Téma osvícení

[lklknml]

Prostě Jana s Veilem poznali jedno, a ulpěli na tom.

Je třeba dalšího kroku, nikterak snadného, protože ten nejde realizovat myslí, ztotožněnou s Tímhle.

Mě se to kdysi dávno podařilo, na chvíli.

Ty jsi vtipálek. Za ten tvůj další krok bys měl hned dostat koštětem přes hlavu, když máš tak rád zen. Víš, proč osvícení nikdy nepřijde? Protože je to tohle bez tebe. Což je pořád tohle už teď.

To tvoje Jedno/osvícení beze mě, o kterém by bylo lze mluvit, není pravé Jedno, praví ve své knize Tao te ťing Lao-c'.
Smutné navíc je, že ty o tom fiktivním jedno ani nevyprávíš vtipně (ale o to víc důležitě).

Takže bábo, resp. chci říci Veile, resp. to je vlastně jedno, jdou sem. Je možný, že to ten jejich pitomej mozek nechápe, ale tohle co sem říkal by se říkat nemělo. Leč bylo to řečeno ve vyšším zájmu odhalení zblblého dezertéra. Tak o tom budou mlčet. Rozuměla?

[lklknml]

v podstatě to je jen pocitářské blbnutí (což je ovšem právě ta mysl)


Viz Budha, Ježíš a další...

Ježíš to Jedno, kterým byl, nechal ukřižovat.

Ty však křižuješ ostatní.

[Jana]

A když je tady zkoumána kvalita toho, co je ve vědomí, bez přítomnosti mysli, dejme tomu v meditaci, tak ta kvalita toho, co je, je pořád stejná.

To zkoumání provádí právě mysl. A protože je nesmírně kreativní, tak si vysní mysl, která šťastně dospěla do prázdnoty a je tak pořád stále stejná osvícená.

Sat=Čit=Ananda
Tohle je samo o sobě vědomé, když mysl je prázdná, osvícená. Vědomé blažené Bytí nepotřebuje ke své existenci žádnou myšlenku, stejně tak jako meditace. Ale není důvod, proč by se o tom nedalo mluvit.

Je to jako bys zrakem pátrala po neviditelném. Když však zavřeš oči, nevidíš nic. A pokud bys přeci něco "viděla", tak to není z tohoto světa a tak se o tom nedá nic říci.

Ano, může to mít takovou sílu, že to je nepopsatelné.

[lklknml]

Ale není důvod, proč by se o tom nedalo mluvit.

Já jsem měl jinou zkušenost. Je to prostě jakoby z jiné dimenze. A tak se o tom nedá říci ani to, že se o tom nedá nic říct (a stejně o tom furt melu).

Buddha kdysi prohlásil, že jeho učení za 1000 let zdegeneruje. Možná měl pravdu, tedy že už zdegenerovalo. Protože se přímo nabízí, aby se učení zpředmětnilo (třeba do sat-čin-anandy) a tak se hlásalo/vyučovalo. Aby tak bylo možno si osvícení naučením/pochopením osvojit.

Když jsem byl v Barmě v klášteře, tak jsem uvažoval, že bych mohl jít studovat vedle na buddhistickou univerzitu (jako mnich Sarana). Ale jiný mnich mi tehdy řekl, že by to mohla být pro mě závažná překážka na cestě.

Ano, může to mít takovou sílu, že to je nepopsatelné.

Nejde o sílu. Je to prostě něco jiného (nevím co :-).

[Jana]

Ale není důvod, proč by se o tom nedalo mluvit.

Já jsem měl jinou zkušenost. Je to prostě jakoby z jiné dimenze. A tak se o tom nedá říci ani to, že se o tom nedá nic říct (a stejně o tom furt melu).

Buddha kdysi prohlásil, že jeho učení za 1000 let zdegeneruje. Možná měl pravdu, tedy že už zdegenerovalo. Protože se přímo nabízí, aby se učení zpředmětnilo (třeba do sat-čin-anandy) a tak se hlásalo/vyučovalo. Aby tak bylo možno si osvícení naučením/pochopením osvojit.

