Před vědomím

[Návštěvník]

Tazatel: Vědomí je časově omezené, a tudíž cokoliv jsem, je také časově omezené. Není zde ale něco, co je věčné?

Maharadž: Dokud je zde tělo, jste tímto vědomím, ale jakmile tělo i vědomí odejdou, jste tím původním stavem, na který se toto vše navršilo jako dočasný stav. Váš přirozený stav je neměnný a věčný.Nesnáze přicházejí, protože všichni pátráte po Tom, zapomínajíce, že To je tím, co jste. Vy, jako subjekt se hledáte jako objekt. Jste tím, co hledáte.

Ve chvíli, kdy je tu nějaký postoj, je tu strach. Každý, kdo zaujal postoj hledajícího, bude nucen následovat tradiční praktiky a všechna omezení hledajícího.Jaký smysl má toto vše, co vám říkám? Je to přímý útok na totožnost s tělem a myslí. Dokud tu je toto ztotožnění, bude můj přímý útok pokračovat.

Jakmile dojde ke ztrátě totožnosti s tělem, Brahman přijde se sepjatýma rukama k vašim chodidlům.

Tazatel: Nastane toto oddtotožnění náhle, nebo postupně?

Maharadž: Záleží, jak se na to podíváte. Pokud na to čekáte, bude to

postupné; když je udělán poslední krok, je to náhlé. Když k tomu dojde,pochopíte totožnost neprojevu a projevu; jsou jedním, není tu žádný rozdíl.Pravé poznání přijde jedině tehdy, když jsou zanechány všechny možné koncepty, a může přijít pouze zevnitř.

Parabrahman nemá začátek ani konec, je věčné, zatímco toto vědomí je časem omezeno - má začátek i konec.

Tak, jako se ráno probudíte a uvědomíte si, že jste, podobně se odehrálo toto. Probudil jsem se proto, že jsem, kdybych nebyl, jak bych se mohl probudit? Parabrahman přijde na to, že Ono je, a vědomí je tím nástrojem,

díky němuž Parabrahman ví, že je. Parabrahman je váš věčný stav, nemůžete si ho zapamatovat, protože jste na něj nezapomněli. Je vaší každodenní zkušeností, víte to. Je tu vědomí, otázka „já" je vyloučena; Ono je. Životní síla je v semínku v latentním stavu. Pochopte tuto životní sílu a nepodmiňujte ji jakoukoliv formou. Toto bytí není něčím, co lze chytit do hrsti, je projevené - jako prostor, je všude kolem.

Celá tato hluboká promluva není ničím jiným, než mentální zábavou. Jakmile se dostanete dál do duchovní sféry, uvědomíte si, že „já jsem" je tím skutečným Bohem nebo duší nekonečného počtu vesmírů,ale toto „já jsem" je stejně tak zábavou. Všechny moje promluvy jsou konceptuální zábava.

[Návštěvník]

Hlavní příčinou toho je, že nejšťastnější lidé jsou schopni zůstat připojeni ke Zdroji, Já, nebo k Bohu. Bolesti denního života se pak nezdají tak hrozné a potěšení denního života tak důležitá. Naučíte se přijímat denní život ve správné perspektivě: opravdové štěstí není možné nalézt v běhu života, který nemá nikdo pod kontrolou, ale v našem postoji k životu. Nikdo nemůže vědět, co přinese další okamžik, potěšení nebo bolest. A přesto se lidská bytost tolik zabývá tím, co se může stát v příštím okamžiku, že zřídkakdy zůstává připojena ke Zdroji. A základním, stejně tak jako konečným faktem života je, že to může být pouze toto spojení se Zdrojem nebo s Já, které může dát stabilitu našemu životu, která v denním životě znamená klid mysli, ať se v dané chvíli stane cokoliv.

Poprvé, kdy lidská bytost zakusí, jaké to je, být připojen k Já, je když se zamiluje. Poprvé se dívá na věci z hlediska štěstí, ne z hlediska uspokojení sebe sama, ale z hlediska toho druhého: je šťastná, když je ten druhý šťastný. Problém je, že toto spojení obvykle netrvá po celý život; jedna velká hádka stačí k přerušení spojení. Spojení trvá pouze tehdy, když je zde úplné přijetí toho, že já i ten druhý jsme pouze nástroje, skrz které Já, Zdroj funguje podle Kosmického zákona. Spojení se stane trvalé úplným přijetím toho, že nikdo - ani já, ani ten druhý - nemůžeme být obviňováni z ničeho, co se děje.

Být připojen k Já nebo k Bohu, znamená žít v božské záři klidu a harmonie;

[Návštěvník]

11. Uvědomění a vědomí (z knihy Já Jsem To)

Tazatel: Co děláte, když spíte?
Maharadž: Uvědomuji si, že spím.
T: Není spánek nevědomým stavem?
M: Ano, uvědomuji si, že jsem nevědomý.
T: A co děláte, když jste vzhůru nebo sníte?
M: Uvědomuji si, že jsem vzhůru nebo že sním.
T: Nechápu vás. Co tím přesně myslíte? Vyjasněme si pojmy: spánek je pro mě nevědomým stavem, bdění vědomým stavem a sněním rozumím to, že si člověk uvědomuje svou mysl, ale nikoli své okolí.
M: Dobrá, stejně to chápu i já. Přesto se však zdá, že je tu rozdíl. Vy v každém z těchto tří stavů zapomínáte na oba zbývající, zatímco promne existuje jediný stav bytí, zahrnující a transcendující všechny tři men­tální stavy bdění, snění a hlubokého spánku.

T: Myslíte, že svět je něčím řízen a že má nějaký účel?

M: Svět je pouze odrazem mé představivosti. Mohu vidět, cokoli se mi zachce. Ale proč bych si měl vymýšlet obrazy tvoření, vývoje a ničení? Nepotřebuji je. Svět je ve mně, svět je mnou samotným. Nebojím se ho a netoužím ho uzavřít do nějakých mentálních obrazů.

T: Vraťme se ke spánku. Máte sny?

M: Jistě.

T: Jaké jsou vaše sny?

M: Jsou ozvěnami bdělého stavu.

T: A co váš hluboký spánek?

M: Vědomí je přerušeno.

T: Jste tedy nevědomý?

M: Co se týče mého okolí, tak ano.

T: Takže nejste úplně nevědomý?

M: Setrvávám v uvědomění, že jsem nevědomý.

T: Užíváte slova „uvědomění" a „vědomí". Nejsou snad totožná?

M: Uvědomění je prvotní. Je to původní stav, bez počátku a konce, ne­podmíněný, samostatný, bez částí a beze změny. Vědomí je zprostředkované, je odrazem na pozadí, stavem duality. Vědomí nemůže být bez uvědomění, zatímco uvědomění může být bez vědomí, jako třeba v hlu­bokém spánku. Uvědomění je absolutní, vědomí je relativní, vždy se vzta­huje ke svému obsahu – vždy je vědomím něčeho. Vědomí je částečné a proměnlivé, uvědomění je úplné, neměnné, klidné a tiché. Uvědomění je společným podkladem všech zkušeností.

T: Jak se člověk dostane za vědomí, do uvědomění?

M: Jelikož uvědomění je tím, co umožňuje vědomí, uvědomění je potom přítomno v každém stavu vědomí. Proto již pouhé vědomí toho, že jsem si vědom, je pohybem v uvědomění. Zájem o tok vašeho vědomí vás dovede k uvědomění. Uvědomění není nějaký další stav. Je okamžitě rozpoznatelné jako původní a základní existence, která je životem samotným, a také láskou a radostí.

T: Jestliže je skutečnost neustále s námi, v čem tedy spočívá seberealizace?

M: Realizace je pouze opakem nevědomosti. Považovat svět za skutečný a své Já za neskutečné, to je nevědomost a příčina utrpení. Chápat Já jakožto jedinou skutečnost a vše ostatní jako dočasné a pomíjivé, to je svoboda, klid a radost. Je to všechno velice jednoduché. Místo toho, abyste viděl věci tak, jak si je představujete, naučte se je vidět takové, jaké jsou. Dokážete-li všechno vidět takové, jaké to je, uvidíte také sebe sama takového, jaký jste. Je to podobné, jako když vyčistíte zrcadlo. Totéž zrcadlo, které vám ukazuje svět takový, jaký je, vám stejně tak ukáže i vaši vlastní tvář. K vyleštění zrcadla vám poslouží myšlenka „Já jsem". Tak ji použijte.

♥

[Návštěvník]

Maharadž: Začněte úplně od začátku. V hrubohmotném světě jsem začal existovat díky svým rodičům. Vím
velmi dobře, že můj základ (zdroj) již prodléval ve směsi jejich tělesných výtažků, ze které jsem se narodil. Avšak
došel jsem k závěru, že zcela určitě nemohu být princip (tělo), který se narodil z matčina těla. Není mezi námi nikdo,
kdo by byl sto let starý. Znamená to pak, že jste před sto lety neexistoval?

Tazatel: To nevím.

Maharadž: Ten, kdo říká „já nevím” tu již musel být; zkrátka, nebyl jste jako toto tělo, ale něčím jste byl. Toto
musíte zcela jasně pochopit. Před sto lety jsem nebyl něčím, jako je toto tělo; čili ten, kdo to oznamuje, tu tehdy
před sto lety musel být. Vy jste byl a budete existovat věčně.

To, co tu vysvětluji, se netýká světského poznání. Nechcete se vzdát ani světského, ani takzvaně duchovního
poznání. Přesto chcete pochopit spletitost své existence. Snažíte se tomu porozumět prostřednictvím světských
konceptů. Jenže to je přesně důvod, proč nejste schopni se pravého poznání dobrat.
Ve skutečnosti je vaší podstatou stav absolutního klidu, ne stav fenomenálních změn. V tomto neprojeveném (nefenomenálním)
stavu jste dokonale klidní. Není zde však zkušenost sebepřítomného stavu. V tomto stavu není ani
stopa po strastech či neštěstí, je tu pouze ryzí klid. Víte, o čem hovořím?

