Cíl je jeden, cest je mnoho ... a nebo ne?

[rosada]

Mooji procházel cestou, kterou popisuje Ježíš. Nejdřív realizoval První největší přikázání, kdy opustil svět, zanechal myšlenky na své blízké, opustil je i s jejich problémy a jeho pozornost byla ze vší síly upnutá jen k Bohu.
Papadži mu pomohl zakusit to, co tady v tom videu Mooji ukázal onomu člověku. Ukázal mu, jaké je to být Jedním, být Bohem.
Pak mohlo dojít k realizaci Druhého přikázání a mohl milovat bližního svého jako sebe sama, protože sebe i bližního poznává jako Boha. Mohl se vrátit mezi lidi a už ho nic od Boha nemohlo oddělit.
Cesta do ráje jinudy nevede.

Tohle je ta konstrukce. Každého s kým se bavíš se snažíš do toho mustru nacpat. Setkání je pak těžké.
A život je při tom barvitější. Jak se říká cíl je jeden, cest je mnoho.

Zákonitostí je, že cesta do ráje vede jen skrz lásku k tomu věčnému, pak pomíjivé nezraňuje.
Nejprve je potřeba poznat to věčné v sobě a pak je teprve možné poznávat to věčné i ve všech ostatních.
Láska k pomíjivému bez poznávání věčného je zdrojem utrpení, proto se mnozí snaží žít bez lásky, čímž se život stává těžký, k nežití.

Hezky ilustruješ, co jsem psala výše.
Já píšu: cest je mnoho cíl je jeden.
Ty odpovídáš nějakou zákonitostí...konstrukcí...konceptem.
Nepředkládáš ho tu po prvé. Ale já nechci do ráje a nikdy jsem tam ani nechtěla. Nevím, co je to cítit lásku k tomu věčnému. Pro mě (jak správně píše Pavla cokoliv vyřčeného je individuální pohled), aby pomíjivé nezraňovalo, stačí si uvědomit koho pomíjivé zraňuje a kdo/co je pomíjivým nezraněn. To je zase koncept, který nabízí Mooji (na jeho satsanzích se mluví nepoměrně víc o poznání než o lásce, a proto je mi třaba bližší než Vischwananda) a já ho plně převzala. Ano můžu každému, koho potkám a je jen trochu otevřený, klást otázku, "kdo jsi?" a nadšeně vykládat o Moojim. Ale já vím, že je to ten jedna z mnoha cest.

Láska k pomíjivému bez poznávání věčného je zdrojem utrpení, proto se mnozí snaží žít bez lásky, čímž se život stává těžký, k nežití.

Zase koncept k jehož rozluštění musíš znát pocit lásky k pomíjivému, pocit života bez lásky, pocit těžkého života.
Okej, pocit těžkého života znám, ale nikdy jsem moc nepřemýšlela o své lásce či nelásce k pomíjivému či nepomíjivému, dobře po chvíli diskuze bys asi ze mě vymámila, že tedy asi tuším co je to ta láska (že jsem určitě něco takového někdy cítila), ale pro mě je přemýšlení v těchto pojmech krajně nepohodlné, takže odpusť na další tvé rekce výše, už odpovědi "vymýšlet" nebudu. Zkusme zůstat pouze u jednoho tématu. (pokud tě reakce na něco z toho opravdu zajímá, založ nové vlákno, piš SZ, mail ...)
Ale asi pokud neznáš rozmanitost duchovního prožívání a vyjádření tohoto prožívání, tak asi ta diskuze nemá pro mě smysl.
Ještě něco, když kladeš tu otázku jestli to může mít někdo jinak než ty, tak na osobní úrovni ano. Nerozdílné je to až za úrovní konceptů (viz odstavec výš - tam jsem tvůj a můj koncept popsala).
Jenomže to nerozdílné je prožíváno různě. A to různé prožívání ty osobně, pak vydáváš za zákonitost. K tomu je pak obtížné se nějak vyjádřit. Pro mě zvlášť, protože všechny "zákonitosti" chápu jako proměnlivé jevy.

[Návštěvník]

Ale já nechci do ráje a nikdy jsem tam ani nechtěla. Nevím, co je to cítit lásku k tomu věčnému.

Rozumíš tomu, co říká Mooji ?

Předpokládejte, že se jdete jeden večer projít a opravdu potkáte Boha,

Zeptá se: "Můžu se procházet s Tebou ?" "Ano."

Sednete si spolu s trochou čaje, a on se zeptá: "Co chceš, můj drahý, co chceš ?"

