Návštěvník píše:
- Kód: Vybrat vše
Hodně mi pomohlo pochopení, jak to v nás funguje; že emoce rozhodují o nás bez nás jen tak dlouho, dokud nezačneme být ochotní si jich začít v sobě všímat, rozpoznávat je, přijímat, že se objevují, a zjistit vlastní zkušeností, že se dají vcelku snadno tichým pozorováním rozpouštět Obrázek
To je podle mne práce s emocemi. Kontrola a práce osby nad svými emocemi....
Proč je tolik důležité mít nad nimi moc a chtít je rozpouštět?
Emoci v sobě je možné si uvědomit hojivým způsobem, který má smysl, teprve když se potřeba tohle zvládat se úplně rozpustila; jen když se natrvalo rozpustil pocit potřeby dělat to, jak nejlíp můžu... a je tu naopak pochopení, že to, co udržuje zbývající část ega virulentní, jsou nevědomé spouštěče, které si ono samo nemůže uvědomit
Jedině tak se nerozpoznané a doteď neuvědomované sebeztotožnění s emocí najednou rozpozná - v tichosti, z pohledu neosobního, čistého prázdného vědomí, který je neustále k dispozici...
Chtění mít nad emocemi moc, kontrola a práce osoby by byl naopak sebeobranný postoj ega a k rozpoznání emoce by nejen nemohlo dojít, ale došlo by i posílení egoistické potřeby něčeho dosáhnout a tím posílit svou moc.
jj, pokora... a sebeodevzdávání vesmírnému Bytí... bez toho nevznikne ochota začít si uvědomovat a přijímat i to, co člověk u sebe doteď vůbec nerozpoznal... I v tom nám byli vzorem Tomášovi, protože tehdy v 60 létech minulého století se to občas ještě stávalo i jim.. vůbec se nedá popsat, jak byli pokorní, když se to některému z nich stalo, před nám všemi to bez sebemenších zábran otevřeně řekli...