Když jsem byl v Barmě v klášteře, tak jsem uvažoval, že bych mohl jít studovat vedle na buddhistickou univerzitu (jako mnich Sarana). Ale jiný mnich mi tehdy řekl, že by to mohla být pro mě závažná překážka na cestě.

Ano, může to mít takovou sílu, že to je nepopsatelné.

Nejde o sílu. Je to prostě něco jiného (nevím co :-).

Zdenku, nerada bych Ti do toho vnášela zmatek. Proto je tady na Poradně všehochuť čehokoli, co směřuje k Poznání. Řekla bych, že bez tendence zaujímat k čemukoli z toho jakýkoliv postoj, nechat tím zlehka projasňovat mysl, časem vede k ustání hledání a zjištění, že tohle je to ono.

Úžasnou sílu tomu dává Milost.

A tu Ty máš.

[Návštěvník]

[Pedriito]

voblbnu se vizualizací

Sám svět je smyslovou vizualizací, danou rozsahem jejich (smyslů) vnímání. Není to však fantazie a sen mysli, jak se rádo traduje. V ní se to pouze zobrazuje a ona s tím pak může (ale nemusí) nějak pracovat. A tehdy teprve dochází (ale nemusí) k těm představám, pocitům a fantaziím, co dělaj to osobno. Sám (svět) o sobě je prostý výsek ze spektra mnohem širší skutečnosti, nikoliv však zanedbatelný.

[Veil]

Ale prostě nejde odpovědět jinak, než že já to nedělám.

To je jasná věc,

to dělaj tvý vasány, proto tady místo wu wei sereš sebevoblbující hovna jasnosti a krásy...

Pořád vedle. Nikdo tu není. Jaké vasány? To je jen pohádka.

[Veil]

Nu a co je to, co to takto poznává a formuluje do věty? (Jak se zde nekulturně vyjadřuje Vostálník, :tfuj: )

Chápeš?

Nic. Nic to nepoznává. Všechno se jen děje. Jako film, který nikdo nesleduje.

[Veil]

Prostě Jana s Veilem poznali jedno, a ulpěli na tom.

Je třeba dalšího kroku, nikterak snadného, protože ten nejde realizovat myslí, ztotožněnou s Tímhle.

Mě se to kdysi dávno podařilo, na chvíli.

Já rozhodně nic nepoznal. Není žádný další krok. Tobě se nikdy nic nepodařilo. To co hledáš, je tohle. Bez tebe samozřejmě . Ale tohle už tak je.

[Veil]

To zkoumání provádí právě mysl. A protože je nesmírně kreativní, tak si vysní mysl, která šťastně dospěla do prázdnoty a je tak pořád stále stejná osvícená.

Je to jako bys zrakem pátrala po neviditelném. Když však zavřeš oči, nevidíš nic. A pokud bys přeci něco "viděla", tak to není z tohoto světa a tak se o tom nedá nic říci.

To je pohádka. Tohle je jediné co je i není.

[lklknml]

To zkoumání provádí právě mysl. A protože je nesmírně kreativní, tak si vysní mysl, která šťastně dospěla do prázdnoty a je tak pořád stále stejná osvícená.

Je to jako bys zrakem pátrala po neviditelném. Když však zavřeš oči, nevidíš nic. A pokud bys přeci něco "viděla", tak to není z tohoto světa a tak se o tom nedá nic říci.

To je pohádka. Tohle je jediné co je i není.

A ta moje pohádka snad není?

[Veil]

A ta moje pohádka snad není?

Je to jen pohádka. Příběh, který si někdo vymyslel. To co popisuje s realitou nemá nic společného.

[lklknml]

A ta moje pohádka snad není?

Je to jen pohádka. Příběh, který si někdo vymyslel. To co popisuje s realitou nemá nic společného.

Každá pohádka jakožto fiktivní verze reality má s realitou cosi společného, jinak by nebyla.