Tazatel: O Ánandě, klidu.

Maharadž: Snažíte se definovat ryzí klid na základě svých vlastních konceptů, protože chcete cítit uspokojení.
Říkáte-li pojem Ánanda, dokazujete tím pouze, že je přítomná tělesná bytost, která klid zakouší. Když jste v hlubokém
spánku a začnete vidět formy, jste ve skutečnosti snící. Nepřicházejí snové formy z vašeho vlastního bytí?
Nevychází z vašeho vlastního bytí, jež dříme uvnitř těla, cokoliv, co vidíte, ať už v bdělém či snovém stavu? V hlubokém
spánku bylo vědomí v nečinném, latentním stavu. Nebyly zde žádná těla, žádné koncepty, žádný tíživý zá-
vazek. Ve chvíli probuzení, s příchodem myšlenky „já jsem”, se zároveň probouzí i láska konceptu „já jsem”. Tato
samotná láska je však májou, iluzí.

Tazatel: Míní tím Maharadž, že prožívajícím všech tří stavů je věčné Já?

Maharadž: Je to stav zvaný Saguna Brahman; všechny stavy tu jsou jen díky stavu vašeho bytí. Snový svět je
hodně starý, není nijak nový. Ve snech vidíte bývalé pamětihodnosti, které již neexistují. Vaše bytí je velmi mocné.
Samotné vyvstání bytí vytváří čas. Vše je bytí, ale Já - Absolutno, nejsem bytí. V meditaci byl prostor, ve kterém
se z bezforemnosti náhle objevily dvě formy, Prakriti a Puruša. Podstatou dvou forem bylo poznání „já jsem”.
Nebyly zde žádné formy, pak se náhle objevily; právě tak, jako tomu je ve snovém světě.
Vy jako snící spíte v posteli, jenže ve snovém světě vidíte tělo a myslíte si, že jste to vy, a vše děláte prostřednictvím
tohoto snového těla. Stejným způsobem to probíhá v takzvaném bdělém stavu, ve kterém se narodilo vaše
tělo a těla ostatních. Stav Prakriti a Puruša nemá žádnou formu; je věčný, bez začátku i konce. Z něj však vychází
pět elementů, s nimiž je zároveň v okamžiku prvního zakoušení času vytvořeno tělo. Takto to probíhá neustále,
přítomnost tělesné formy pouze svědčí o možnosti zakoušet čas. Dané vysvětlení každý nepochopí.
S jakou totožností byste rád umíral ve chvíli „takzvané” smrti?

Tazatel: Jako Parabrahman.

Maharadž: Co to je, Absolutno, které nazývám Parabrahman? Neděláte nic než že slova násobíte dalšími slovy,
koncepty dalšími koncepty.

Tazatel: Maharadž mě z toho musí dostat.

Maharadž: Dokážete popsat, co jste?

Tazatel: Potřebuji vaše požehnání, abych pochopil, čím jsem.

Maharadž: Jste pouhým vyznavačem slovních hrátek. Zatímco já tu hovořím o pochopení, které je za projeveným
světem, vy se snažíte všemu porozumět skrze koncepty a slova. Vzdejte se všech konceptů a pátrejte po podstatě
svého bytí. Jak se přihodilo, že existujete? Meditujte nad tím! Ke skutečnému požehnání od Mistra dochází
tehdy, když ve vás vytryskne samotné pochopení.

Maharadž: Doktoři diagnostikovali mému tělu rakovinu. Byl by někdo s tak vážnou nemocí stejně rozradostněný
jako já? Svět je vaše jediná přímá zkušenost, vaše jediné místo ke spočívání a pozorování. Vše, co se vám
děje, děje se na úrovni světské. Já však na této úrovni nespočívám. Odloučil jsem se od Sattva guny, od podstaty
bytí. Konečný stav na duchovní cestě je charakteristický tím, že na něm již nejsou pociťovány žádné potřeby, kde
nic není prospěšné pro cokoliv dalšího. Tento stav se nazývá Nirvana, Nirguna, Věčná a Nejvyšší Pravda. Shrnutí
a esence našich rozhovorů se nazývá Sat Guru Parabrahman; stav, ve kterém neexistuje žádný nárok, žádná potřeba.
To, co zůstane po rozpuštění celého vesmíru, je mým dokonalým stavem.
Žádná další stopa po stvoření zde není přítomna. Zůstávám od počátku stvoření vesmíru až po jeho rozpouštění
vždy nedotčený. Dosud jsem se nezmínil o tom, že můj stav nikdy nepocítil tvoření ani rozpad vesmíru. Jsem
základ, který přečká veškeré tvoření a rozpady. To je můj stav, a váš také, ale vy si jej neuvědomujete, protože
milujete svůj omezený život (své bytí). Uvědomit si to je možné pouze, dostane-li se vám podpory od věčného
Sat-Gurua Parabrahman, k němuž chováte nezlomnou víru. Tento základ Parabrahman je věčný a je taktéž Sat-
-Guruem. Všichni oddaní Sat-Gurua jsou obdařeni tímto věčným jměním