Respekt k druhým a k jejich hranicím

[Návštěvník]

"PROČ MLADÍ LIDÉ ZAČÍNAJÍ KOUŘIT

Pravidelné kouření dětí je defi nováno jako vykouření nejméně jedné cigarety týdně.
Více jak 80 % dnes dospělých kuřáků začalo kouřit v dětství či v raném dospívání.

Mladí lidé začínají kouřit z různých důvodů. Někteří proto, že si přejí vypadat nezávisle,
jiní protože kouří jejich přátelé a oni nechtějí před nimi vypadat trapně. Další s tímto
zlozvykem začínají proto, že jim to jejich rodiče zakazují („Zakázané ovoce nejlíp chutná“)""

děti se zdravě nastavenými hranicemi nejsou snadno manipulovatelné a tudíž nebudou podléhat vlivu prostředí ve smyslu oni kouří - tak já taky, oni experimentují s drogami a alkoholem, tak já taky ...

[Návštěvník]

děti se zdravě nastavenými hranicemi nejsou snadno manipulovatelné a tudíž nebudou podléhat vlivu prostředí ve smyslu oni kouří - tak já taky, oni experimentují s drogami a alkoholem, tak já taky ...

stejně tak nebudou mít potřebu dokázat rodičům, okolí světu jsou nezávislost

[Návštěvník]

"Sebe víra je o hranicích." (Teal Scott)

Sebe víra je základní charakteristikou ega. Napřed ego musí dospět, získat sebedůvěru, poznat své hranice, uspět ve světě atd. To je v pořádku. Jen takové zralé ego je schopno nastoupit úspěšně duchovní cestu - cestu k vlastnímu vědomému zániku, rozpletení všech zauzlenin vědomí, mentálních "zlozvyků" - vasan, vytvořených potřebou stálého sebepotvrzování, sebezdokonalování atd. A jen takové ego je schopno opustit víru v sebe.

ego rozhodně neopustí víru v sebe ego se nikdy nemůže samo sebe zbavit

nastane uvědomění co ego je a tím odpadne ztotožňování s ním ...

zůstane tu invidualita dál přítomná, protože je tu pořád přítomno tělo s myslí a s celým energetickým a nervovým systémem zároveň s vědomou přítomností Zdroje

například zde je o tomto

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -balsekar/

[nop]

... jsme tu i sami za sebe, jako naprostý originál...

- Pod jakým vnitřním tlakem vyrůstal Salvatore Dali?
Jeho starší bratr umřel jako dítě. Rodiče se rozhodli, že druhé dítě ho nahradí. Jednali s ním jako s prvím. Nosil i šaty po něm. V dospělosti se vzbouřil a originálními činy dokazoval, že on je on a ne jeho bratr. Prý výstřednosti Salvatora vznikly z té snahy odlišit se, aby mu neupírali jeho identitu. Myslím, že bolest jeho rodičů je naprosto pochopitelná, ale vecpání druhého chlapce do role a osoby bratra je šílený omyl rodičů.

[Návštěvník]

... jsme tu i sami za sebe, jako naprostý originál...

- Pod jakým vnitřním tlakem vyrůstal Salvatore Dali?
Jeho starší bratr umřel jako dítě. Rodiče se rozhodli, že druhé dítě ho nahradí. Jednali s ním jako s prvím. Nosil i šaty po něm. V dospělosti se vzbouřil a originálními činy dokazoval, že on je on a ne jeho bratr. Prý výstřednosti Salvatora vznikly z té snahy odlišit se, aby mu neupírali jeho identitu. Myslím, že bolest jeho rodičů je naprosto pochopitelná, ale vecpání druhého chlapce do role a osoby bratra je šílený omyl rodičů.

to je jeden z typických příkladů obludárií při výchově dětí, nerespektování jeho indiviuálního prostoru a je to i názorná ukázka jak se to pak demonstroju v životě toho dítěte a jak se to přenáší i do dospělosti

[Návštěvník]

... jsme tu i sami za sebe, jako naprostý originál...

