Petře, ono je možné mluvit jen o tom, co poznáváme.
Tos mě pobavila, protože ted zrovna čtu Vackovu Atmavičáru,
a ten o tom srdci píše naprosto to samé co ty.
Já tomu samozřejmě až tak úplně nerozumím, protože jsem toto nikdy nepraktikoval,
ale v celku lze souhlasit že toto je ta nejjednodušší a nejpřímější metoda pokud se někdo zaměřuje na srdce, no tak pak mu to taky takto běhá. A to, přes co se vše spojuje v jednotu je bytí.
Naopak, ten žár uvědomění blaženosti všechno v tom snu zestejnil, ta sestra byla láskou, to zdrhání bylo láskou, setkání se ředitelkou bylo láskou, ta ředitelka byla láskou...
No já (na rozdíl od druhých) jsem si nikdy nemyslel, že ti hoří nějaký pocitový srdce,
že si něco namlouváš jak je všechno krásný apd.
vždyt víš, že jsem právě toto všem kritikům vyvracel, že tohle není nějakej mentálně pocitovej postoj,
ale zkušenost bytí (ve všech uvědomovaných jevech)
Takže nemám nějak důvod ti toto nevěřit, či nějak kritizovat
Ještě k tomu srdci. To uvědomění je vtažení do centra Bytí - středem - srdcem, ve kterém je tělo a celý časoprostor.
No tohle je ovšem ten problém,
na který upozornuju: centrum Bytí
Bytí prostě nemá žádný centrum,
pokud je tam nějaký centrum, tak je to poněkud skrytá dualita,
poněkud skryté ztotožnění s tělem
I když ta zkušenost je neosobní,
tak je tam určitá vydělenost
Bytí (atd.) je prostě bezprostorové, je tedy jak "nad" prostorem, tak prochází prostorem a nemá žádné centrum,
a to je ta určitá nedokonalost v této metodě.
Samozřejmě nejen v této metodě, i v dzogčhenu je poněkud problematícké rozpustit to ztotožnění s nějakým centrem vědomí, protože s tím centrem jsme dost ztotožnění, a považujeme jej za sebe,
ale dzogčhen klade spíše důraz na "ne -centrálnost"
zatímco v té metodě srdce je spíše "centrálnost"
Jenže to centrum v srdci má být také rozpuštěno uvědoměním, že je srdce také mimo čas a prostor,
nebot máme-li hovořit o DUCHOVNÍM SRDCI,
pak je třeba o něm hovořit jako o něčem, co je také samo o sobě mimo čas a prostor...