Kde se nachází já?

[co jiného..]

Asi skutečná láska a soucítění jsou to samé.

asi jako matka a dítě.

To je připoutanost.

... Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa ...
- Metta Sutta

To je jen obrazný popis.


Mettá (pálí, maitrí v sanskrtu) je buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu. Často se překládá také jako dobrotivost. Je přirovnávána k rodičovské lásce,
- Mettá - Wikipedie

Svým způsobem neexistuje nic než připoutanost, vše co je, je provázáno a spjato...

[Návštěvník]

Z pohledu ega ano.

[šelma]

V matematice a fyzice se teorie chaosu zabývá chováním jistých nelineárních dynamických systémů, které (za jistých podmínek) vykazují jev známý jako deterministický chaos, nejvýznamněji charakterizovaný citlivostí na počáteční podmínky (viz motýlí efekt). V důsledku této citlivosti se chování těchto fyzikálních systémů, vykazujících chaos, jeví jako náhodné, i když model systému je deterministický v tom smyslu, že je dobře definovaný a neobsahuje žádné náhodné parametry. Příklady takových systémů zahrnují atmosféru, solární systém, tektoniku zemských desek, turbulenci tekutin, ekonomii, vývoj populace.
- Teorie chaosu


Motýlí efekt, nebo také efekt motýlího křídla, vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Mezi umělé systémy, které tento efekt vykazují, patří například Lorenzův atraktor.
Název se vztahuje k myšlence, že i něco tak malého, jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa. Ovšem pravděpodobnost, že daná motýlí křídla vyvolají dané velké následky, je stejná té, že jiná křídla, působící opačně, oněm následkům zabrání. Navíc je tato motýlí pravděpodobnost mnohem menší, než u větších zdrojů turbulencí.
- Motýlí efekt

[Linda]

Svým způsobem neexistuje nic než připoutanost, vše co je, je provázáno a spjato...

Z pohledu dvojnosti to tak je. Ale jen z osobního pohledu žijící individuality.

Kdysi, dokud projevený svět - dvojnost - existovala jen v podobě neživé přírody, skal a kamení, připoutanost nevznikala: nebyl tu žádný živý jedinec, který by mohl být k něčemu připoutaný.

[co jiného..]

Svým způsobem neexistuje nic než připoutanost, vše co je, je provázáno a spjato...

Z pohledu dvojnosti to tak je. Ale jen z osobního pohledu žijící individuality.

Kdysi, dokud projevený svět - dvojnost - existovala jen v podobě neživé přírody, skal a kamení, připoutanost nevznikala: nebyl tu žádný živý jedinec, který by mohl být k něčemu připoutaný.

to je dobře

[co jiného..]

Kde se nachází já?

svět existuje jen když je pozorován, tedy i já...

[šelma]

Příběh Tiamat

Na počátku věků, mnohem dříve než se narodil čas a nic na světě nemělo své jméno, se zrodila Tiámat. Bohyně oceánů a slaných vod. Dlouhá léta žila v osamění, však jednou potkala boha Absúa, který vládl sladkým vodám. Tehdy bohyně pocítila, že ji něco schází. Zamilovala se a on se zamiloval do ní. Z jejich lásky se narodily nové generace bohů, které měly vládu nad pevninou, větrem a ohněm.
Tiámat se odebrala do ústraní a odpočívala spolu se svou sladkou polovičkou, plně spokojena s dílem, jež vytvořila.
Mladí bohové však nebyli takoví, jak si je Tiámat představovala. Dříve klidný svět se proměnil v neutuchající hluk a chaos. Bohynin choť nechtěl nadále snášet bláznění svých dětí a rozhodl se je zničit. Bohyně však své děti milovala a nedovolila Absúovi vykonat tak hrůzný čin.
Však mladí bohové vytušili, že je Absú nemá v lásce a nejsilnější a nejrychlejší z nich vrhl do hlubin, kde spočívali praotec a pramáti, zaklínadlo tak mocné, že ho navěky uspalo.
Tiámat ztrátou svého chotě trpěla. Noc za nocí prolévala potoky slz, až hladiny slaných vod začali stoupat. Zůstala však v hlubinách jen se svým věčným žalem.
Za několik pokolení ji však probudil svým hlukem nejmladší z bohů. Tiámat se rozzuřila vztekem tak velkým, že se na moři vytvořily velké vlny a víry. Tentokrát bohyně nebyla milosrdná, rozhodla se pomstít svého chotě. Stvořila proto draky, hady a další nestvůry, aby potrestali viníky. Mladí bohové byli ale příliš silní.
Jeden z bohů ji porazil . Pramáti zemřela. Z jedné půlky jejího těla se stala země, z druhé nebe. Z jejích slin se utvořily mraky a z očí začaly vytékat řeky Eufrat a Tigrid.
- Příběh Tiamat