A vy odpovíte: "Vždyť jsem opravdu chtěl potkat Tě." "OK."

"Jsi šťastný", zeptá se. Odpovíte: "Ano."

To znamená, žádná oddělenost.

[Pavla]

Cest je mnoho, cíl jeden...

S tím by se asi dalo souhlasit... Cílem míněn vnitřní klid, vyrovnanost, bdělost v každém okamžiku, osobní síla.... tedy harmonie...

[Jarda Malej]

Cílem míněn vnitřní klid, vyrovnanost, bdělost v každém okamžiku, osobní síla.... tedy harmonie.

A když je ta bdělost stálá, může po čase odpadnout i osobní síla.
Ale to až se tou bdělostí prohlédne až na dno světa energií - projevu.
A tam to ještě jistí ..strach.

[rosada]

Ale já nechci do ráje a nikdy jsem tam ani nechtěla. Nevím, co je to cítit lásku k tomu věčnému.

Rozumíš tomu, co říká Mooji ?

Předpokládejte, že se jdete jeden večer projít a opravdu potkáte Boha,

Zeptá se: "Můžu se procházet s Tebou ?" "Ano."

Sednete si spolu s trochou čaje, a on se zeptá: "Co chceš, můj drahý, co chceš ?"

A vy odpovíte: "Vždyť jsem opravdu chtěl potkat Tě." "OK."

"Jsi šťastný", zeptá se. Odpovíte: "Ano."



To znamená, žádná oddělenost.

Já si myslím, že ano.
Myslíš si něco jiného?
Myslíš, že ten příběh, vykládá jako mustr pro každého, myslíš, že je to zákonitost?
Ano, k Moojimu chodí hodně lidí, kteří přicházejí s tím, že chtějí potkat boha, ale nejsou to všichni.
Mooji vypráví spoustu historek, je to takový jeho styl. Některé opakuje, ale přesto stále přichází s novými.
Proto jeho vyjádření jsou čerstvá, svěží. A korespondují s tím, s čím k němu lidé přichází s jakými představami a ty představy se zkrátka různí.
Mooji se snaží dostat každého za tyto představy.
Ty se snažíš každého vpasovat do své představy.

[nop]

...

Mooji procházel cestou, kterou popisuje Ježíš. Nejdřív realizoval První největší přikázání, ...
Pak mohlo dojít k realizaci Druhého přikázání a mohl milovat bližního svého jako sebe sama,
....Cesta do ráje jinudy nevede.

....Zákonitostí je, že cesta do ráje vede jen skrz lásku k tomu věčnému, pak pomíjivé nezraňuje.
Nejprve je potřeba poznat to věčné v sobě a pak je teprve možné poznávat to věčné i ve všech ostatních.
Láska k pomíjivému bez poznávání věčného je zdrojem utrpení, proto se mnozí snaží žít bez lásky, čímž se život stává těžký, k nežití.

To mi připomíná středověké přísloví, že do nebe se nejede v kočáře, ale musí se pěkně pěšky. Snad to znamená, že do nebe se nevezu bez námahy.

.... Ale já nechci do ráje a nikdy jsem tam ani nechtěla. ...

Do ráje nechtít? není to jako předem nechtít něco, co jsem ještě nepoznala? odříkat se dopředu neznámého?

[rosada]

.... Ale já nechci do ráje a nikdy jsem tam ani nechtěla. ...

Láska k pomíjivému bez poznávání věčného je zdrojem utrpení, proto se mnozí snaží žít bez lásky, čímž se život stává těžký, k nežití.

Do ráje nechtít? není to jako předem nechtít něco, co jsem ještě nepoznala? odříkat se dopředu neznámého?

Hmm, tady se zase dostáváme k mnohoznačnosti vyjádření.
Chtěla jsem napsat, že jsem nikdy nepociťovala touhu "přijít do ráje", chtěla jsem tím jen demonstrovat, jak je mi Jany vyjádření k ničemu.
Takže to nebylo, jako rekce na dotaz "Chceš do ráje" - "Ne, nechci" - tedy žádné odmítnutí. Jen zkrátka pojen Ráj mi není vlastní, nemám ho zažitý. A kdybych měla se na Janiným tvrzením nějak do hloubky zamýšlet, tak bych musela nejdřív zjistit, co pod pojmem Ráj vlastně myslí. Proč si myslí, že k němu vede cesta. Proč bych po ní měla či neměla kráčet.
což klidně v rámci tréninku diskuze, klidně mohu podniknout, možná by i taková debata byla zajímavá pro náhodné přihlížející.
Ovšem zatím nám to tu nějak nefunguje. a diskuze se drolí a rozmělňuje.