- Pod jakým vnitřním tlakem vyrůstal Salvatore Dali?
Jeho starší bratr umřel jako dítě. Rodiče se rozhodli, že druhé dítě ho nahradí. Jednali s ním jako s prvím. Nosil i šaty po něm. V dospělosti se vzbouřil a originálními činy dokazoval, že on je on a ne jeho bratr. Prý výstřednosti Salvatora vznikly z té snahy odlišit se, aby mu neupírali jeho identitu. Myslím, že bolest jeho rodičů je naprosto pochopitelná, ale vecpání druhého chlapce do role a osoby bratra je šílený omyl rodičů.

to je jeden z typických příkladů obludárií při výchově dětí, nerespektování jeho indiviuálního prostoru a je to i názorná ukázka jak se to pak demonstroju v životě toho dítěte a jak se to přenáší i do dospělosti

Salvator extrémně negoval rodiče - život pod diktátem důkazu, že jsem jiný než mě chtějí mít
další variantou je že se dítě násilně nacpe a pak vynakládá značné úsilí, aby rodičům 100%tně vyhovělo a žije pak život jejich představy

to jsou přesně ty dva modely, které jsou nevědomě uplatňovány dětmi, se kterými rodiče zacházejí pod diktátem svých vlastních nezpracovaností a frustrací a které na ně přenášejí

"přenáší se vnitřní nastavení z rodičů na děti a to jak oni sami jsou se sebou vyrovnaní či ne ... čím více jsou rodiče disharmoničtí, tím nejsou schopni adekvátně s dětmi zacházet viz obludária ve výchově dětí
dítě přebírající nezpracovanosti rodičů, pak rodiče buď napodobuje nebo neguje a nemůže žít život dle své autentičnosti a být se sebou v harmonii a ve vědomém napojení na Zdroj sama sebe."

[Návštěvník]

tak jsem se šla podívat blíže na životopis Salvatora Dali a další obludárium v přístupu jeho rodičů, zvláště matky a dalších žen, které se na něm podepsalo je právě neschopnost mu nastavit zdravé hranice chování - prošel si přehnanou péčí žen

"Byl v neustálé péči své matky, tety Cataliny, babičky a chůvy Lucíi. Salvador toho později využíval k dosažení toho, po čem toužil."

[Návštěvník]

názorná ukázka toho, jak se pak u takto vedených dětí výchovná obludária projevují - posedlost dokazavaním, že něco není a naopak posedlost dokazováním toho za co se pokládá díky nevytyčení zdravých hranic a přehnané ženské péči se u něj projevoval nevyrovnaný vztah k autoritám (na jedné straně absolutní odpor se podřídit a na druhé straně naprostý obdiv fašistické diktatury), neschopnost vyrovnat se s běžnou životní realitou a se společenskými konvecemi - zrcadlí do vztahů k sobě, k přátelům, partnerům a ke světu vůbec a to všechno je vyjádřeno i v jeho umělecké tvorbě

"Když přišel do školních let, otec ho poslal na státní školu. Salvadorovi se tam nechtělo, ale otci se odporovat nedalo. Nicméně po roce byly jeho výsledky tak mizerné, že ho rodiče předali do péče soukromé církevní francouzské školy.

Začal se učit francouzsky, což byl jeho milovaný jazyk. Také chodil na první hodiny malování a zřídil si v prádelně svůj první ateliér.

Už tenkrát toužil po slávě a nesmrtelnosti – chtěl tím dokázat, že není mrtvý bratr, že je génius."

"Po návratu do školy se tam dlouho neohřál – byl vyloučen, protože zkoušejícím řekl, že nejsou dostatečně kvalifikovaní, aby ho mohli hodnotit, na čemž můžeme vidět jeho stoupající sebevědomí a excentricismus. Seznámil se i s Pablem Picassem, kterého navštívil v Paříži. Zpočátku byli velcí přátelé, s postupem času ale dalí začal prohlašovat, že Picasso nerozumí umění jako takovému a jejich přátelství se rozpadlo."

