Tělo

Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. říj 2015 18:37:44

Kdo jsem? Možná si myslíš, že již víš, kdo jsi. Avšak je velmi pravděpodobné, že to ještě nevíš.

Jsme opravdu svým tělem?


Obrázek

Co je tvou podstatou? Je jí hmota – pouhá hromada hmotných atomů a molekul? Nebo je jí něco jiného?
„Kdo jsem?“ Možná tě nikdy nenapadlo položit si takovou otázku. Možná si myslíš, že již víš, kdo jsi. Avšak je velmi pravděpodobné, že to ještě nevíš.


V současném světě převládá názor, že jsme pouhou kombinací chemických látek. Moderní vědci tvrdí, že jsme chemickými prvky, které se kdysi dávno náhodně zkombinovaly, až vznikl život. Podle nich jsme pouhým výsledkem evolučních chemických procesů, nic více. Většina lidí, ovlivněna těmito teoriemi, zastává proto názor, že jsme pouze hmotou čili kombinací chemických látek – tedy že jsme našimi těly.

Dovolte, abychom předložili několik faktů, které tento názor vyvracejí.
Buňky a částice, které tvoří naše tělo, podléhají neustálé výměně. Nedávné studie Atomového výzkumného střediska Oak Ridge ukázaly, že okolo 98 procent všech atomů v lidském těle je každým rokem nahrazeno. Co měsíc máš novou pokožku a co šest týdnů nová játra. Výstelku žaludku máš jen pět dní předtím, než je nahrazena. Dokonce kosti nejsou tak stabilní a pevné, jak si možná myslíš: podléhají neustálým změnám. Kosti, které máš dnes, nejsou ty samé kosti, co jsi měl/a před rokem. Odborníci v tomto oboru došli k závěru, že k celkové stoprocentní výměně atomů v lidském těle dochází každých pět let.
Co to tedy znamená? To znamená, že každých sedm nebo osm let máme nové tělo. Částice hmoty, které nyní tvoří naše tělo, jsou zcela jiné než ty, které jej tvořily před osmi lety. Nicméně, není to tak, že tělo, které jsi měl/a, stále existuje, jen se nějak změnilo. Nikoliv. Tělo, které jsi měl/a, již neexistuje. Tamto seskupení atomů v podobě masa, kostí, krve, chlupů, atd. již neexistuje. Přesto ty stále existuješ.
Jinými slovy, žádný z atomů dnes přítomných ve tvém těle se v něm nenacházel před pěti lety.

Mnoho lidí věří, že jsme svým mozkem nebo nějakou jeho částí. Možná k takovým lidem patříš. V tom případě by měl následující úryvek tvou vírou otřást:

„Poslední studie přeměn molekulární populace v rámci dané nervové buňky ukazují, že .... jejich makromolekulární kontingent je během života přibližně desettisíckrát obnovován.

Jinak řečeno, hmota tvořící každou nervovou buňku je kompletně obnovena každé tři dny.
Tvůj mozek – masa hmoty, která se dnes nachází ve tvé lebce – není tím samým mozkem, jež se tam nacházel minulý týden. Jestliže tedy tělo, za které jsi se považoval/a, již neexistuje, jak je možné, že ty jsi nepřestal existovat? Jak to, že ty stále existuješ?
Když otevřeme rodinné album s fotografiemi, ihned nás upoutá kontrast mezi změnou našeho těla a neměnností našeho já. Můžeme se podívat na „svou“ fotografii (fotografii našeho těla) ve věku pěti let nebo dřívější a popřemýšlet: „Kde je teď to tělo?“ Kde jsou všechna ta těla, která jsou vyfocena před tolika lety? V současném těle není totiž ani jeden atom, který tvořil ta předchozí těla, když byla vyfotografována. Oči, které vidíme na fotografii, je jiný pár očí než ty, kterými se díváme – tvoří je úplně jiné částice hmoty. Těla zvěčněná na těchto fotografiích se již dávno rozpadla v prach; smíchala se se zemí, vodou, ohněm a vzduchem; stala se stavební hmotou jiných těl – hmyzu, rostlin, ptáků, zvířat, lidí atd.
Ty však jsi stále sebou. Ty – vlastní já – jsi stálým elementem v moři fyzických, tělesných změn. Existoval/a jsi, když tvému tělu bylo pět let; existoval/a jsi, když mělo deset let, patnáct let, dvacet a dvacet pět let. Ať už by byl tvůj „věk“ jakýkoliv – pořád existuješ. Nejdříve jsme měli tělo „nemluvněte“. Poté jsme přijali tělo „dítěte“, po kterém jsme se nalezli v těle „mladíka“ atd.
Přes neustálé změny své tělesné schránky, ty – vlastní já – neustále existuješ. Když tělu bylo dvanáct let, mylně sis myslel/a: „ Já mám dvanáct let“. Když tělu bylo dvacet let, ty – ta stejná bytost – jsi nesprávně usuzoval/a: „Já mám dvacet let“. Avšak ty jsi ta samá bytost – „já“.
Kdybys byl/a svým tělem, které existovalo před pěti lety, neexistoval/a bys dnes, protože tělo, které jsi měl/a před pěti lety, dnes již neexistuje. Ty však dnes existuješ a existoval/a jsi před pěti lety. Tělo, které jsi měl/a před pěti lety, již však neexistuje.
Jediným odůvodněným závěrem tedy je, že ty – vlastní já – nejsi fyzickým tělem. Nejsi tělem pojatým jako celek ani žádnou z jeho částí (ať už mozek nebo jeho určitá část).
http://www.medituj.cz/clanky/18-jsme-opravdu-svym-telem
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 17. dub 2020 7:56:56

Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 02. kvě 2021 13:43:29

Abhinavagupta

„Své tělo nazírej jako plnost všech cest k poznání a unikátních individuálních způsobů projevení vesmíru jako celku. Těla jsou rozmanitá vlivem prožívání a působení času. Jsou vyjádřením nejrůznějších vzorců ztělesňování pohybu vědomí v časoprostoru. Nazírání – meditace těla tímto způsobem vede k poznání těla jako prostoru nesčetného množství bohů (kvalit) a bohyní (schopností). Učiň proto své tělo předmětem meditace, vnitřního uctívání jako obětinu samotné záři vědomí Já. Kdo své tělo plně procitl svým vědomím, nalézá svobodu.“



Abhinavagupta

Vědomí Já vidí, slyší, myslí a cítí i bez zevního těla a jeho vnějších smyslů. Já obsahuje všechny tyto vrozené schopnosti a kvality ve své ryzosti, jsou jednotlivými šakti tvořící skutečné tělo Já, které nemohou zastírat samo vědomí.