Tak bych ráda zůstala u toho tématu. Jedné či více cest ... či univerzálního popisu.

[papadev]

Cesta je jedna--a podle toho,Jak po Ni du,přicházím k různým Cílům

těžko lze hovořit o Cílech či Cestách,když s bídou vidím poslední a jeden dva další kroky...tomu ale, kdo rád popouští uzdu svým smělým interpretacím...je hovořit lehko,ba i učit druhé...

běž Tam
nevím Kam
dones To
nevím Co

(dobrý návod)
...

[rosada]

Cesta je jedna--a podle toho,Jak po Ni du,přicházím k různým Cílům

těžko lze hovořit o Cílech či Cestách,když s bídou vidím poslední a jeden dva další kroky...tomu ale, kdo rád popouští uzdu svým smělým interpretacím...je hovořit lehko,ba i učit druhé...

běž Tam
nevím Kam
dones To
nevím Co

(dobrý návod)
...

A máme tu vyjádřený jiný pohled.
Cesta je jedna cílů je mnoho.
Papadeve vyhráls v nevyhlášené soutěži o trefu do tématu.
s tímto názorem sice nesouhlasím, viz můj úvodní příspěvek.
Ale možná jsi to myslel, tak že pro jednoho člověka je zde jedna cesta ?

[rosada]

Ostatním se omlouvám, že jsem jejich reakce dala do jiných témat, snad si svůj námět k hovoru najdete.

[roman]

Za mně tedy, ja ten koncept cest(y) v kontextu duchovna moc rád nemám, tedy i výraz duchovní cesta. Řekl bych, že ten koncept cesty je vcelku lehce akceptovatelný, ba co víc, dokonce velmi vítaný. Představa cesty, která nám klade různé překážky, které na ní musíme zdolávat, stávat se poté silnějšími, duchovně vyzrálejšími a vyrovnanějšími bytostmi, na které poté čeká na konci této cesty cíl ze všech nejcílovatější, tedy vstup do božího království, kde budem navždy štastni, je lidské mysli přirozená a příjemná.

Duchovní cesta, když už tuto vazbu použiju, je ale vlastně cesta odNikud Nikam. Cesta obyčejně má tu vlastnost, že nás odněkud někam donese, dovede. At už na nějaké rozcestí, či cílový bod kam jsme se chtěli dostat.

Duch. cestu, spíše než cestu, bych viděl jako imaginární sled událostí, zkušeností a prožívání,odehrávající se v oblasti příčiny a následku. Tento tok událostí, stejně jako noční sen, jednoho dne prostě skončí spolu s představou cesty i toho kdo po ní kráčel. Ale i tento řekněme "dení" sen, tedy běžný lidský život můžeme nazvat duch. cestou, nakonec proč ne:-). Pak můžeme říci, že těch cest je tolik kolik je lidí, tedy každé osobní prožívání je individualní a specificky zabarvené, i když většina zkušeností, které jsme schopni učiniti jsou totožné. Všechny prožitky spolu s prožívajícím jsou pouhé kopie pocitu, či esence "Já jsem". Přesto každá kopie je svým způsobem originál. Bůh není schopen prožít sám sebe. Pouze skrze efekt sama sebe, tedy skrze formu, zpředmětnění. A tak cesty jsou rozličné leč konec, ukončení cesty nastává bych řekl principielně stejně, spontánním odtažením pozornosti od projevu skrze atman do neprojevu(brahman).

[rosada]

Díky, Romane, souzním.

[jaosiva1]

Jak pise roman....cesta-je sen..ja rikam Hra...a jo,ros-je to MOJE Hra...jednoho "cloveka"..coz je moje jakoby Uroven v teto Hre, ktera se ted meni...

roman rika-cesta nema cil,je od nikud nikam, ok-jeho pohled
ma cesta ma 1- trivialni cile Hry...napr koupit si rohlik a najist se
potom - 2 skutecne ci skutecnejsi Cile--naucit se treba te Uslechtilosti -treba tak,ze se o ten rohlik rozdelim,ze popremyslim o obili...atd
a do tretice 3 - Cile etapove-tj Cile, vedouci k ukonceni etapy ci urovne "clovek"..v podani romana tedy k "probuzeni"..z onoho snu...vyhodnoceni Hry, zapisu bodu, rozdani tak zadanych Certifikatu, a pokracovani zas v dalsi navazujici Hre...