"S Buñuelem pracvali na společném filmu – Salvador předělal scénář podle svého, protože Buñuelův nebyl kvalitní. Sám v něm zahrál jen nevýraznou roli. Film vešel do kin roku 1929 pod názvem Un Chien Andalou a měl nevídaný úspěch. Skládal se z naprosto nesourodých scén, všeobecně se považoval za obrat v dějinách filmu a André Breton ho považoval za vrchol surrealismu.

Do Cadaqués ho přijel navštívit básník Paul Eluard se svou ženou Galou. Gala a Dalí se do sebe ihned zamilovali. Eluard proti jejich vztahu nic neměl, sám měl mimo manželství románky a chtěl, aby si i jeho žena užívala mimo manželství. Gala s dalím zůstala a traduje se, že ačkoli byla jejich láska bezmezná, nikdy spolu neměli sex.

Mezi surrealisty byl přijat s velkou slávou díky obrazu Pochmurná hra. Kritizoval zahraniční politiku Sovětského svazu a při vystavení svého díla Záhada Viléma Tella byl obviněn ze zesměšňování Lenina. Jeho kontakty se surrealisty se ztenčovali, tvrdil že „Rozdíl mezi surrealisty a mnou je v tom, že já jsem surrealista.“

Začíná pracovat na novém uměleckém přístupu – „Nukleární mysticismus“ – jak název napovídá, jde o spojení vědy s vírou. O vědu začal mít zájem, když spadla atomová bomba na Hirošimu.

8. srpna 1958, po smrti Paula Eluarda, se s Galou vzali. Gala měla sice mladší milence, ale s Dalím měla krásný vztah, který by za nic neměnila. I Dalí měl pletky se zpěvačkou Amandou Learovou, které trvaly téměř deset let. Od padesátých let započal také ilustrace, například k slavnému donu Quijotovi, na kterých uplatňoval svou „kritickou paranoiu“ (čtenář si z ilustrace sám najde asociace k příběhu).

V sedmdesátých letech si usmyslel, že si založí vlastní muzeum, a že ho dokončí ještě za svého života. Další z plánů, jak získat nadměrnou slávu. Plány se mu dařily celkem dobře, použil starého divadla ve Figueras a začal ho renovovat. Velkou ránou pro něho byl rok 1982 – nehledě na to, že byl povýšen králem Juanem Carlosem do šlechtického stavu, zemřela toho roku Gala na infekci močovodu 10. června, která pobývala v zámečku v Púbolu, který ji koupil. Na zprávu o její smrti reagoval negativně – nechtěl tomu věřit a tvrdil, že „ona nikdy nezemře“.

Salvador Dalí odmítal jíst a byl posedlý nesmrtelností – prý se hladovkou uvede do umělého spánku. "

[Návštěvník]

citace z jeho životopisu jsou z tohoto zdroje

http://www.spanelstina-zdarma.cz/articl ... -zivotopis

[Návštěvník]

"Hlavnými prvkami jeho umenia sú provokácia a šok.

Provokuje sexuálnou a protináboženskou tematikou v obrazoch Fantóm sexappealu a Svätý grál.

Svoje obrazy a metódy obhajoval výstredným spôsobom, hovorí o paranoicko-kritickej metóde, ktorá mu neumožňuje maľovať viditeľné predmety, ale tie, ktoré s nimi nejakým spôsobom súvisia.

Tvrdí, že každý človek má právo na psychickú abnormalitu, pričom sám seba považuje za zdravého blázna."

http://sk.wikipedia.org/wiki/Salvador_Dal%C3%AD

[Návštěvník]

ukázka tvorby Salvatora Daliho







muzeum které si založil



http://www.umelcisrdce.wz.cz/Salvador_D ... topis.html

[Návštěvník]

"Nejsem žádný klaun!" bránil se Dalí, "ale tato příšerně cynická společnost ve své naivitě nevidí, kdo jednoduše hraje divadlo a dělá se lepším, aby skryl své šílenství. Nemohu to dost často opakovat: Já nejsem blázen. Moje jasnozřivost dosáhla takové ostrosti a soustředění, že v celém století nebyla žádná osobnost hrdinštější a více ohromující než já, a kromě Nietzscheho (který se však nakonec zbláznil) se nanajde nikdo mně rovný ani v jiných staletích. Mé malířství je toho důkazem."

Salvator Dali

[Návštěvník]

[nop]

Změny pohlaví demonstrovaného záměrně opačně: Němcová a Cimrman.
Járu Cimrmana oblékali rodiče do šatů jeho starší sestry, aby ušetřili. Vychovali ho také v přesvědčení, že je dívka. Přišel na to až ve škole, tuším v tělocviku. S ředitelem si to vyjasnil, když mu ředitel ukázal na obrázku, jak vypadá tělo dívky a tělo chlapce. Je to ovšem humoristicky pojaté.
Božena Němcová v některé próze líčí dívku Karlu mezi děvčaty, silnou, nebojácnou, aktivní. Rodiče jí převlékli, aby ji uchránili odvedení na vojnu. Ale když ve vsi byli verbíři, ona se potom přiznala, že je on, a ji (jeho) nenapadlo nic lepšího, než se k nim dát do vojska. Jakoby život muže musel být se zbraní v ruce.
Z jiného soudku: o vlivu mnoha žen na výchovu jednoho muže.
Ernest Hemingway žil mezi čtyřmi sestrami, než dospěl, a potom rád šel do vojska. Byla to pro něho změna a to vítaná.

[Návštěvník]

Ego je paprskem absolutna a do absolutna se zase vrací - dobrovolně. Nikdo ho k tomu nenutí ani to za něj nikdo neudělá.

ego je paprskem abosutna ano - proto nemá svou samostatnou a nezávislou existenci a jak se samo neudělalo, tak se samo nemůže ani oddělat musí dozrát odpovídající podmínky k tomu aby to nastalo - to je to naprosto neosobní záležitost, stejně jako je to u zrání ovoce ...

ovoce to nedělá, ovoce je prostředníkem toho dění a je to na něm poznat - to v jakém je stavu

[Návštěvník]

ego rozhodně neopustí víru v sebe ego se nikdy nemůže samo sebe zbavit

Nezralé ego se chová tak, jak píšeš. Když se nezralé ego "věnuje" duchovnosti, pak se jen marně pokouší uniknout samo od sebe - třeba odevzdáním se - a tím se zdokonalit "produchovnit"
Zralé ego je schopno samo sebe přirozeně skončit.
Ego je paprskem absolutna a do absolutna se zase vrací - dobrovolně. Nikdo ho k tomu nenutí ani to za něj nikdo neudělá.

"Maharadž:

Jste vůbec konatelem? Konatelem je neznámá síla, ale vy si představujete, že činnost provádíte sám. Ve skutečnosti jen pozorujete to, co se děje, aniž byste byl schopen to jakkoli ovlivnit.

Tazatel:

Proč mám v sobě tak obrovský odpor přijmout to, že prostě nemůžu udělat vůbec nic?

Maharadž:

Ale co můžete dělat? Jste jako pacient v narkóze, kterého operuje lékař. Až se proberete, bude po operaci. Můžete říci, že jste něco udělal?

Tazatel:

Ale jsem to já, kdo si zvolil, že půjde na operaci.

Maharadž:

Určitě nejste. To, co vás přimělo k vašemu rozhodnutí, je za prvé vaše nemoc a za druhé tlak ze strany lékaře a vaší rodiny. Nemáte žádnou volbu, je to jenom vaše iluze."

viewtopic.php?f=104&t=3761

probuzení lidé to opakují stále dokola a stejně to přesvědčení, že ego má svobodnou volbu a něco samo za sebe něco dělá, je neuvěřitelně utkvělé

[Návštěvník]

další článek k tomu, jak důležité je děti poučit o tom co znamená ano co ne a jak jim zprostředkovat fungováním v tomto světě včetně vytyčení hranic


"Celé stvoření je utvářeno protiklady.

Každý z obou pólů protikladu musí být jednoznačně vyjádřen. Vypořádávání se s nimi je zdrojem životní energie.

Tomuto zákonu polarity je podřízena každá pozemská forma energie: energie vznikající z duchovně-duševních i tělesných lidských zkušeností, jakož i energie říše přírody.

Exemplárním příkladem je elektrický proud. Kladný a záporný náboj musí být odděleny, jejich spojením pak začne téct elektrický proud.

S ohledem na věčné trvání protikladů se vnucuje otázka: Jak se může cítit dítě, jestliže zažívá jen svobodu bez omezení? Je možné bez takového omezení vůbec vědět něco o svobodě? Jak může mít dítě radost z vlastního pohybu, jestliže předtím nemuselo tiše sedět? Je možné, abychom bez jakéhokoli odporu zakusili vlastní sílu? A jak je možné, nevíme-li nic o vlastní síle, těšit se z vlastní spontaneity? Jak může dítě reagovat na matčin hlas, zní-li mu neustále v uchu? Jak může ocenit výhodu obsaženou ve slůvku „ano“, jestliže nezná slovo „ne“?

Rodiče jsou skutečně povinni zajistit, aby dítě udělalo zkušenost se zákonem protikladů.

Jen ochranou hnízda, pomocí rodičů, se může naučit dovídat se o zákonu protikladů a vyvažovat je ve prospěch své vitality. Jen s pomocí rodičů může být vyzbrojeno na obtížnou cestu.

Díky protikladům dostane dětský svět obrysy. Tyto obrysy musí nejprve vyčíst na rodičích. Nemůže-li je vyčíst, zůstává pro něj obraz matky, otce i světa nejasný."


Ukázka z knihy Jiřiny Prekopové Neklidné dítě

[Jarda Malej]

ego je paprskem abosutna ano - proto nemá svou samostatnou a nezávislou existenci a jak se samo neudělalo, tak se samo nemůže ani oddělat musí dozrát odpovídající podmínky k tomu aby to nastalo - to je to naprosto neosobní záležitost, stejně jako je to u zrání ovoce ...
ovoce to nedělá, ovoce je prostředníkem toho dění a je to na něm poznat - to v jakém je stavu

A když jeden začne veřejně těžit z moudrostí ke kterým dosud nedozrál,
tak je zralý na poučené diskuze ..o neexistenci samostatné a nezávislé existence.

[Návštěvník]

ego je paprskem abosutna ano - proto nemá svou samostatnou a nezávislou existenci a jak se samo neudělalo, tak se samo nemůže ani oddělat musí dozrát odpovídající podmínky k tomu aby to nastalo - to je to naprosto neosobní záležitost, stejně jako je to u zrání ovoce ...
ovoce to nedělá, ovoce je prostředníkem toho dění a je to na něm poznat - to v jakém je stavu

A když jeden začne veřejně těžit z moudrostí ke kterým dosud nedozrál,
tak je zralý na poučené diskuze ..o neexistenci samostatné a nezávislé existence.

kdo kam dozrál se dost dobře pozná podle reakcí ...

a i nedozrálá diskuze nedozrálých jedinců o tom k čemu ještě nedozráli pomáhá k dozrávání, jaksi všeobecnému, akorát to někomu může brnkat na nervy, když sám ještě nedozrál

proto je velmi účinné k dozrávání učit se respektu ke svým hranicím a možnostem a tím i k respektu hranicím a možnostem těch druhých

[Návštěvník]

ten respekt je uznání ne obdiv, že to mám tak jak to mám a že ten druhý to má tak jak to má