byl oceán
Dříve než byla myšlenka
bylo ticho
Podvečer
Šel jsem do kostela
a nedošel
na břehu řeky
svěží vánek
rákosí
zlehka rozhoupal
Katedrála
Modlitby
otištěné na stěnách
plamínky svíček
živená víra
žena
věky shrbená
proutky koštěte
zametá ticho
Je to
její práce
Nádvoří
Na nádvoří kláštera
kamení travou prorůstá
bílé sloupy podpírají nebe
v každém rohu kašna
vlaštovek hnízda ve zdech
Drobásky
Plná kapsa drobných
hle jaký poklad
můžu si koupit
třeba jablko
všem hráčům pouličním
věnovat po penízku
a ještě zbude
Zastávka
Podél dálnice lípy
za nimi v druhé řadě
několik holubů
dopřává si oddech
na drátech
vysokého napětí
Pauza na život
Do trávy upustila
nedopalek cigarety
o polední pauze
na lavičce
kouřila vyčítavě
bylo přece tak krásně
Přechody
Na přechodu pro chodce
černobílá mrtvá kočka
její družka na ohradě
dívá se tiše na koně
dívá se dívá jak se pasou
jediný list se nepohne
Rilský monastýr
Pohla se ručička
ve věžních hodinách
tiše to klaplo
starý mnich
o hůl se opírá
cestou na mši
kočka
barev kláštera
na spěch má kamsi
je slyšet voda
z blízké kašny
vítr do vrcholků stromů se zapřahá
vlaštovky křižují vzduch
zas
znovu pohla se ručička
Risk
Hejno holubů
pod kola aut se vrhá
pro drobtů pár
riskuje život
Drobné srdce
Na Karlově mostě
mladá žena
ladila kytaru
tak krásně
že musel jsem jí dát
nejen všechny drobné
ale také
celé své srdce
Nic o malování
Zastavit čas
daří se o páté
dokončit obraz
bez úsilí
ten kdo ho maloval
nevěděl nic o malování
jedno však pochopil
Vesmír
Proměny
Na mém oltáři
neleží obrázky svatých
není tam růženec
ani modlitební knížka
kousek dřeva
položil jsem na něj
oblázek a mušli
Dřevo
jsem našel na mořském břehu
mušli vysoko v horách
oblázek z kořenů stromu
pozvedl jsem
To je můj oltář
věčnost
v nekonečnu proměn
Živáček
Podívej
vykřiklo dítě
bylo to ve městě
plném lidí
bez živáčka
Křičet se nesluší
ukazovat prstem
jeho matka
okřikla ho
A navždy
promeškala ptáčka
Procitání
Kdo se to brodí
v křehkém sněhu
žádný sníh
mladá tráva
pochutnává si
na koních
Útočiště
Deštníkem
jak kropenkou
přežehnává chodník
nahmatá klíč
dlouhými kroky
vchází dovnitř
kohosi navštívit
před kýmsi se skrýt
Kdo je ta žena?
Ty jsi
Deštění
Ruce
zastavené v pohybu
žádná další gesta
prostě
jen tiše ustat
jako déšť
bez pohnutí
snést se na dlažbu
Přepážky
Podal jsem list
neznámé ženě
spočítal drobné
děkuji
ještě teď hřeje
mě její úsměv
úplně obyčejný
Michal Čagánek: DOCELA TIŠE, SamiZdatní 2011, brožovaná s přebalem, 100 stran formátu A6, ilustrace Eva Neumannová
Více...