A-samozrejme-tato ma Hra je interaktivni, tj na me ciny--tj Tahy--je prislusne--rekneme: Odpovezeno Protitahem...zde pozor -vidim to skoro podobne jako rekneme "kauzalne"...tj Jaxe do lesa vola,taxe ozyva--jo, ale je treba byt ve strehu, nebot Ten, kdo je mym Protihracem, neni omezen zadnymi pravidly...ci presneji---v ruznych epizodach a urovnich Hry je obtiznost ruzna...

Game over...
...

[petr.m]

A tak cesty jsou rozličné leč konec, ukončení cesty nastává bych řekl principielně stejně, spontánním odtažením pozornosti od projevu skrze atman do neprojevu(brahman).

OK, tím však projev nekončí, stále je tu a jde si svou cestou dál řízen jedinou silou Bytí. Osobní nemizí, je vnímáno, v Bytí dále existuje dění-konatelství.
Tak, jak se objevila touha tvořit, být konatelem, objevuje se únava a touha odpočinout v nehybnosti-v tichu. Jestliže příčinnou existence je touha po poznání, jež otevírá oči v nekonečnosti pohledů a z nich pramenících cest, je to i touha, která se svých cest "jen"vzdává a touha, která se vrací zpět do Zdroje. Bez této touhy není Zdroj poznán jako Jednota bytí i projevu, ale jako ticho a mír, které dává vidoucímu odpočinutí na své cestě. I v křesťanství je křest vodou k pokání-zříkání se své cesty a křest Duchem sv. k přijetí Lásky- Jednoty ducha. Řekl bych

[lama]

Nebo taky třetí způsob navazující na ten druhý
Cesta a cíl jsou konstrukce mysli. Lze se bez nich obejít?
Mohu se obejít bez jistého (věčného), které je nejistým a nejistého (pomíjivého), které je jistým? Čerstvě, živě, teď?

[Alaja.]

Cesty jsou opravdu různé....a konce vlastně také.
Můžeme doufat, věřit, být přesvědčeni do morku kosti, že jsme udělali naprosto vše, pro námi vybraný konec cesty...
...ale když nakonec jednou svlékneme ze sebe obnošená fyzická těla,
tak rozhodující slovo do výběru konce cesty má to hluboko uložené podvědomí, kterého si nejsme vůbec vědomi...

[irulan]

aby pomíjivé nezraňovalo, stačí si uvědomit koho pomíjivé zraňuje a kdo/co je pomíjivým nezraněn.

Druhá cesta je uvědomit si že naprosto vše je pomíjivé a nejisté a přestat hledat něco, co by bylo věčné. Věčné je vznikání a zanikání, věčná je pomíjivost.
Jediná jistota je, že vše je nejisté. A to není třeba hledat, stačí si to uvědomovat.

Pokud toto člověk zcela a do hloubky akceptuje a si uvědomuje, může milovat pomíjivé naprosto svobodně a šťastně a věčně.

Milovat něco nebo někoho ještě nemusí znamenat ulpění, žárlivost a podobně, i když jsou spolu obvykle pevně spojeny.

"Milovat to věčné" potřebuje ten, kdo má s láskou spojeno ulpívání. Aby svou láskou netrpěl, potřebuje věčné, na kterém může bez starostí věčně lpět, spočívat. A to může poskytnout jen iluze něčeho nepomíjivého, nejlépe takového, co nás také věčně miluje.


Žák se ptá:
"Mistře, kde je místo spočinutí ducha (kde by mohl duch spočinout)?"

Mistr:
"Není žádného místa spočinutí ducha.
.... a právě tam kde není žádného místa spočinutí ducha, tam je ve skutečnosti místo spočinutí ducha."

hm..
tak jsi dost pěkně vyjádřil, jak to "žití" chápu, alespoň pro teď. S tím rozdílem, že ani to nepovažuju za jistotu, že i to je stále otevřené a není "vyřešeno" (konečno, nejvyšší apod..). Na začátku je taky ten pocit pomíjivosti, ale je tam nespokojenost s tím, sní se o věčném. Pak se hledá a hledá. S každým pokusem o nějaké "upevnění" snad zbývá už jen postupně vzdávat, protože snaha o upevnění vede k ještě většímu bourání (toho, co jsme považovali za pevné). Je to kupodivu úleva.
Třeba i to je dočasné

[Tara]

Dodám tomu ještě jiný pohled :-)

Ve čtvrtek jsme byli s mužem a přáteli v kině na novém českém filmě Andělé všedního dne a tam zazněla věta, která mi vyhodila husinu na kůži tím, jak mě zasáhla.

"Štěstí je čas."