od Tara » sob 14. dub 2018 11:23:48
Kde ji vzít a nekrást :-)
Mě nepřestane fascinovat, jak vše souvisí se vším a jak řekl básník (pro mě to je básník), když se rozhodneš, celý vesmír udělá vše, aby ti to složil k nohám.
Nebo tak nějak to řekl.
Nedávno mě Miroslav tady konfrontoval s hudbou od Elánů a znovu ve mě něco probudil. Láska, co má drží nad vodou, chcem sa z teba napit aj aj aj. A já zas jak ta Viktorka sedla na lep :-) a rozhořela se lááááskoooou :-) a nic. A nic. A nic. :-)
Pro mě, jako asi pro mnoho jiných, je v životě důležitý vztah a já si už dlouho připadala (nedělám si iluze, že zase nebudu připadat) sama. Osamělá. A život se stal šedí a neměl smysl. Spadla jsem do jakési letargie a pěkně si v tom hověla, než přišel Miroslav a trošku s tou kupkou neštěstí zahýbal.
Nedávno jsem začala číst knížku Dalajlamova kočka. Je vyprávěna kočkou, která se ocitla v sídle Dalajlamy, on si ji všiml na ulici, když projížděl z letiště domů, malého, schouleného a už dodýchávajícího klubíčka a vzal ho s sebou domů. A tam se o něj spolu se svými přáteli staral. Kočka měla všechno, na co si jen vzpomněla, útulno všude, klid, dostatek jídla, pití a hlavně hřejivou přítomnost samotné Jeho Svatosti. Ale něco ji přece jen chybělo ke štěstí. Další kočka. Nikdy o tom přímo s Dalajlamou nemluvila, ale on to věděl. Že jedinou "věcí", která kočce chybí k tomu, aby byla šťastná (a to je přání všech živých bytostí - být šťasten) je přítomnost druhé kočky.
A tak jednou, když měli návštěvu, vždy jídlo chystala kuchařka, která takto pro Dalajlamu a jeho hosty již v domě vařila 20 let, si ji Dalajlama zavolal, aby ji poděkoval za vynikající stravu a vedli spolu s kuchařkou rozhovor. On se jí ptal, jestli, když už tak dlouho žije sama, jestli je šťastná. Ona byla již 10 let vdovou. Kuchařka se podivila té otázce a řekla, že znovu vdávat se rozhodně nebude a že ji vlastně ten někdo druhý nechybí a proč se ptá, když je Jeho Svatost také sám. Dalajlama se jen usmál a s pohledem upřeným na kočku říkal, tak, tak, já si to myslel. Protože vidím, že vy užíváte jeden z nástrojů, jak být vnitřně šťastný. Kuchařka se podivila, jakýže to používá nástroj. No přece dělat druhým radost....
Kočky se tento rozhovor velmi dotkl, ne ve smyslu ublíženosti, ale že začala nad tím vším více přemýšlet. Odšourala se chodbou do jiné místnosti, vyskočila na parapet, který byl jejím meditačním místem, kde z výšky mohla pozorovat, co se kde děje a meditovat a rozhodla se, že když Dalajlamovi a kuchařce to takto funguje, že jsou šťastni bez toho, aby potřebovali někoho druhého, tak i ona vlastně žádnou druhou kočku nebude potřebovat. Zkusí to.
Když v tom ji v zahradě zaujal stín. A byl živý. Bystřila na ten stín své oči a tam! Velký, majestátný kocour. Stál vzpřímeně na všech čtyřech, vznešeně se porozhlídl kolem, (naše kočka byla přesvědčená o tom, že si ji musel také všimnout) a najednou hups. A byl pryč.
Tak ji držte palce :-)