a kecat pro to povznesení srdcí.

Třeba si někdy někdo všimne, že to všechno je jen z lásky.

[konec zvonec]

uz tomu rozumim Jani!

je to jako pres kopirak ... zpet do Srdce ... jako minule.

vcera vecer ...
... jsem si rekl ... dobra ... Jana rika bud v srdci ... normalne se soustred na fyzicke misto na tele ... no dobra ... dobra ...
soustredim se ... sak to nic neeeni ... neeee?
soustredim se ... neco se deje ...
hmmm ...
myslenky ... spousta myslenek ... nekonecny komentar ... "srdce? ... proc srdce? ... bla ... bla ... bla ... pockej, vono je to takhle ... vona se ta energie ... tamhle a tuhle ... bla ... bla ... bla"
snazim se to pochopit ... to srdce ... uchopit to mysli ... nejde to ... boli to ... i fyzicky ... prijdu na to! ... nejde to ... boli to ... mysleni.
snazim se to pochopit ... co je to srdce? ... kolik meri? ... jak je daleko? ... ma nejakou hustotu? ... nejde to ... boli to ... mysleni.
a tak usinam ... s posledni myslenkou na ... srdce.

dnes rano ...
probouzim se ... myslim na srdce ... tohle nevymyslim ... tak se jen soustredim .... myslenky se objevuji ... je to jako radio co je vedle me pusteny ... jak jako vedle me! ... hmmm
jdu na bus ... myslim na srdce ... je tam nejak lehceji ... jakoby se to misto fyzicky uvolnilo.
sedim v busu ... koukam na lidi ... normalka ... jako vzdycky. hmmm.
nastoupila holka ... hlavu plnou dredu ... koukam na ni ... a vzpomnel jsem si Moojiho ... a najednou mi to doslo ... to je ono!
jakoby se prolomila slupka tam co je srdce (takovy to duchovni) ... citim to ... a tou dirou se nahrnul do srdce cely svet ...
uz tomu rozumim ...
vidim Moojiho ... jeho soucit i lasku co je bez podminek
vsechno je tak krasny ... proste vsechno ... koleje ... lidi ... stromy ... jakoby se to vsechno rozzarilo.
vidim soucit a lasku co nerozlisuje ... vrah ... oběť ... kolej ... valka ... kvetina ... mrtvi delfini ... a rybari.

nejde to vymyslet ... prorazit myslenkou ... jde to zazivat ... byt tim.
nejde to popsat ... vzdycky to bude nedokonaly .. ty slova.

pochopeni ... no ano ... projevi se jako dusledek ... je zde jakesi chapani ... uchopovani mysli.

nez projdes ... tak to mysl vzda ... aby se v ni pozdeji objevilo pochopeni ... takove to ... aha!

nejdriv si uvedomis ze nejsi nicim ...
pak si uvedomis ze jsi vsim ...

srdce ... neni to zadna magie ... zadne duchovno ... je to jen male misto na tele ... bez vyznamu ... kde utichaji myslenky ... mysl se tam nema ceho chytit.
staci vydrzet soustredit se ... uvedomovat si ze je ... vydrzet to brebenteni ... ona to mysl dlouho nevydrzi ...
a kdyz pak na chvilku utichne mysl ... staci na malinkou chvilku ... tak se otevre ... nekonecny prostor ... plny soucitu a lasky co nerozlisuje.

je to ... je to ... ani se to neda popsat jaky ... nekonecne velky vsechno.
cokoliv o tom kdo napise ... nebo rekne ... neni to ono ... neni to ono.

srdce je to psledni misto ktere jsem odmital ... odmitani je jako stat pred branou ... s napisem "osviceni" ... a rikat ze to neni ono ... tady to byt prece nemuze!
a tak se jde hledat nekam jinam ... ale stejne vas to driv nebo pozdeji zavede zpatky k tyhle brance ... napis tam je .. klika tam je ... panty sou promazany ...
muj ty boze! ... to prece nemuze byt ono!
a tak se jde hledat zase jinam ... a zase zpet ... a tohle vydrzi na spoustu zivotu.

hledat muzes jak dlouho chces ... a kde chces ... to misto je prave tady ... uplne nejbliz jak je mozny ... jsi to ty! ... jsi to ty!
muzes odjet milionkrat za ucitelem do indie ... sednes pred nej a on ukaze na tebe na tvy srdce ... a rekne ... tady to je!
to misto jezdi s tebou vsude kde hledas ... furt ho mas na dosah ... jsi to ty sam!

[Návštěvník]

A proč se to potřebuje psát stále na internet?

[Návštěvník]

není to tiché. Je to plné násilí. není to protože, ale aby a proto je to násilné, hlučné. Předvádí se to a proto ta otázka proč?

Protože uvědomění je jenom v hlavě. V osobě. Individualitě. Není žité tak, aby celá osoba, osobnost, individualita zmizela v Srdci.

A je to znát. Svou hlučností...

[Návštěvník]

Opět byla potřeba dostat se výš - zveřejněním skutečné identity Návštěvníka.

[Návštěvník]

Pěkná ukázka intelektuálního úniku.

[Návštěvník]

Jen nulový bod?
To já raději nulový prostor...

[malpan]

Obojí je pravda - záleží, odkud se divas (skrze jakého pozorovatele)

[konec zvonec]

To je tak těžké pochopit? proč voda teče a oheň hoří? proč dýchám? Proč kočka vrní? Ale v konkrétním případě jsou ovšem individuální rozdíly. Myš se ukrývá v koutě, ale kočka vrní, kráva přežvykuje a já píši.

to je ono Nope! ... vsecko je jak ma byt ... proste pohoda ... kde je pak problem?

[Návštěvník]

No tak tohle mně moje mozkový závity už tedy nějak neberou,
ale rozhodně nesouhlasím, že já se pohybuju někde v prostoru Vědomí

to, co se pohybuje je pouze jev v nek. protoru Vědomí zvaný tělo

A taky se pohybuje ego. A to i když hodíš tělo na gauč. Kdybys všude neprohlašoval, že jsi ego,taky si mohl zůstat bez pohybu v pozadí.

[Návštěvník]

A transcendence proběhne pak tak, jak to popisuje dzogčhen,pouze na základě stavu nevědění...

To si jen bohapustě představuješ, že tomu tak je, protože, jak sám píšeš o sobě, nic podobného neděláš.

[rosada]

[quote="vostalpetr"]A jak se pohybuje,
když ego je ztotožnění Vědomí s tělem a myslí ?

Když se tělo nepohybuje, mysl nemyslí, tak je zde to ego bez pohybu,
a když se uvolníš i od poznání "já jsem"
taknějak podobně, jako se od tohoto uvolníš ve spánku, kdy je zde jen nevědomost,
tak je zde jen nevědomost o sobě samém,
což je naprosto ideální stav



Ego bez pohybu je imho protimluv, píšeš: "ego je ztotožnění Vědomí s tělem a myslí", ale to ztotožnění vytváří a udržuje mysl, (v podstatě jen jako jakousi clonu, kvůli které Vědomí si není vědomo samo Sebe), pokud je mysl v klidu, ztotožnění nemá v tu chvíli, kdo udržovat a tak tam prostě není.
...
Není tu kdo by se uvolňoval od poznání "já jsem", ani jestli je ideální stav,vědomí nevědomosti či nevědomost vědomí a nebo ještě jinak.

A taky ideální stav pro koho?
=================================
Nějak se nám tu vytratili ti skuteční lidé
=================================

[rosada]

Člověk je vždy skutečný... toto tady (poslední stránky) je jen takové filosofováníčko.

[konec zvonec]

no jo ...
vsechno je to neskutecny ... zadne ja ... zadne uvolnovani ... zadne dosahovani.
a zaroven ...
vsechno je to skutecny ... ja ... uvolnovani ... i dosahovani.

proste je to uplne dokonaly.

ja to treba vidim jako skutecnost ... protoze to je.