Tvoje pohádka je Tohle (co je i není), a nikdo ji nevypráví. Pěkně praštěná pohádka. Ono by se do svých bludů zamilovanému extatikovi mohlo zdát, že čím ztřeštěnější, tím jakoby exkluzívně osvícenější. Ale není tomu tak. Sorry.

[Veil]

Tvoje pohádka je Tohle (co je i není), a nikdo ji nevypráví. Pěkně praštěná pohádka. Ono by se do svých bludů zamilovanému extatikovi mohlo zdát, že čím ztřeštěnější, tím jakoby exkluzívně osvícenější. Ale není tomu tak. Sorry.

Ale tohle není pohádka. Je snad něco jiného, než tohle? Je něco jiného, než to co už je? Je nějaká cesta k tomu, co už je? Může být nějaký skutečný vývoj, nějaká oddělená osoba, která to pozoruje? To by přece nebyla nedualita, ale dualita.

[lklknml]

Tvoje pohádka je Tohle (co je i není), a nikdo ji nevypráví. Pěkně praštěná pohádka. Ono by se do svých bludů zamilovanému extatikovi mohlo zdát, že čím ztřeštěnější, tím jakoby exkluzívně osvícenější. Ale není tomu tak. Sorry.

Ale tohle není pohádka. Je snad něco jiného, než tohle? Je něco jiného, než to co už je? Je nějaká cesta k tomu, co už je? Může být nějaký skutečný vývoj, nějaká oddělená osoba, která to pozoruje? To by přece nebyla nedualita, ale dualita.

Pokud nejsi bdělý, tak zabředneš do popisované reality. Analogicky jako když se onehdy bráchovo 5tiletá dcera dívala zálibně do zrcadla u nás v chodbě, a s láskou pozorujíc se česala si vlásky. A nelibě nesla, když jsem si jí dobíral (jakože co votravuju).

Podobně jako když ty popisuješ tohle (= zrcadlo, které zobrazuje vše), tak protože nejsi bdělý tak jsi tím zrcadlem (tímhle) fascinován. A protože sebe v něm nevidíš (a vidět nemůžeš, neboť odrazem v něm pochopitelně nejsi), tak ti připadá, že v tom zrcadle mluví nikdo, že mluví samo.

Takže na tvoji otázku, Je snad něco jiného, než tohle? lze odpovědět ano, je něco jiného než tohle, ale nenajdeš to v tomhle, najdeš to v bezpředmětové meditaci, když při ní ani neusneš, ani neupadneš do hypnózy či transu.

[Veil]

Pokud nejsi bdělý, tak zabředneš do popisované reality. Analogicky jako když se onehdy bráchovo 5tiletá dcera dívala zálibně do zrcadla u nás v chodbě, a s láskou pozorujíc se česala si vlásky. A nelibě nesla, když jsem si jí dobíral (jakože co votravuju).

Podobně jako když ty popisuješ tohle (= zrcadlo, které zobrazuje vše), tak protože nejsi bdělý tak jsi tím zrcadlem (tímhle) fascinován. A protože sebe v něm nevidíš (a vidět nemůžeš, neboť odrazem v něm pochopitelně nejsi), tak ti připadá, že v tom zrcadle mluví nikdo, že mluví samo.

Další pohádka. Nevidíš to, ale soudíš čistě ze svých myšlenkových procesů, které vedou zcela mimo. Říkám tak jednoduchou věc, ale prostě není šance, abys to zachytil. Neslyšíš co říkám. Nechápeš to. Na tu nejjednodušší informaci okamžitě odbočuješ kamkoli a odůvodňuješ to každou pitomostí, co tě napadne.

Takže na tvoji otázku, Je snad něco jiného, než tohle? lze odpovědět ano, je něco jiného než tohle, ale nenajdeš to v tomhle, najdeš to v bezpředmětové meditaci, když při ní ani neusneš, ani neupadneš do hypnózy či transu.

Není nic jiného než tohle. Cokoli najdeš kdekoli je pořád tohle. Ale tohle je už ono, včetně tvé snahy o něco jiného. Není nic jiného. Tohle už je dokonalé.

[Veil]

To tvoje Jedno/osvícení beze mě, o kterém by bylo lze mluvit, není pravé Jedno, praví ve své knize Tao te ťing Lao-c'.

Jak bys to ty mohl poznat, když to nevidíš? Zase jen plácáš. Nerozumíš ani tomu svému zenu, tak co teprve Lao-c?

[Jana]

Zkusím se na to taky podívat:

Pokud nejsi bdělý, tak zabředneš do popisované reality. Analogicky jako když se onehdy bráchovo 5tiletá dcera dívala zálibně do zrcadla u nás v chodbě, a s láskou pozorujíc se česala si vlásky. A nelibě nesla, když jsem si jí dobíral (jakože co votravuju).

Smyslové vnímání, bez ohledu na to, jestli se díváš přímo na nějaký objekt, nebo ho sleduješ v zrcadle, neumožňuje poznávat celistvost zkoumaného, protože je samo o sobě podmíněné a omezené; dalekohledem a mikroskopem bys viděl víc.

Nicméně správně vidíme, když nic nevidíme. K poznávání Skutečnosti se nepoužívá smyslové vnímání a ani mysl.

Vychází ze zdroje nás samých, proto liška v Malém princi říká to tajemství, že správně vidíme srdcem.

To, co se děje při nejhlubší meditaci a ničím nepodmiňované lásce, je to, že se mysl vrací do zdroje, kde vznikla, kde vznikl pocit "já jsem".

A tady je možné zakoušet Moudrost, o které Veil, říká, že to co vidíš jako něco, není nic. A tady je možné poznávat i to, co říkají Mudrcové, že Láska je vším. Protože tady není nic jiného.

Podobně jako když ty popisuješ tohle (= zrcadlo, které zobrazuje vše), tak protože nejsi bdělý tak jsi tím zrcadlem (tímhle) fascinován. A protože sebe v něm nevidíš (a vidět nemůžeš, neboť odrazem v něm pochopitelně nejsi), tak ti připadá, že v tom zrcadle mluví nikdo, že mluví samo.

Takže na tvoji otázku, Je snad něco jiného, než tohle? lze odpovědět ano, je něco jiného než tohle, ale nenajdeš to v tomhle, najdeš to v bezpředmětové meditaci, když při ní ani neusneš, ani neupadneš do hypnózy či transu.

Dalo by se říct, že největší překážkou k poznání toho, o čem mluví Veil, Martin z Inspiruj a všichni ti Mudrcové, jako Maharaj, Mahariši, Gangaj a další, je už sama představa, že jsi něco, že jsi tělo, forma, hmota a odtud pak hodnotíš všechno, jako formu, podobně jako to dělá Vostál Petr.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

[lklknml]

Smyslové vnímání, bez ohledu na to, jestli se díváš přímo na nějaký objekt, nebo ho sleduješ v zrcadle, neumožňuje poznávat celistvost zkoumaného

Ano.

To, co se děje při nejhlubší meditaci a ničím nepodmiňované lásce, je to, že se mysl vrací do zdroje, kde vznikla, kde vznikl pocit "já jsem".

Ne.

Dalo by se říct, že největší překážkou k poznání toho, o čem mluví Veil, Martin z Inspiruj a všichni ti Mudrcové, jako Maharaj, Mahariši, Gangaj a další, je už sama představa, že jsi něco, že jsi tělo, forma, hmota a odtud pak hodnotíš všechno, jako formu, podobně jako to dělá Vostál Petr.

Dal bych sem toho psa honícího se za svým ocasem, ale to bych se opakoval.

Co chci říci, jakékoli sdělení o tom je fikce. I toto. Je to samo o sobě bezcenné. Co můžeme dělat je pokusit se nechat to být, neulpívat na tom. A přitom automaticky neulpět na jiné myšlence/emoci/citu či neusnout, tj. zůstat bdělý (to je samo o sobě těžké a proto guruové vymysleli různé techniky k tomu jako vipassanu třeba).

Já určitě nejsem žádný guru či osvícený. Ale na rozdíl od vás je mi tohle jasnější.