Vidžňána Bhairava

Medituj své tělo jako vědomí celého vesmíru.

Medituj současně na prostor kolem a v nitru těla.

Medituj na prostor nad, pod a v nitru těla jako spojité pole vědomí.
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. kvě 2022 10:13:40

Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. úno 2023 18:40:15

Obrázek

My lidské bytosti jsme ztratili důvěru v tělo, jen abychom věděli, co dělat. Pokud máme čas sami se sebou, propadáme panice a snažíme se dělat mnoho různých věcí. Všímavé dýchání nám pomáhá znovu se naučit umění odpočívat. Všímavé dýchání je jako milující rodič, který drží dítě v náručí a říká: „Neboj se, dobře se o tebe postarám; jen odpočívej." – Thich Nhat Hanh

https://thichnhathanhquotecollective.co ... breathing/
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. bře 2023 11:03:21

Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 07. kvě 2023 9:03:21

"Když jsem stál na začátku procesu probouzení - zkoumání skutečnosti, abych zjistil, jestli je oddělenost skutečná nebo jde jen o přesvědčení - neměl jsem tušení, kam to vše povede.



Domníval jsem se, že se to týká jen mysli, toho stroje mezi ušima. Myslel jsem, že jde o to „probudit se z víry ve své myšlenky a žít v přítomném okamžiku“. Tehdy mi to přišlo samozřejmé. Netušil jsem ale, co všechno zažiji s mým tělem a s bohatými, ale nevědomými příběhy a vzpomínkami, které si tělo v průběhu let uložilo.



Potkaly mě ony obrovské posuny, o kterých lidé často mluví. A já jsem si myslel, že mám hotovo. Většinou šlo o probuzení v mé hlavě, kdy jsem prohlédl nějaké domněnky a rozpustil příběhy. Po těchto posunech jsem několik let cítil čirou průzračnost tam, kde před tím byla má, kdysi tak hektická, mysl. A to mi dávalo opět pocit, že jsem hotový. Pořád slýchávám, jak lidé prohlašují tím či oním způsobem, že jsou probuzení, protože prostě zažili probuzení v hlavě. Naslouchám tomu trpělivě, protože vím, že další proces na sebe nenechá dlouho čekat. Myslím tím to, že všechno, co bylo uloženo v těle, se bude znovu vynořovat napovrch, dokud to také nebude prozkoumáno.



Potom, co nastane probuzení hlavy - to probuzení do přítomného okamžiku, kdy se člověk začne cítit, jakoby nebylo žádné já - totiž probuzení těla teprve začíná. Podle mé zkušenosti má tělo své vlastní vzpomínky, tvary, barvy, příběhy, stažení. Posledních několik let jsem žil procesem postupného rozvíjení uvnitř těla, jedno otevření za druhým. A cesta to nebyla vždy snadná, po pravdě, někdy to bylo dost bolestné.



Oblast hrudi se mi otevřela nejdříve, hned po prvotním zážitku probuzení. Co mám na mysli otevřením srdce? Nic zvláště mystického, jen to, že jsem svou hruď pociťoval jako čistou a otevřenou, vřelou a láskyplnou. Už osm let jsem v oblasti hrudi nepocítil žádnou emoci (negativní nebo pozitivní), je tam jen hřejivý, čistý, průzračný mír. Je to opravdu docela prosté. Oblast srdce je otevřená. Nic víc se o tom nedá říci.



Ale pánevní oblast, břicho a hrdlo se tak snadno nepročistily, nějaký čas to trvalo. Po probuzení v hlavě jsem si začal intenzivně uvědomovat stažení v mé pánevní oblasti. Byla tuhá, stažená a napjatá. Sexuální závislost se v tom období utrhla ze řetězu. Ne, že bych se vždy podle toho choval a všechny impulsy následoval, ale ty závislé myšlenky tam byly a zdálo se, že jsou svázané s tím stažením v oblasti pánve. Skoro jako by ta oblast těla zběsile křičela po rozkoši, po uvolnění. A nic ji nadlouho neuspokojí - žádný sexuální akt, žádná pornografie. Oddával jsem se těmhle věcem a našel dočasné uvolnění té hutné energie, které vydrželo jen několik dní. Stažení se vždy vrátilo a s ním i sexuální závislost.

V Living Inquiries (dá se volně přeložit jako „Živoucí otázky“, autorova sebedotazovací a terapeutická metoda – pozn. překladatel) jsem konečně našel nástroj, se kterým jsem tohle stažení mohl do velké hloubky prozkoumat. Bylo to často bolestné a nepříjemné zkoumání. Relaxovat, dívat se a vciťovat do toho místa. Vidět přicházet a odcházet obrazy, slova, která se všechna zdála být spojena s touhle oblastí. Vypadalo to, jakoby měla pánevní oblast svou vlastní mysl, vlastní film, vlastní soubor významů. Jak jsem tyto významy ze stažení destiloval, začalo se uvolňovat. Zbylo jen teplo a prostor.

A když se otevřela pánevní oblast, obrovský rozdíl mezi právě otevřenou hrudí a právě otevřenou pánví ještě více odkryl stažení břicha a hrdla. Teď byli potížisty oni. Břicho obsahovalo všechnu mou touhu po moci, intenzivní chtění. Oblast hrdla se zdála být zablokovaná, neschopná volného vyjádření. A tyto oblasti obsahovaly své vlastní drobné závislosti, bolest, smutek a napětí. Šlo o hluboko uložená stažení vzdorující skoro každému duchovnímu zkoumání, kromě Inquiries.

Inquiries byly jediným nástrojem, který mi pomohl otevřít břicho a hrdlo. Ale, stejně jako předtím, to nebyla žádná procházka parkem. Měsíce a měsíce nekonečné trpělivosti, relaxování a jemného vciťování do těchto míst. Měsíce dolování a vytahování slov a obrazů uložených v pocitech, které se v těchto oblastech nacházely.

A nakonec se ta místa pomocí tohoto jemného a důkladného zkoumání začala otevírat. Uviděl jsem, že to, čemu jsem po všechna ta léta říkal tělo, byla ve skutečnosti kombinace slov, obrazů a energií, které se objevovaly na plátně přímo přede mnou. Roky jsem si myslel, že tahle hra slov, obrazů a energií je tělem, jakousi fyzickou jednotkou. Po prozkoumání se vše začalo rozpouštět, pomalu.

Nechci toto rozvíjení vykreslit jako něco, co působí příšerně namáhavě nebo co nestojí za prozkoumání. Prozkoumání těchto míst mého těla bylo velice přínosné. Ve skutečnosti to bylo obohacující. Velmi, velmi obohacující. Láskyplné, soucitné a spoustu dalších přídavných jmen, se kterými se v tomto příspěvku nechci vypisovat.

Na počátku jsem neměl tušení, že probuzení se netýká jen mysli. Týká se stejně tak, nebo možná i více, těla a příběhů, které jsou do něj hluboce vryty.

Z celého procesu rozvíjení mi probouzení těla přineslo největší prozření a uspokojení. Teď vím, že jednou z největších pastí je prohlásit, že jsem hotov. Ano, hledání a usilování může skončit. Ano, může docházet k těm posunům do něčeho, co působí jako neduální prostor nebo jednota. Ale rozvíjení dál probíhá, s naším svolením nebo bez něj. A z velké části je to rozvíjení v nejhlubších jeskyních našich fyzických těl.

Pokud procházíte tímto procesem, chci vám jen říci, že existují lidé, kteří vás podpoří. Je nás hodně, kdo mohou a poskytnou vám podporu. Nemusíte věřit náboženství „Ještě hledám“, ani nemusíte věřit náboženství „Jsem hotov“. Můžete pozorovat, jak se dění přirozeně a organicky odvíjí, s lidmi, kteří tím také prochází s vámi, nebo kteří tím už prošli."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... zeni-tela/
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 28. zář 2023 18:43:28

Návštěvník: Kdo jsem já?

Ramana Mahariši: Jaký bezprostřední pojem vás napadá?

Návštěvník: Jsem člověk, který tu sedí, hovoří a naslouchá.

Ramana Mahariši: To, co tu sedí, je tělo. Ono má hlasový orgán a smysl sluchu. Jste tedy tím tělem?

Návštěvník: A nejsem?

Ramana Mahariši: Vaše tělo se skládá z rukou, nohou, očí a tak dále. Jste rukama? Copak nemůžete existovat bez rukou?

Návštěvník: Mohu existovat bez rukou, takže nejsem ruce.

Ramana Mahariši: Ze stejného důvodu nejste nohy, nos, oči apod.

Návštěvník: Ano, je tomu tak.

Ramana Mahariši: Když nejste žádnou částí těla, nejste ani jeho celkem.

Návštěvník: Jak je to možné?

Ramana Mahariši: To, co vám náleží, je vaším vlastnictvím, ale nejste to vy. Je to tak?

Návštěvník: Zdá se, že ano.

Ramana Mahariši: Mluvil jste v pojmu „mé tělo“. Pak tělo je vaším vlastnictvím, že?

Návštěvník: Vypadá to tak. Ale nevidím to já, které vlastní tělo.

Ramana Mahariši: Vlastník, vy sám, musí být neviditelný. Copak neexistují neviditelné bytosti?

Návštěvník: Ano, jsou takové. Jako například duchové nebo strašidla.

Ramana Mahariši: Takže můžete být duchem. Je to možné?

Návštěvník: Jak může být žijící člověk duchem?

Ramana Mahariši: Kdy podle vás může být duchem?

Návštěvník: Po smrti.

Ramana Mahariši: A kde byl duch během jeho života?

Návštěvník: Nějakým způsobem musel být spojen s tělem nebo v něm přebýval.

Ramana Mahariši: Jaký je přirozený rozdíl mezi duchem a mezi živým nebo mrtvým tělem?

Návštěvník: Myslím si, že duch je jemný, zatímco tělo je hrubé a hmotné a že duch působí na tělo.

Ramana Mahariši: Pak tedy ani tělo, ani smysly či prána (dech a další životní funkce) netvoří ducha, kterým jste vy – vaše já.

Návštěvník: Ne, ty nejsou já.

Ramana Mahariši: Když myslíte nebo mluvíte o já, co jiného cítíte, že je vaší částí nebo částí ducha?

Návštěvník: Lidé říkají, že máme jak tělo, tak mysl. Jestli nejsem tělo, pak jsem zřejmě mysl.

Ramana Mahariši: Co je ona mysl? Co ji tvoří?

Návštěvník: To neumím říci.

Ramana Mahariši: Když mluvíte o své mysli, jakou máte myšlenku v pozadí mysli? Mysl není trup s údy, hlavou, hlase a tak dále, že?

Návštěvník: Není.

Ramana Mahariši: Je ve vás cosi jemnějšího než toto hrubohmotné tělo, které vyjadřujete svým hlasem. Proč teď mluvíte?

Návštěvník: Abych vyjádřil názory a myšlenky, které mám na mysli.

Ramana Mahariši: Pak myšlenky a názory jsou obsaženy v mysli a dohromady tvoří mysl.

Návštěvník: Ano.

Ramana Mahariši: Jsou myšlenky a názory stejné nebo si jsou navzájem podkladem?

Návštěvník: Tomu nerozumím.

Ramana Mahariši: Když někoho vidíte, jaká myšlenka vás napadne?

Návštěvník: Myslím si, že vidím nějakou osobu, mající nějaké vlastnosti. Třeba malou nebo chytrou.

Ramana Mahariši: Jak to víte, že je malá nebo chytrá?

Návštěvník: Protože jsem takové vlastnosti již předtím poznal.

Ramana Mahariši: Takže máte určité prvotní dojmy o osobě, které srovnáváte s předchozími vjemy z vašeho života. Není tato síla paměti – toto srovnávání a posuzování o podobnosti či rozdílnosti – vyšší silou, než je pouhé vnímání vjemů?

Návštěvník: Ano, je.

Ramana Mahariši: Srovnávání a posuzování jsou odvozené funkce v mysli, které se nazývají intelektem či buddhi. Které z těchto dvou vyšší? Jsou to pocity a myšlenky nebo intelekt?

Návštěvník: Intelekt vede, uspořádává a třídí myšlenky. Proto je intelekt (buddhi) vyšší než myšlenky.

Ramana Mahariši: Takže intelekt (buddhi) můžeme považovat za vnitřní pochvu, jemné nitro pro onu mysl (manas). Můžete nalézt ještě nějaké další vnitřní jádro, kterému je buddhi vnější pochvou?

Návštěvník: Má mysl není schopná proniknout tak mysteriózní orgán.

Ramana Mahariši: Proč? Vždyť právě teď jste jím proniknul – když jste říkal „má mysl“! Jste to vy, kdo zahrnuje své myšlenky a váš intelekt do pojmu „má mysl“, je tomu tak?

Návštěvník: Ano.

Ramana Mahariši: Když říkáte můj intelekt, jaký je vztah mezi vámi a vaším intelektem? Není to vztah vlastníka a majetku?

Návštěvník: Může to tak být, ale celá ta věc není mému intelektu jasná.

Ramana Mahariši: Je pro vás intelekt vždy stejný nebo se váš liší od ostatních?

Návštěvník: Ne, můj intelekt se čase mění a od ostatních se liší. Zvláště, když s nimi nesouhlasím.

Ramana Mahariši: Mají všichni lidé stejný stupeň či kvalitu intelektu, bez ohledu na jejich věk, vzdělání, zdraví?

Návštěvník: Ne, děti ho mají málo. Starší a vzdělaní lidé ho mají více. Nemocní ho mají málo. Géniové mnoho. Blázni, opilci a hlupáci ho mají málo či vůbec ne.

Ramana Mahariši: Kde je intelekt u pomatených lidí?

Návštěvník: Je zastřený nebo zničený.

Ramana Mahariši: Získají ho někdy zpátky?

Návštěvník: Někteří ano

Ramana Mahariši: Asi tak podobně, jako znovuzískáme ukradený majetek. Váš intelekt je tedy vašim vlastnictvím, který je schopný vylepšení. Je měnlivý, náchylný k poškození a může být znovu uveden do původního stavu. Jste tedy jeho vlastníkem. Je to tak?

Návštěvník: Ano.

Ramana Mahariši: Pak tedy intelekt či buddhi je jen vaším vlastnictvím, ale vy jím nejste.

Návštěvník: Je tomu tak.

Ramana Mahariši: Tak co jste vy?

Návštěvník: Nejsem schopen najít, co jsem já.

Ramana Mahariši: Chcete říci, že váš intelekt vám neukazuje, kdo jste?

Návštěvník: Ano, to mám na mysli.

Ramana Mahariši: Copak nemáte žádnou jinou moc mimo intelekt, proč se nedíváte, zda-li ji máte?

Návštěvník: Kam nebo co mám vidět?

Ramana Mahariši: Dívejte se do sebe.

Návštěvník: Jak mohu vidět to, co není viditelné?

Ramana Mahariši: Nemůžete se dívat tímto fyzickým zrakem.

Návštěvník: Copak mám nějaký jiný zrak?

Ramana Mahariši: Máte své já. Dívejte se jím a zkoumejte „kdo jsem já?“.

Návštěvník: Jak mohu své já vidět?

Ramana Mahariši: Když mluvíte o já, nejste si ho vědom?

Návštěvník: Ano.

Ramana Mahariši: To vědomí není vědomím o předmětech či objektech, takže to musí být vědomí o něčem jiném. Je tomu tak?

Návštěvník: Co z toho vyplývá?

Ramana Mahariši: Když myslíte na nějaký objekt, pak jste vstřebán a transformován v onom objektu. Tehdy nemyslíte na já, ale na objekt, že ano?

Návštěvník: Ano, přesně tak.

Ramana Mahariši: Takže když opustíte objekt, co zůstává?

Návštěvník: Nic nezůstává.

Ramana Mahariši: Ale když jste vnímal objekt, tak tu byl vnímaný objekt a vy sám jako vnímající.

Návštěvník: To ano.

Ramana Mahariši: Když z této dvojice odejmete to prvně zmiňované, totiž objekt, co by mělo zbývat?

Návštěvník: Logicky či matematicky vyjádřeno by mělo zbýt subjektivní já. Ale fakticky nezjišťuji, že by zůstávalo. Když přestanu myslet na objekty, všechny myšlenky ustanou, ale já samotné nezůstává.

Ramana Mahariši: Máte částečně pravdu. Intelektuální a relativní představa já jako subjektu neexistuje odděleně od pojmu, představy či objektu. Subjekt a objekt se společně vynořují a společně zanikají. První osoba, druhá osoba a třetí osoba vskočí i vyskočí do vědomí společně. Ale copak není žádné vědomí mimo intelektuálních pojmů a představ?

Návštěvník: Žádné nevidím.

Ramana Mahariši: Měl jste svůj intelekt, když jste spal hlubokým spánkem? To jest, mohl jste tehdy vnímat, srovnávat a porovnávat, pamatovat a posuzovat věci a objekty?

Návštěvník: Tehdy nebyly žádné objekty, na které by se dalo myslet. Nebyla žádná aktivita intelektu.

Ramana Mahariši: Ale už jste to předtím zmiňoval, že jste se cítil šťastným, že ano?

Návštěvník: Ano.

Ramana Mahariši: Čím je toto obecné pociťování štěstí, které není ve vztahu k nějakým objektům nebo myšlenkám, toto cítění či vědomí, jehož se intelekt nezúčastňuje? Již jste sám našel a zjistil, že přirozeností Já – Self je být šťastný a zde nacházíte štěstí, když překračujete intelekt. Z toho můžete vyvodit, že Já – Self a štěstí jsou jedno a totéž a jsou jako jedno a totéž pociťované, třebaže se intelektem jako jedno nepociťují.

Návštěvník: Jsem nyní přesvědčen, že to tak musí být, ale jasně to necítím. Nepociťuji absolutní štěstí, které nemá vztah k intelektu a které zároveň intelekt přesahuje.

Ramana Mahariši: Je tomu proto, že bylo dlouho vaším zvykem myslet a ztotožňovat se s objekty a že jste se nikdy nedíval směrem na vaše Já, jak jsem již před chvílí zmiňoval. Vždy jste používal svůj intelekt a ne svou intuici. Když nyní změníte tento způsob a budete se věnovat vnitřní vizi a když vyloučíte všechny vnější podoby a přistoupíte k intuitivnímu cítění, pak v onom původně temném místě, kde se vaše mysl nachází, zachytíte pravý obraz vašeho Já. To je skutečné, je to realizující. Realizující čili Já – Self – To, jež slova nemohou popsat a co mysl nedosahuje, co se jen našeptává v pojmu, který je často užíván pro znázornění jako sat-čit-ánanda, to jest existence neboli skutečnost, vědomí neboli osvícení a blaho.

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 04. říj 2023 19:41:44

Maharadž: Vědomí provádí pozorování prostřednictvím těla; chování je určeno třemi gunami. Vědomí je všeprostupující, jako prostor, bez formy.

Jestliže někdo onemocní nebo ho něco bolí, náleží této nemoci či bolesti nějaká forma? Je to jen pohyb ve vědomí. Znalec vědomí nemůže cítit bolest. Tělo cítí bolest jedině proto, že se vědomí ztotožnilo s tělem. Když tu vědomí není, tak i kdyby bylo tělo pořezáno, není zde žádná bolest. Není to tělo, co cítí bolest. Pokud dojde k narušení rovnováhy pěti elementů, přichází nemoc, a tato nemoc nebo bolest je pociťována ve vědomí.

Podobně jako v zimě ubývá teplo, tak slábne i ztotožnění s tělem včetně bolesti, která je pociťována stále méně až do té úrovně, kdy dojde k naprostému oddtotožnění od těla. Člověk pak může položit ruku do ohně a neucítí žádnou bolest. Bude tu účinek ohně, ale nebude pociťována žádná bolest.

Nyní, řekněme, že v určité chvíli cítím bolest, ale něco se stane a moje mysl je odvedena jiným směrem. S odvedením pozornosti na novou věc nebudu cítit bolest, kterou jsem cítil v předchozí chvíli.

Častokrát cítím svědění po celém těle a škrábu se, ale když sedím před lidmi, nemám tendenci se škrábat, svědění prostě toleruji; na základě této tolerance svědění zmizí. Jinak, když se škrábeme až do sedření kůže a následného krvácení, svědění přesto nepřestane.

V márátí se říká: „Neprovokuj svědění škrábáním.“

Většinou je bolest a utrpení tohoto charakteru. Pokud jim věnujete pozornost, jsou drážděny, a pak je musíte hýčkat.

Nevěnujte tomu žádnou pozornost, ignorujte všechny příznaky, a ony odejdou. Musíte mít schopnost bolest tolerovat.

Vědomí v těle nemůže mít vůbec žádnou vadu – to je jeho vlastnost.

Pokud se ale ztotožňujete s tělem, potom jej můžete konceptuálně poskvrnit, ale ve své přirozenosti je zcela čiré. Životní dech je vskutku ryzí, ale čirost tohoto bytí je daleko větší. Hovořím o Átman, o „Já“.

Toto poznání pravděpodobně vytvoří velký pocit frustrace u někoho, kdo nemá správný pohled. Záměrem je nahlížet na stav věcí v jejich odpovídající perspektivě. Poté, když toto pochopíte, žijte svůj život ve světě, jak nejlépe jste schopni.

Nesmrtelnost je za časem a prostorem; do této bezčasové a ničím neomezené existence nemůže vstoupit ani pět elementů, ani světlo či tma, ani slunce nebo měsíc. Bezčasová a ničím neomezená existence neví, že je. To je Skutečnost, to je Pravda.

Ani po nesčetném množství meditací atd. nebudete přetrvávat ve svém skutečném stavu. V Nejzazším se stabilizujete jen díky pevnému přesvědčení, že jste tím Nejvyšším. Běžný duchovně hledající člověk nebude rozumět tomu, kam mířím, protože hledá něco, co si může užít, vychutnat.

Jaké ambice máte vy jako duchovně hledající? Hledáte nějaké výhody ve světě, abyste zabezpečili svůj každodenní život – toto je maximum, co od svého duchovního hledání očekáváte.

Takzvaní světci, kteří následují duchovní cestu, soustředí své ambice na to, aby se jim jejich život zpohodlnil. Proč se mi k čertu přihodilo to, že jsem? Nikdo se nedotazuje tímto způsobem.

Toto místo navštíví jen ten, jehož zásluhy a hříchy ustaly. Dokud je zde stopa paměti, že jste tělo a mysl, nepochopíte, co zde říkám. Všechno to, o čem tu mluvím, je známo jako Sat-GuruParabrahman. V tomto stavu nejsou již žádné požadavky. Můj stav nikdy nepocítil stvoření či zánik Vesmíru. Toto téma jsem dosud nevysvětlil. Zůstávám nedotčen stvořením či zánikem vesmíru.
https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisa ... 7_2011.pdf
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. říj 2023 6:42:33



Byla doba v dětství, kdy tato identifikace nebyla přirozená.

Bylo tam vědomí, ale neříkalo to, že jsem tělo.

Ale jak vaše dovednosti rostly a naučili jste se tím pohybovat, přišla identifikace "já jsem toto tělo", které se musí přičinit, aby se to stalo. A tato víra "jsem toto tělo" - jsem chlapec nebo dívka nebo tak něco, a pak následuje: Jsem muslim, jsem křesťan, jsem Angličan, jsem cokoli, co může vyrůst na této základní identitě.
Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 02. pro 2023 10:06:41

Návštěvník
 

Re: Tělo

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 12. úno 2024 16:20:34

Tělo stojí na vibracích, hmota přijde až poté

Deepak Chopra
Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/dee ... hovory_fro

Myslíte si, že můžeme oddálit stáří?

