nop píše:Nejde o to, že bychom s pletli poznání s myšlením? Myslím si, protože vím, nebo proto, že mne napadlo?
Když Gautama Buddha dospěl k osvícení (k poslednímu poznání), věděl o tom.
Myslím, že bóddhistava by měl mít takové pochopení, aby neochvějně věděl čím je a nepotřeboval by posouzení svého stavu od dalších lidí.
Tady se píše: „....Pokud jím opravdu je, nevnímá sám sebe jako nějakého jedince, který je osvícený, který coby boddhisattva pomáhá druhým a tím se od nich liší. Kdyby se tak vnímal, by to byla pořád ještě iluze, iluzorní osvícené ego....“
Teď ta slova zkusím na samotného Buddhu, místo slova bodhisatva vložím slovo Buddha (dokonale osvícený):
„....Pokud jím opravdu je, (pokud Buddha je buddhou) nevnímá sám sebe jako nějakého jedince, který je osvícený, (tedy jako buddhu), který coby buddha pomáhá druhým a tím se od nich liší. Kdyby se tak vnímal (že je Dokonale osvícený), by to byla pořád ještě iluze, iluzorní osvícené ego....“.
Ale já říkám, že ten kdo je dokonale osvícený (buddha) se opravdu lisí od neosvícených, kteří tam ještě nedošli.
Když tedy dojdete k osvícení, dejte si podle Saši pozor – když tak budete vnímat sebe, že jste už došli k osvícení, bude to možná omyl, jen iluze.
Tak si myslím, jak daleko došel Gautama v té iluzi podle Saši, že ještě 50 let učil pravou ztezku vysvobození?
Domnívám se tedy, že Saša neví o čem mluví, má představy a podle nich hodnotí toho, koho neviděl, nepotkal žádného zde u nás, nemluvil s ním a neviděl by jak působí. Je to Sašova představa, asi jako kdyby černoch na rovníku uvažoval o ledovci („přece voda nemůže být pevná“),nebo Eskymák o Sahaře („samý písek a kde jsou tuleni?“). Hlavně ale je, že může mluvit o tom, co nezažil.
Ještě cituji jeden text z Jitřní země (VII – dzogčhen, pátá část, sob 19. bře 2011 13:32:35) : „...Myšlenka pomáhat bytostem v samsáře je buddhistická formulace. Kdo může odejít do nirvány, ale soucit ho zdrží zpátky, je už sice vysvobozený, ale zůstává dobrovolně zde, jako bódhisatva.....
Ze sporé literaury, která se zde v Evropě nalézá jen s obtížemi vím, že na příklad Avalokitéšvara svou pomocí vyprázdnil peklo (pomohl bytostem z něho), ale zakrátko viděl jak se znovu naplnilo. Ze žalu se mu rozskočila hlava na tisíc kousků. Dal mu je zase dohromady bódhisatva Amitábha.
Podobně bodhisatva Kwan Jin mohla odejít do nirvány, ale zaslechla nářek bytostí trpících v samsáře, který dolehl do jejího sluchu. A tak zůstala (neviditelně) a dodnes pomáhá bytostem jako pomáhá Amitábha, a jiní.
A o Ježíšovi by zřejmě řekl, že to bylo jeho ego, které v sobě vidělo Božího syna a přišlo kvůli hříšníkům.