miroslav píše:Jana píše:Ta krása tady je, je to její přirozeností, stejně jako blaženost existence, je to tady a nemusí tady být vůbec žádné ztotožnění.
Božské Vědomí je samo krásou. Nemá to žádný kontrast, žádný protiklad.
Ráda bych, kdyby tohle mohl napsat někdo ještě nějak líp.
Chybí slova.
Zkrátka všichni a všechno je tady
Já bych s pojmy jako je krása, blaženost nebo láska zacházela velmi opatně, protože ze zkušenosti je vidno, že si je přivlastňuje hlavně OSOBA, která něco prožívá, resp. chce prožívat a takto si potvrzuje představu vlastní jedinečnosti.
Jsem velmi vděčna za to, že jsem potkala svého času jednoho, který mi předal to, co je slovy často těžko přenositlené a také mě vždy řekl svůj jasný názor na to, kde jsem se v tu kterou dobu ocitala. Byla doba, kdy mě oslovil chaneling, praktikovala jsem chaneling, dokonce navázala i spojení s průvodcem, vyšším já, vše doprovázela extáze, slzy radosti, vytržení..., byla doba, kdy mě oslovily vědy jako tarot, numerologie, kdy jsem dokonce na to téma i přednášela, i jinak pracovala s lidmi, kteří se hlásili s prosbou o výklad, žila jsem tím.... stačila jedna jeho věta, že je to jen o posílení individuality, tedy duality (já a to), posílení pocitu vyjímečnosti (jsem někým, něco umím, vím) a bylo to mnou puštěno. Chválabohu téměř ihned. Až taková důvěra i láska byla a je pociťována k tomu příteli, protože hluboce uvnitř vím, že má pravdu. Že jediné, oč je třeba stát, je právě ta pravda (a pravda ta tě osvobodí).... Jsem individualitou zrcadlící se v Jednotě, Celku, jsem živou součástí Celku, nejsem ale Celkem.
K tomu, aby bylo možno něco pochopit, musí být důvěra a láska, která otevírá dveře, alespoň to je má zkušenost... a protože tady byla a je, mohl mi přítel umožnit pochopit = zažít (!!!) to, co bych z knih nebo ze slov jiných těžko asi zažila, i když milovaný Larsen je také kouzelník slova :-)
Možná to, co má Jana na mysli tou krásou existence, která se nedá popsat slovy, je stejná esence, kterou mi předal přítel (na telefonu) :-) :-)
A to doslova.
Jednota bytí, prožitek (zatím třeba jen krátkodobý) Jednoty bytí se dá přirovnat k situaci, kdy jste spolu dva v telefonickém hovoru (a my tehdy právě byli), každý na jiném konci republiky (a tehdy to tak bylo), každý držíte u ucha sluchátko, slyšíte se navzájem, víte o sobě, hovor probíhá, je tu velká vnitřní blízkost, spříznění, láska a najednou se společně odmlčíte... a je ticho.... vy víte, že tam ten druhý stále je, i když neprobíhá hovor, stejně jako on ví, že i vy tady stále jste, jste ve Spojení.... a je Ticho... tolik spojující, živé, naplněné láskou a vděčností, kdy se nemusí nic, protože cokoli by bylo, bylo by už navíc....
A takto mi to řekl a já to prožila... a od teď vím, o čem je esence Jednoty bytí, dýchající živocí celek... a také vím, že cokoli navíc je vždycky prostě navíc.... (to neznamená Miroslave, že bych se stále s tebou nechtěla setkat a nechtěla tě kousnout do ucha!) :-)
Podobně mě kdysi zasáhlo poselství - příběh dvou sadařů, pěstitelů růží...., oba byla vášniví pěstitelé růží, oba byli i velcí přátelé, které spojilo v přátelství právě tato záliba v pěstění růží.
I stalo se řízením osodu, že se každý z nich ocitl na druhém konci kontinentu. Dále pěstovali růže, i dostal jednoho dne jeden z těch sadařů dopis od druhého, který zněl: "Stále pěstuji růže."
První sadař, ten, který dospis obdržel, chvíli přemýšlel, co odepsat, přece jen se tolik roků již neviděli, neslyšeli, jejich vlasy prokvetlo stříbro, hodně růží za tu dobu odvadlo, hodně opět vzrostlo a zdobilo svět. Přemýšlel, co odepsat. A odepsal: "Také stále pěstuji růže."
--------
I tento příběh se mi hluboce vryl do duše, je přesně o tom, o čem by život měl být.... ne má vůle se staň, ale Tvá.... ne já, ale Ty...
Děkuji, Já ♥