Moderátor: rafael
armin píše :
Vše se odehrává "ve vědomí" . Všechny záře, realizace, pozorování, iluze, stavy atd. zkrátka všechny projevy
Vědomí samo nemá žádné přívlastky ani omezení, nemůže být objektem pozorování ani nic nedělá ani se neprojevuje ani neprochází nějakými stavy (nerealizuje, nepozoruje, nezáří atd.)
Vědomí samo o sobě neexistuje, je jen jedním z aspektů Skutečnosti, tedy toho, co je.
Pokud vědomí přisuzujeme nějaké jiné vlastnosti či stavy, než je aspekt "vědomosti", pak už mluvíme jen o nějakých představách, sebeprojekcích, konceptech, které označujeme pojmem vědomí (podle toho jak se nám to zrovna líbí, nebo hodí)
Návštěvník píše:Vůli ovládá podvědomí a podvědomí ovládá víra.
http://knihy.abz.cz/prodej/princip-stin ... u-strankou
...Je to ta osobnost, kterou bychom nejraději nebyli, ale kterou se nakonec stát musíme, když chceme být celiství. Náš stín, tedy naší "temnou stránku", prociťujeme velmi ambivalentně: je nám odporná, ale zároveň nás fascinuje. Práce se stínem slouží tomu, abychom se stali vědomými a je tedy v pravém slova smyslu prací se světlem. Stín je vlastně naším pokladem, obohacuje nás tak, jako málo co jiného. Vycházejíc ze zákonu osudu a pravidel hry života, odpovídá nejdůležitějšímu zákonu: zákonu polarity. Můžeme jej projikovat na druhé - anebo můžeme s jeho pomocí a spolu s ním osobnostně růst.
Ruediger Dahlke nám ukazuje, jak náš stín vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho nakonec mohli přijmout, integrovat do své osobnosti a možná dokonce i začít milovat. Ten, kdo se pustí do práce na svém stínu, jak je představena v knížce "Princip stínu. Smíření s naší temnou stránkou", se stane otevřenějším, laskavějším a tolerantnějším - vůči sobě i vůči jiným. (smíření s naší temnou stránkou)
„Jak může někdo vidět jasně, když ani nevidí sám sebe a své temné stránky, které nevědomě vkládá do veškerého svého jednání?“
Stín je archetyp, obraz „nepřítele“
Psychický okruh zvaný Stín má archetypický základ. To znamená, že patří mezi psychické „pravzory“, psychické „okruhy“ , které utvářejí člověka. Jakožto archetyp přesahuje každého jednotlivého člověka. Archetyp Stínu je napojen (jako každý archetyp) na tisíciletou zkušenost lidstva. Archetyp Stínu má mimořádně silnou dynamiku v životě jednotlivců i kultur. Jeho dynamika je založena na tom, že „temné“ (ne)Já se přemisťuje , projikuje na obraz „nepřítele“. Nevědomá vnitřní temnota nabývá podoby vnějšího obrazu „nepřítele“, „ubožáka“, „primitiva“ nebo naopak „chytráka“, „zazobance“, atd. atd. mimo naše vlastní Já, ve vnějším světě.
Proč je Stín problémem?
Vlastnosti, které si u sebe uvědomujeme jako třeba „horší“ – např. svou lenost, nebo vzteklost, nejsou vlastně stínové. Stín začíná až ZA prahem našeho vědomí.
Stín je nevyužitá energie, která se časem kazí, stává se temnou. Avšak energie uvízlá ve Stínu nemusí být z principu temná, zlá. Temné, zlé je její uvíznutí ve Stínu.
Např. někdo může pohrdat citlivostí druhého člověka (je pro něj „měkotou“). A i když je sám „tvrďasem“, při určitých situacích se chová hystericky (na základě nekultivovaných citových postojů). Nebo je navenek „rozumářem“, a přesto zaujímá naprosto iracionální dogmatické postoje (ovlivňují ho především pouhé „sympatie“ a „antipatie“, což by stěží přiznal).
http://astropsychologie.najdise.cz/stin
A zapomíná se držet na uzdě všechno, co se vnímá jako žádoucí.
vostalpetr píše: rozpuštění ztotožnění s věškerými pocity a emocemi.....
Návštěvník píše:Vůli ovládá podvědomí a podvědomí ovládá víra.
armin píše:Návštěvník píše:Mysl se dá ovládnout vůlí, ale to je změna jen zdánlivá; vůlí se drží na uzdě všechno, co se vnímá jako nežádoucí.
A zapomíná se držet na uzdě všechno, co se vnímá jako žádoucí.
Návštěvník píše:Potíž je v tom, že křesťanská víra učí odmítat v sobě všechno to, co označuje za hříšné (viz desatero) . Když se nějaký křesťan vrhne k Božím nohám a vydá se s plným nasazením na duchovní cestu, je rozhodnutý se všech svých hříchů zbavit, a protože svoje negativní sklony odmítá jako hříšné, odsunou se do jeho podvědomí.
Jak by potom mohl rozpouštět svoje nevědomé ztotožňování s nimi, když pro něj neexistují? Jsou ve Stínu a neprojevují se přímo, ale v tom, že všechny nedokonalosti přisuzuje ostatním a věnuje všechen svůj volný čas snaze je spasit. Kdyby druhé skutečně vnímal jako dokonalé, tak jako vnímá sebe, nevznikla by v něm žádná potřeba jim něco vysvětlovat a upozorňovat je, že jsou dokonalí.
The Come-Back Craving ...
Just as a cut down tree sprouts up again if not uprooted, similarly: if latent and dormant craving is not uprooted, then suffering returns ever again. Dhammapada 338
armin píše:Tak znova:jak první krok je zharmonizování ega a rozvinutí poz. vlastností
a
hnedka jako druhý krok je rozpuštění i poz. pocitů a emocí
tedy rozpuštění ztotožnění s věškerými pocity a emocemi....
armin píše:A zapomíná se držet na uzdě všechno, co se vnímá jako žádoucí.
svoje negativní sklony odmítá jako hříšné
Návštěvník píše:svoje negativní sklony odmítá jako hříšné
tj. cítí se provinilý, kdykoliv si něco takového u sebe uvědomí.
A protože to nechce mít, nechce být takový "špatný", odmítnutím se to odsune z dohledu vědomí - potlačí se to.
Kdyby ale ten negativní hříšný pocit bral jako přirozenou lidskou reakci, jaká se v té situaci přirozeně objeví, a jen v sobě ten pocit chvíli pozoroval, pocit by se beze zbytku rozplynul a nic z něho by se do podvědomí neuložilo.
Buddhisti to dobře vědí, proto v klášterech cvičí pozorování vyvstávajících obsahů mysli, ať je jakýkoliv - pozitivní nebo negativní. Když se objeví mentální reakce, třikrát ji slovně pojmenují - například "hněv... hněv... hněv..." Díky tomu pozorování ztratí hněvivá reakce energii a rozpustí se.
Návštěvník píše:svoje negativní sklony odmítá jako hříšné
tj. cítí se provinilý, kdykoliv si něco takového u sebe uvědomí.
A protože to nechce mít, nechce být takový "špatný", odmítnutím se to odsune z dohledu vědomí - potlačí se to....
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků