Noční rozjímání

[Crabat]

Úvahy po půlnoci.

[Crabat]

Plíživá noc

Spárem temnotu
protíná úzkostí
tichého chropotu
chytne a nepustí.

[Crabat]

Jo, takhle nějak se dneska cítím.
Nebude to lepší.
V hodině mezi psem a vlkem.
Dosud neprojevenou ospalostí.
Naslouchání dovnitř výkřikům duše.
Za šmátrání prstíků zanořených ve vědomí,
co hledají dávno zapomenutý akord
nedefinovatelných tónů souznění.
Kdesi v zaprášených zásuvkách,
které už leta nikdo nevytáhl,
pokryté vrstvou zapomnění.

[Crabat]

A co takhle trochu hudby?
Jelikož miluji Deep Forest,
tak se zde můžeme společně zaposlouchat:
http://www.youtube.com/watch?v=ATmBOnMJJkE&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=Jlof_2lqQH8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=3xOrPQ5m5AU&feature=related
Tohle se vám určitě bude líbit. ;o)

[Crabat]

Gaia

Ležel na zemi a tráva jím prorůstala. Ani nevěděl, kdy se to stalo, ale jak uvolnil vědomí a nechal ho volně potulovat, najednou ji v sobě ucítil. Vůbec se toho nevylekal, jen naslouchal těm jemným vibracím, které pronikáním jejích stvolů právě vznikaly. A tráva se v něm v prostředí jeho těla lehce zachvívala. Snad se cítila jaksi nesvá v prostoru neznámého, ale nepochybovala nad svým předurčením a rostla do výše. A její projevy se v něm rozezněly teplou vlnou. Jež stoupala a přelévala se točitými víry do jiných oblastí jeho těla, prostupovala všechno a přinášela s sebou uvědomění jeho částí, které tam až dosud nebylo.

Náhle pomyslel na Zemi jako takovou a svým vědomím se propadal do ní. Pomalu se uvolňoval ze svého těla a jakousi nehmotnou substancí svého vnímání se zanořoval do půdy. Viděl kořínky rostlin, vrstvu zeminy, podloží a jednotlivé geologické vrstvy míjely kolem něj. To všechno bylo úžasné a nestačil se divit, ale pak prožil setkání, jež mu v jediné vteřině bliklo myslí a předalo ještě zapečetěné klubíčko "rutiny", ať si ho doma rozmotá. A odtud se začal vynořovat. Nejprve pozvolna, ale pak se jeho pohyb urychloval, jako když potápěči dochází vzduch a směřuje rychle k hladině.

Znovu se ucítil ve svém těle prostoupený jemnou vibrací bezpočtu travin, které už mezitím stačily prorůst až nahoru a nyní ho jakoby zastřešovaly, překryly zeleným kobercem. To Gaia ho dosud držela ve svém obětí, něco mu ještě chtěla sdělit. A jak na ní pomyslel, ucítil hluboké pouto mezi ní a sebou i vším stvořením na této planetě. Přitom vnímal tu energetickou vlnu jakoby přelévající se lávy, jež mu rozkrývala tajemství vlastního těla. Ale zároveň nebyl jen on, ale veškerý život kolem, který se prostupoval, ovlivňoval navzájem, takže najednou bylo těžké určit, kde začíná jedna bytost a kde končí. Všechno bylo tak nějak provázané dohromady a jejich vědomí se přelévala mezi sebou. Takže ten, co byl v rámci přežití druhého obětován, byl zároveň i tou obětí. Která se chvěla a cítila tu horkou vlnu samotného bytí, ještě předtím, než vědomím přestoupila do nové mysli, jež právě prožívá svou vlastní podstatu na oběti umírajícího.

Procházel svým vědomím do jednotlivých myslí tak jako vítr, když se zvedá a čechrá trávu, zatímco je si vědom každého samostatného stébla, samostatného usilování. A znovu se tiší, uléhá do ní, aby ji prožil a poznal zevnitř.

Tohle všechno mu Gaia dnes dala a tak se rozhlédl, co by na oplátku nabídl on jí. I viděl, že není nic, co by sama už v sobě neobsahovala, i jeho samého a všechny v něm uzavřené pocity. Pohlédl do daleka a začal odstupovat svým vědomím z této scenerie, aby konečně nalezl něco, co ještě není její. A pak ji zahlédl z vesmíru, tu nádhernou modrou planetu, s kterou je tak hluboce niterně provázán. A viděl její tok lásky a energie, jak dýchá a projevuje se životem svých bytostí na jejím povrchu. A pochopil, že darem pro ni není nic, jen to, že ji přijmem. A dostaneme se tak do souladu s Ní i ostatním jejím stvořením.

[Crabat]

A poslech hudby pokračuje:
http://www.youtube.com/watch?v=WZ1aC32eopc&feature=related
http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=3aUjCO2SI4k&feature=endscreen
http://www.youtube.com/watch?v=6tMmCtfRyVU&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=NjzMT0BqX5g&feature=related
Zdá se, že dnes vůbec nepůjdu spát.

[Crabat]

Epitaf

Jsme útržky snů, nadějí, doufání, a není tak úplně jisté, kdo z nás je kdo.