Pro Janu a vostalpetra:
To vůbec neřeší problém, jak se zbavit karmy a dosáhnout lepší dokonalosti. Pořád je to jen děj, který vytvořil další karmu. Každá změna je příčinou další změny. "Prohlédnutí" je také jen změna.
Když zmizí projekce mysli. Boží vědomí existuje i bez této projekce.
Když si UVĚDOMÍŠ, že prostor je všude, především že prochází i tvým tělem ,
tak začne mizet tvá vydělenost z prostoru (tedy rozpouští se tvé ztotožnění s tělem - vyděleným prostorem)
a prostor přestane být "rozprostřený" a stane se "existencionální"
tedy zahrnuje tvou existenci, tedy jsi jím
Nic co bylo pozorováno dříve se neztratí,
stále vidíš svět tak jako byl dříve,
přesto díky změně pozorovatele jej vidíš jiným způsobem
Nevím, jestli je dostatečně jasné, co myslím zánikem vědomí. Něco, co nikdy nic nevidělo, ani to nikdy nikdo neviděl, protože to ani neexistuje, ani neneexistuje.
Zajímal by mě názor ostatních na to, proč všechny duchovní směry včetně buddhismu učí nabírat dobrou karmu. Z toho zákona je to jasné: aby bytost netrpěla, ale je to také cesta k úplnému vyvanutí. Pokud ano, proč?