Téma osvícení

[Veil]

Místo k diskuzi a k pochopení pravé podstaty reality.

[Veil]

Začnu tím, že všichni už jsme tím, co hledáme. Jen naše fascinace zdánlivými objekty nás vede pryč od naší podstaty, protože my nejsme objekt. My jsme subjekt, my jsme On. Není nic jiného.
Snažil jsem se na to přijít pomocí mysli a rozumu, ale to je úplně a kompletně špatný nástroj. Mysl to nikdy nepozná. Ale my jsme víc než mysl. Jsme vědomí samo. Je to tak jednoduché. Je to zde pořád, stále, každým okamžikem, nekonečné teď. Tak očividné a přitom tak skryté.

[Jana]

Díky Veile, krásné.

[Veil]

Všechno vnímané se objevuje jen ve vědomí, je složeno jen z vědomí a je vnímáno jen vědomím. To se týká jak zdánlivě venkovních objektů, jako hory, řeky, pole, domy, tak i zdánlivě vnitřních objektů jako myšlenky, pocity, obrazy, nálady. Na to samé odkazuji tisíce let staré zenové hádanky (jaky zvuk vydá strom padající v lese, kdyz kolem není nikdo, kdo by ho slyšel), tak i nejnovější poznatky vědy o kvantové fyzice (štěrbinový experiment).

[Návštěvník]

A co mysl? Je mysl ve vědomí, nebo je možné poznávat vědomí jen prostřednictvím mysli?

[Veil]

Ale co je mysl jiného než myšlenky?

[Návštěvník]

A co jsou myšlenky?

[Veil]

Jen vzruchy ve vědomí. Vědomí na sebe bere podobu myšlenek nebo mysli a samo je (se) pak pozoruje. Vše je jen vědomí v tanci či v klidu.

[Veil]

Ale to nejvtipnější na tom je, jak blízko to každý má. Je to přímo tu, jednoduché jako facka a skoro nikdo to nevidí. Dokonce to lidi jako já tak dlouho hledají. Takové úsilí vidět tu nejjednodušší věc. Je to kosmický vtip. Jsi tím co hledáš. Tak jednoduché. Už tím jsi. Není nic, čím se máš stát. UŽ TÍM JSI.

[Veil]

Ruce
Divam se na sve ruce a divim se. Jak dokonale jsou. Divam se na sve telo a divim se. Jak dokonalé je. Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

[...]

Všechno vnímané se objevuje jen ve vědomí, je složeno jen z vědomí a je vnímáno jen vědomím. To se týká jak zdánlivě venkovních objektů, jako hory, řeky, pole, domy, tak i zdánlivě vnitřních objektů jako myšlenky, pocity, obrazy, nálady. Na to samé odkazuji tisíce let staré zenové hádanky (jaky zvuk vydá strom padající v lese, kdyz kolem není nikdo, kdo by ho slyšel), tak i nejnovější poznatky vědy o kvantové fyzice (štěrbinový experiment).

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[lklknml]

Ruce
Divam se na sve ruce a divim se. Jak dokonale jsou. Divam se na sve telo a divim se. Jak dokonalé je. Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

Tak proč se diví. Nebo se nediví?

[miroslav]

Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

[Veil]

Tak proč se diví. Nebo se nediví?

Proc se divi? Proc slunce sviti? Proc ptak zpiva? Vsechno je zahada...

[Veil]

Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

I to je dokonale. I to pohorseni je dokonale.

[Návštěvník]

Láska je něco živého, nového, čerstvého. Nemá včerejšek ani zítřek, je mimo myšlenkovou vřavu. Zná ji pouze nevinná mysl a ta ví, jak žít ve světě, který nevinný není. Nalézt tuto mimořádnou věc, kterou člověk nekonečně hledal v uctívání a sebeobětování, ve svých vztazích a v sexu, v nejrůznějších potěšeních a bolestech, je možné pouze tehdy, když mysl porozumí sama sobě a dospěje tak k svému přirozenému konci. Láska pak nemá protějšek a není s ničím v rozporu.

[lklknml]

Tak proč se diví. Nebo se nediví?

Proc se divi? Proc slunce sviti? Proc ptak zpiva? Vsechno je zahada...

Je-li všechno záhada, pak jí ale nemůžeš popsat, jinak by to nebyla záhada.

Takže spíše je záhada, proč to děláš. Jsi něco zvláštního, záhadného?

[lklknml]

Ruce
Divam se na sve ruce a divim se

A to je dobře, že nejsi Vostál. Ten by se díval na ptáka.

(au, úplně cejtim ty rány zdejších revanšistů)

[Návštěvník]

Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

I to je dokonale. I to pohorseni je dokonale.

Utrpení je dokonalé.

Mysl může všechno posoudit jako dokonalé, žádný problém.

Absolutno nic takového neřeší, ani dokonalost, ani nedokonalost. Není důvod.

[Veil]

Je-li všechno záhada, pak jí ale nemůžeš popsat, jinak by to nebyla záhada.

Takže spíše je záhada, proč to děláš. Jsi něco zvláštního, záhadného?

Já nic nedělám. Záhada záhaduje záhady. Pes štěká lásku na kvičící svini. V překladu Láska Láskuje Lásku na Láskující Lásku. Ale všechny popisy i překlady jsou špatně. Ta ubohá báseň za to nemůže, že nemůže nic vyjádřit tak, jak to ve skutečnosti je.