Ve starověkém Římě žili lidé průměrně osmadvacet let. Do roku 2020 může v některých zemích dosáhnout průměrná délka života devadesáti let. Život je úžasně flexibilní. Vlivy, díky nimž trvá, jsou minimálně tak silné jako ty, které ho rozkládají. Když v centru znečištěného města vysadíte borovici Balfourovu, která běžně roste na větrem bičovaných hřebenech Skalistých hor přes dva tisíce let, možná vydrží padesát. Bílé pokusné myši žijí zhruba dva roky. Pokud v laboratořích zchladíte jejich tělesnou teplotu, snížíte příjem kalorií na minimum, ale zachováte dostatek vitaminů, minerálů a proteinů, prodloužíte jim život až trojnásobně. Jakmile však myš denně vystresujete těsným kontaktem s kočkou, pojde za pár týdnů.


K čemu byste přirovnal lidské tělo?

I když se nám zdá, že je celistvé, ve skutečnosti se podobá ohni, který slábne a znovu se vzněcuje. V těle máme triliony buněk tvořených atomy, které jimi prolétávají. Trvá tisícinu sekundy, než se v plicích vymění kyslík a oxid uhličitý. Z mozkových buněk jsou pumpovány dovnitř a ven třistakrát za sekundu ionty sodíku a draslíku. Srdeční sval získává kyslík z hemoglobinu v krvi tak rychle, že se zářivě červená krev zásobující srdce vrací přes koronární tepny během několika sekund téměř černá. Je to obrovská smyčka zpětné vazby skládající se z bilionu malých smyček. Všechny buňky si navzájem povídají a poslouchají odpovědi. A pak je tu mozek s miliardami neuronů. Ty vytvářejí možná kvadriliony spojů zvaných synapse, které jsou v neustálém dynamickém stavu a mění se tím, jak reagují na okolní svět.

V knize Supermozek tvrdíte, že hlava náš svět nejen interpretuje, ale i vytváří. Co to znamená?
Mozek je miniaturní a zároveň úžasný zázrak přírody. Vše, co se děje v mysli a mozku, přímo ovlivňuje fyziologii těla pomocí neurotransmiterů jako dopamin, oxytocin a serotonin. První tajemství zdraví spočívá v tom, že se pro ně musíte vědomě rozhodnout, což znamená zásadní změnu přístupu. A v tom spočívá princip ájurvédy.

Co to je?

Ájurvéda vznikla v Indii. Pochází z kořenů dvou sanskrtských slov: ayus označuje život, véda vědění. Ztělesňuje moudrost mudrců, kteří své umění vymysleli ještě předtím, než byly postaveny pyramidy, a předávají ho pět tisíc let z generace na generaci. Podstata ájurvédy spočívá v tom, že tělo je hluboce ovlivňováno myslí. Schopnost osvobodit se od nemocí tedy záleží na tom, jestli se dokážeme spojit s naším vědomím, uvést ho do rovnováhy a tu pak rozšířit do celého těla.

Jediné, co zůstává, je vědomí

Deepaku, jste v jedné z nejmaterialističtějších zemí světa.
Pochopte, že vše, co označujeme jako hmotu, informace, energii, prostor, to jsou jen lidské konstrukce představující zkušenost v lidském vědomí. Dokonce i čas je umělá konstrukce. Protože jediný čas je – teď. Zbytek je představivost. Minulost i budoucnost je jen v našich myslích.

Ale zeměkoule přece existuje přes čtyři a půl miliardy let.
Jako lidstvo jsme prošli několika stadii poznání o tom, kdo nebo co vytvořilo vesmír. Božský vesmír vysvětluje kniha Genesis. Máme newtonovskou klasickou fyziku, relativistickou fyziku a také speciální teorii relativity, kvantovou mechaniku. Takže tu máme věčnou inflaci kosmických teorií. Ale žádná nevysvětluje, co vesmír opravdu je.


Co je tedy vesmír?

Podle posledních měření tvoří vesmír ze 73 procent temná energie, která ho rychlostí blesku rozpíná a působí proti gravitaci. Nevíme, co je to za sílu. Stejně tak nevíme, co je temná hmota představující kolem 23 procent kosmu. Není složená z atomů, nepohlcuje ani neodráží světlo, ale ohýbá časoprostor a způsobuje gravitaci naší galaxie, aby držela pohromadě. Takže jen zbývající čtyři procenta kosmu jsou na atomové bázi – a z nich 99,99 procenta je neviditelný mezihvězdný prach, většinou vodík a helium. Pouze setina procenta vesmíru jsou ty viditelné stovky miliard galaxií, hvězd a planet stvořených z atomů. A teď si uvědomte, že i samy atomy obsahují částice, které jsou na nejnižší poznané úrovni kvantové mechaniky popisovány jen jako elektromagnetické vlnění. Takže proč tak lpíme na všem materiálním, když většina vesmíru je nemateriální, neznámá nebo nepoznatelná?

Co myslíte spiritualitou?

Náš svět prožíváme každý den skrze vědomí, což jsou naše myšlenky, pocity, emoce, prostředí, vztahy, naše tělo. Jestli máte na mysli svět andělů, víl, bohů a bohyní, to jsou příběhy, které jsou součástí lidského vědomí. Jenže bez vědomí není žádná základní realita, jednoznačný svět, protože my prožíváme lidský příběh. Vědomí však vytváří i jinou zkušenost – vědomí delfínů, hmyzu. To, čemu jsme si zvykli říkat svět, je zkušenost ve vědomí člověka. Ale nevíme, jak vypadá svět viděný hadem, jehož smysly vnímají jen infračervené záření. Jak se jeví hmyzu, který má deset očí? Jak svět vnímá včela, jejíž svět zachycuje jen ultrafialovou? Jak netopýři, kterým se skládá z odrazů ultrazvuku? To, co nazýváme skutečností, je jen lidská konstrukce.

Na své tělo si ale můžu sáhnout.

Ano, má tvar, barvu, vydává zvuky, je nějak cítit. Ale i to je příběh, protože neexistuje stálé tělo. Za rok se v něm vymění 98 procent všech atomů. Je prokázáno, že žaludeční sliznice se obnovuje každých pět dnů, pokožka každých patnáct. Červená krvinka zanikne za dva nebo tři měsíce. Déle máme jaterní buňky – trvá několik let, než se vymění. Jen srdeční a mozkové buňky nás provázejí po celý život a nerozmnožují se. Úžasné je, že všechny délky života všech buněk řídí tatáž DNA, neboť kožní buňky a mozkové buňky jsou geneticky identické.

Neurony v mozku, které máme až do smrti, jsou tedy stejné jako čichové buňky v nose, které se obnovují každé čtyři týdny?


Přesně! Vznikly v momentě početí, když polovina DNA vašeho otce splynula s polovinou DNA matky a vytvořila jedinečný řetězec, kterým jste se stala vy. A pak prostřednictvím procesu, který se teprve snažíme pochopit, vytvořila vaše DNA všechny možné druhy specifických buněk – mozkových, kožních, srdečních, jaterních – s rozdílnou délkou jejich života. Ovšem tento nekonečný kolotoč nijak nemění vaši formu nebo identitu. Na genetické úrovni jsme mimořádně stálí, ačkoliv náš tělesný materiál přichází a odchází. A to jediné, co stále zůstává, je vědomí. To je to jediné, co skutečně máme a co musíme umět rozpoznat.

Jak přirozeně snížit riziko infarktu

Musíte uznat, že klasická medicína vyléčí čím dál víc lidí.
Farmaka, operace a moderní technologie jsou velice vhodné u akutních nemocí. Když máte zápal plic, měli byste si vzít antibiotika. Když si zlomíte nohu, potřebujete ortopeda. Jenže léky potlačují příznaky a nemusí vás nemoci zbavit, protože se zabývají jen následky, nikoliv příčinami. Prevence chorob postihujících starší osoby, jako jsou infarkt, mrtvice, rakovina, kornatění tepen, artritida nebo cukrovka, sice přináší pokroky a určitou úlevu, ale hrozba je stále přítomná.

A tady má výsledky ájurvéda?

Kardiolog Dean Omish ze San Franciska pracoval se čtyřiceti pacienty v pokročilém stadiu srdečního onemocnění. Místo aby srdeční tepny zprůchodnil léky či operativně, se svou skupinou se rozhodl cvičit jógu, meditovat a držet přísnou vegetariánskou dietu.

Jak to dopadlo?

Výsledkem bylo snížení sraženin, které ucpávaly srdeční tepny. Jak se tepny zase otevíraly, začal do srdcí proudit čerstvý kyslík, který pacientům ulevil od bolesti na hrudi a snížil riziko infarktu. Byla z toho senzace. Tak Dean Omish potvrdil, že tyto základní, zdraví prospěšné změny životního stylu představují dlouhodobý přínos pro kardiologii a že srdeční onemocnění lze přirozenou cestou zvrátit. Je tedy zřejmé, že lidstvo potřebuje nové vědomosti založené na hlubším pojetí života. Na skutečnosti, že každý je odpovědný za utváření těla, v němž žije.

A to prosazujete na klinice Chopra Center for Well Being?

Za patnáct let jsme s kolegy léčili přes deset tisíc pacientů. Klasickou západní medicínu jsme neopustili, ale rozvinuli ji. Naši lékaři stále dělají vstupní prohlídky, laboratorní testy a anamnézy. Navíc ale pacienty učíme nahlédnout do sebe a najít ve svém nitru to, čemu říkám kvantově-mechanické lidské tělo.

Za tento pojem vás mnoho kolegů tvrdě kritizuje.

Fyzikové už prokázali, že základní uspořádání přírody se odehrává na kvantové úrovni, která dalece přesahuje atomy a molekuly. Ájurvéda vychází z toho, že všechny orgány a tělesné procesy mají svůj kvantový ekvivalent. Kvantum je základní jednotka hmoty nebo energie nejméně desetimilionkrát menší než atom. A právě na kvantové úrovni jsou hmota a energie zaměnitelné, neboť kvanta jsou tvořena neviditelnými vibracemi, malými dávkami energie, které čekají, až získají fyzickou podobu. Podle ájurvédy platí pro lidské tělo totéž. Nejdřív má kvantovou podobu intenzivních, neviditelných vibrací, které se následně spojí do energetických impulzů a částic hmoty. Jsem přesvědčen, že kvantově-mechanické tělo je základem všeho, co jsme: myšlenek, emocí, bílkovin, buněk, orgánů – všech viditelných nebo neviditelných částí nás samých.

Jak to podle vás funguje?

Na kvantové úrovni nefunguje žádná část těla samostatně od ostatních. Neexistují žádné dráty, které by držely molekuly vašich tepen pohromadě, stejně jako neexistují žádná viditelná spojení mezi hvězdami v galaxii. A přece drží tepny i galaxie bezpečně v jednolitém, dokonalém tvaru. Tato pouta, která neuvidíte ani pod mikroskopem, představují přírodní kvantum. Bez této skryté fyziologie by ani vaše viditelná fyziologie neexistovala a nikdy by nebyla ničím víc než jen náhodným seskupením molekul.

Proto jste přesvědčen, že vědomí může léčit?

Vědomí má obrovskou sílu. Může léčit z utrpení, bídy, nemocí. Může pohnout lidi, aby se splnily jejich sny. Vědomí je základem veškeré kreativity, tvorby, intuice, představivosti. Máte ráda ten okamžik, kdy jste uprostřed přírody a najednou vás pohltí naprosté ticho? Tak právě tento klid v duši vám přináší sounáležitost s vesmírem. Pocítíte, že svět je jedním velkým polem energie, která spojuje všechny a všechno na Zemi. A nejen na Zemi. Tato energie je nekonečným zdrojem síly pro celý vesmír. A tehdy můžete najít své vědomí – své pravé Já.

Debata vegetariána s milovníkem masa

Podle vás je každý člověk schopen vytvářet vlastní realitu. Proč je tedy tolik lidí nemocných a nešťastných?
Realita, kterou vidíme kolem sebe, je stvořena neviditelnými proudy, které námi procházejí a jsou naprosto všude. Zevnitř nás podporuje kreativita a inteligence našeho těla a jeho vrozená moudrost. Venku nám pomáhají evoluční síly uchovávající vesmír. Takže vytváření reality by mělo vést k takovému životu, jaký opravdu chceme. Proto však musíme nejdřív objevit svou vnitřní sílu.

Kde ji najdeme?

Prochází mozkem, který funguje jako počítač. Jak ho naprogramujete, tak jedná. Jsou lidé, kteří vnímají každý sebemenší úspěch a stále vyhledávají nové příležitosti. Vycvičí mozek tím, že vstřebávají všechny zážitky pozitivně jako poučení pro další cestu. Naproti tomu lidé trpící pocitem bezmoci sami sebe vycvičili tím, že neustále v sobě posilují jen negativní zážitky.

Pro nás Čechy je hodně typické, že stále brbláme.

Jenže pokud jde o mozek, nastavujete do něj pořád stejný proces. Neurony mají k informacím o úspěchu a neúspěchu stejný postoj. Podle toho, jaký pokyn mozku vydáte, tak jedná. Do toho funguje tlak okolí, jemuž od dětství podléháme. Společenské trendy zaměřené na vysávání osobních sil jsou stále mocnější. Když na nás dopadá hospodářský úpadek nebo máte dominantního manžela nebo trpíte pocitem anonymity při rutinní práci, je naprostým základem objevit svou sílu. Ale není to síla, kterou používáte jako zbraň, abyste si razili vlastní cestu. Nejsou to peníze, pozice, majetek. Mnozí boháči mají větší pocit bezmoci než obyčejný člověk. Je to tím, že síla je skryta uvnitř – tam, kde navazujete vztah se sebou.

Co to znamená?


Ve chvíli, kdy toto napojení ucítíte a uvědomíte si, že nejste pouze osamocenou lidskou bytostí, ale součástí složité pavučiny, pravděpodobně vám dojde, že vaše pravé Já nezná hranice. A když začnete čerpat energii svým pravým Já, můžete dosáhnout všeho, co si budete přát, ať už je to bohatství a úspěch, nebo duchovní rozvoj. Ovšem má to háček. Nejdřív musíte nechat rozplynout své ego. Když vás ovládá ego, ztrácíte napojení na své pravé Já a taky na bezmezné pole potenciální energie. Jakmile se vnímáte jako bytost oddělená od zbytku vesmíru, řešíte neustále nějaké strachy a zajímáte se o povrchní věci, třeba společenské postavení nebo to, jak se na vás dívají ostatní. Když máte pocit, že jste pouhý mozek uvnitř fyzické schránky, stísněný a omezený, budete se posedle zaměřovat jenom na přežití a zajímat se o povrchní věci.

Jak se na své pravé Já napojujete vy?

Stačí se v klidu soustředit na dýchání a sledovat své myšlenky, aniž bych je jakkoli posuzoval. Po chvíli takové tiché meditace se člověk zklidní, ego se rozplyne a dovolí napojit se na pravé Já. Lidé, bohužel, věnují příliš času i energie zbytečnému přemýšlení. Jejich hlava je neustále zamořena proudem úvah o tom, v jaké situaci se nacházejí. Například nezadaného muže trápí, že nemá přítelkyni. Ale až ji najde, vztah mu přinese nové starosti – neomezuje tento vztah jeho svobodu? Další neustále řeší, co mu kdo řekl a jak by se k tomu měl postavit. To stojí obrovskou energii, kterou můžete věnovat něčemu jinému.

Jaký je lék na věčné trápení?

Stačí se jen smířit se situací, v jaké právě jsme. Takže se nesnažte s problémem porvat, ale přijmout, co vám přináší. I ti, kteří vám život znepříjemňují, do něj vstoupili, aby vás něčemu naučili. Pokud přijmete danou situaci takovou, jaká je, můžete se nejen dál rozvíjet, ale udělat ještě další krok – ušetřit energii trénováním trpělivosti. V podstatě to znamená zbavit se potřeby a touhy přesvědčovat ostatní o tom, že vy máte pravdu a oni ne. Určitě už jste někdy byli svědky debaty mezi vegetariánem a milovníkem masa. Diskuse se klidně vyhrotí do otevřeného sporu o morálnosti chovu drůbeže. Nejenže je to plýtvání energií, ale navíc se obě strany často ještě víc utvrdí ve svých pozicích. Respekt k druhému umožní konstruktivní výměnu názorů na dané téma, aniž by se probouzel vztek nebo vítězila ustálená dogmata.

V každém jedinci je nekonečná síla

Dobře, ale jak člověk může objevit svou sílu a hledat spojení s vesmírným nekonečnem, když má třeba u hlavy pistoli teroristy?
To je velmi složitá otázka, protože nejde jen o váš osobní problém. Ten problém je kulturní, je společenský. Když mluvíme o holokaustu, obvykle svalujeme vinu jen na Hitlera, na toho jediného člověka. Ale tehdy šlo o kolektivní psychózu. Celá země se zbláznila, celý svět se zbláznil! A k tomu k té nebezpečné kolektivní psychóze mimochodem dochází i dnes. Téměř všechno, co děláme, není dobře. A obviňujeme jiné lidi. I my jsme součástí toho problému.

Jak tedy vidíte budoucnost lidstva?

Obávám se, že lidský experiment nebude úspěšný. Lidé si podřezávají větev sami pod sebou. Ale mohli by to změnit. Mluvme o všem. Nezavírejme se do skořápek. Klíčovou změnou v moderní vědě je i zavedení modelů chápajících inteligenci jako základní sílu ve vesmíru. Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je zhruba stejně tak velká, jako že se vrakovištěm prožene hurikán a vytvoří z něj Boeing 707.

Věříte v Boha?

Vesmír není pouhý chaos. To, jak do sebe všechno neuvěřitelně zapadá, je nevyvratitelným důkazem, že v přírodě se vyskytuje nekonečné množství inteligence. Tam nahoře však nesedí nějaká bytost či pantheon bohů, kteří řídí běh světa. Život se odvíjí sám od sebe a Bůh je pouhá nálepka, kterou označujeme neviditelné síly, existující a čekající, až se budou moci projevit. A pokud si myslíte, že jste od nich odpojeni, a sedíte sami slabí ve své soukromé bublině, činíte základní chybu, která vede k pocitu bezmoci. Ale tradiční moudrost celého světa po mnoho věků stále opakuje, že v každém jedinci je skryta nekonečná síla. Pojďme ji společně hledat.

Autor: Dana Emingerová, National Geographi
Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/dee ... hovory_fro
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník