Energie

[Linda]

Všechny omezující myšlenky a negativní přesvědčení, kterých jsme se naivně drželi, protože jsme je považovali za pravdivé, jsou pouhými důsledky nahromaděných negativních pocitů. Je-li tu ochota upouštět od nich, pak myšlenkový vzorec se změní z "nemůžu" na "můžu" a "je mi příjemné to udělat." Celé oblasti života se mohou otevřít. Co bývalo nepříjemné nebo to jaksi nešlo, může se dít bez námahy a s potěšující činorodostí.

Příkladem tohoto pokroku je zkušenost inteligentního, úspěšného muže středního věku, který po celý svůj život neuměl tančit. Tancoval tím nejhorším možným způsobem a během svého života několikrát navštěvoval taneční hodiny. Pokaždé ale zjistil, že je prkenný, neohrabaný a nejistý. Pouhou silou vůle se mu občas dařilo pohybovat se na tanečním parketu, ale nikdy si to užíval a vždycky se cítil nesvůj. Jeho pohyby působily ztuhle a promyšleně a celému prožitku chybělo uspokojení, což nijak nepřispívalo k jeho sebeúctě.

Po zhruba ročním praktikování techniky odevzdávání byl na párty se ženou, která trvala na tom, aby vstal a šel si zatančit. "Víš, že tancovat neumím," řekl. Snažně ho prosila: "Ach, pojď a zkus to". Trvala na svém a řekla: "Zapomeň na nohy. Jen mě sleduj a dělej to, co dělá moje tělo." Neochotně souhlasil a pokračoval v upouštění od svých pocitů odporu a nechuti.

Na parketu se úplně odevzdal. Jeho vnitřní pocity se okamžitě posunuly po škále vzhůru od apatie k lásce a on ke svému úžasu najednou začal tančit tak, jak o tom vždycky snil a jak to záviděl druhým! Zasáhlo ho poznání "Já to zvládnu!", posunul se dál, od lásky k radosti a dokonce k extázi. Jeho radost vyzařovala na všechny kolem. Přátelé přestali tančit, aby se mohli dívali. Ze stavu vrcholné radosti najednou vstoupil do zkušeností jednoty se svou taneční partnerkou. Najednou uviděl, že z jejích očí se dívá jeho vlastní Já a zjistil, že za všemi jednotlivými já ve skutečnosti existuje jen jedno jediné Já. On i ona začali být telepaticky propojeni. Znal každý její krok o zlomek vteřiny dřív, než ho udělala. Byli v dokonalé harmonii a tančili, jako kdyby to nacvičovali a tančili spolu po mnoho let. Stěží dokázal zvládat svou radost. Tanec začal být snadný a docházelo k němu samo od sebe, bez jakékoliv vědomé myšlenky na něj. Čím déle tančili, tím víc energie cítil.

Byl to vrcholný zážitek, který změnil celý jeho život. Když té noci přišel domů, ještě si trochu zatančil. Volný styl ve stylu disko ho vždycky děsil víc než kterýkoliv jiný, protože v něm nebylo nic k zapamatování. Vyžadovalo to spontánnost a pocit uvolněnosti, což je přesně to, čeho nebyl předtím schopný. Doma si pustil disko hudbu a protančil celé hodiny. Pozoroval sám sebe v zrcadle, fascinován poddajností těla a vnitřním pocitem svobody.

Ten člověk byl celých padesát let v dotyčné oblasti svého života na nejnižším konci stupnice, s přesvědčením ´nedokážu to´. Zábrany snižovaly jeho sebedůvěru a důsledkem bylo, že se tanci vyhýbal. Po mnoho let se mu dařilo stranit se společenských událostí, na kterých se tančilo. Kvůli těmto zábranám se hněval sám na sebe a kdykoliv se ho někdo pokusil přimět k tanci, pocítil vztek.

Zlomová zkušenost, kterou zažil na tanečním parketu, se pak sama přenesla do mnoha dalších předtím zablokovaných oblastí jeho života. Kde bylo nějaké omezení, nastal teď rychlý rozvoj. Změny byly velice zřetelné jeho rodině i přátelům, jejichž pozitivní zpětná vazba zvyšovala jeho sebeúctu i jeho zájem pokračovat v upouštění od negativních pocitů a myšlenek, které jeho v životě blokovaly pociťování radosti. V důsledku toho se jeho chování změnilo a jeho živoucí energie odstraňovala nekonečné řady bloků a omezení. Objevovaly se pozitivní sociální reakce a pozitivní zpětné vazby, které posilovaly zaktivovanou motivaci rozvíjet se.

Míra kultivace emocionálního růstu, o níž se zmiňují ti, kteří používají mechanismus odevzdávání - "nechat být" - souvisí s tím, nakolik důsledně upouštějí od svých negativních pocitů, a s věkem to nijak nesouvisí. Pomáhá to všem stejně, od teenagerů až osmdesátileté.

Řešení problémů prostřednictvím mechanismu upouštění od svého přesvědčení může často bleskově vnést světlo do dlouhotrvajících problémů. Chcete-li zjistit, jak rychle to může zafungovat, vyzkoušejte si to. Vyberte si několik dlouhodobých problémů a přestaňte hledat odpovědi. Podívejte se především, jaký váš základní pocit způsobil, že se objevil problém. Jakmile se od toho pocitu upustí, odpověď se objeví automaticky.

Důsledkem upouštění od svých negativních přesvědčení je, že je k dispozici větší množství energie pro tvořivost, pro další vývoj, práci a mezilidské vztahy. Roste kvalita těch činností i potěšení z nich. Většina lidí je příliš vyčerpaná, než aby vnášeli opravdu vysokou kvalitu do svých zkušeností, dokud se nevyřeší negativní programy, které jim v tom brání.

nikterak nepopírám pravdivost a užitečnost citovaného. My ale prostě jdeme jinou cestou. Kterou si obvykle volíme jako možnost poslední. Protože víme, nebo bychom měli vědět, že

Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás.

Třeba ta citace pomůže někomu, kdo pochopil, že to není žádný návod, jak dosahovat štěstí užíváním si svých zálib, ale konkrétní příklad, jak účinné je upouštět od negativních emocí: že tím se přestáváme ztotožňovat s nižšími, negativními stavy mysli a v našem životě se objevuje harmonie.

Na duchovní cestě k Sebepoznání se rozpoznáváním svých negativních emocí, ať se týkají čehokoliv, a upouštěním od nich prohlubuje vnitřní klid i v situacích, které by nás byly dřív vyvedly z míry. Když v našem životě začne převládat harmonie, ještě to není ten stav, o kterém tu Eduard Tomáš mluví, ale znovu a znovu může docházet k dalšímu posunu směrem k němu: je stále snadnější spočívat v míru a praktikovat všímavost, dají se tak čím dál častěji rozpoznávat i vásany, které předtím pozornosti unikaly. Každá bolestná reakce, která se jako důsledek dosud nerozpuštěných závislostí objeví, se díky tomu dá tiše pozorovat... až se sama rozpustí. Díky téhle praxi jsou ty bolestné stavy čím dál slabší a už se neobjevují tak často.

Pokojným pozorováním, kdykoliv vyvstanou, se jejich zásobárna v podvědomí pomaličku zmenšuje...

[lklknml]

Dokud chybí zkušenost neduality, je zřejmě obtížné pochopit, že Vesmírné Bytí ze Sebe Sama pro Sebe Sama promítá všechny iluzorní dualitní tvary v podobě iluzorních objektů. Ta analogie s nočním sněním by mohla hodně napovědět, proto ji taky Mistři používají: že v nočním snu jsme považovali sebe sama i všechny okolní objekty za reálné, skutečné, samostatně existující... a po ranním probuzení je najednou zřejmé, že všechno to byly prázdné tvary vědomí.

To ovšem nikterak nevyvrací mou námitku. Ta nečerpá z minulosti (jako je uplynulý sen). Vystačí si s přítomnými pojmy jako je Subjekt a Objekt. Pokud víš, co znamenají, není třeba je zahalovat do tajuplných kostýmů.

Moje zkušenost je jiná, odpovídá tomu, co říká Mooji. Možná proto, že jsme se u Tomášových celou řadu let učili od rána do večera rozpoznávat každé sebeztotožnění s vásanou, kdykoliv nějaká vyvstala, a s těmi silnými to bylo paradoxně nejsnadnější – nedaly se totiž tak snadno přehlédnout jako ty slabší.

To proto, že je odstínilo ono prostředí, kde se nemohly aktualizovat. Např. u maratónce se při závodě těžko může aktualizovat sexuální vášeň. Přitom ale u něj může být latentně velmi silná. O tom ale Mooji nemluví. Mluví o reálné možnosti její aktuální realizace.
Podstata sporu je v tom, že vy nechápete dostatečně fakt, že v reálném prostředí vaše já, které se od rána do večera učilo v uměle sterilním prostředí rozpoznávat každé sebeztotožnění s vásanou, doslova zmizí. A s ním zmizí i jeho naučené rozpoznávání. Jednoduše není vůle se vásaně bránit.
Sv. Pavel praví: "Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím." (Římanům 7, 15)
To jistě není jen jeho zkušenost. Že byl sv. Pavel velmi duchovně pokročilý snad není sporu.

tím se přestáváme ztotožňovat s nižšími, negativními stavy mysli a prohlubuje se harmonie v našem životě.

V jednom videu (které na youtube Romanu Kociánovi zrušili i s celým kanálem) Eckhart Tolle praví:
To zklamání je zabudováno do lidské existence. Pro to je zde svět, takzvaný svět. Je tady, aby vás znechutil.

Ale to už je furt dokola. :-)

Tak ahoj

[Linda]

Dokud chybí zkušenost neduality, je zřejmě obtížné pochopit, že Vesmírné Bytí ze Sebe Sama pro Sebe Sama promítá všechny iluzorní dualitní tvary v podobě iluzorních objektů. Ta analogie s nočním sněním by mohla hodně napovědět, proto ji taky Mistři používají: že v nočním snu jsme považovali sebe sama i všechny okolní objekty za reálné, skutečné, samostatně existující... a po ranním probuzení je najednou zřejmé, že všechno to byly prázdné tvary vědomí.

To ovšem nikterak nevyvrací mou námitku.

Nemám potřebu druhým cokoliv vyvracet. Pokud je člověk ochotný uvědomovat si souvislosti, může pochopit, co z toho vyplývá. Pokud ne, nedá se nic dělat.

Moje zkušenost je jiná, odpovídá tomu, co říká Mooji. Možná proto, že jsme se u Tomášových celou řadu let učili od rána do večera rozpoznávat každé sebeztotožnění s vásanou, kdykoliv nějaká vyvstala, a s těmi silnými to bylo paradoxně nejsnadnější – nedaly se totiž tak snadno přehlédnout jako ty slabší.

To proto, že je odstínilo ono prostředí, kde se nemohly aktualizovat.

Kdybys s tím měl vlastní zkušenost, věděl bys, že pokud to není jen satsang s meditací, ale mnohaletá fyzická práce v přítomnosti duchovního učitele, může je to v nás naopak aktivovat.

...

Když se začne postupně ukazovat, že ten s kým se diskutuje potřebuje především pokaždé něčím oponovat, pak další rozhovor už bohužel opravdu postrádá smysl.

Nicméně tak jako všechno i tahle komunikace byla docela zajímavá zkušenost.

[lklknml]

Nemám potřebu druhým cokoliv vyvracet.

To je v pořádku, nicméně Animus v diskuzi racionální oponenturu naopak potřebuje. Neboť se chce osvobodit skrze rozum (kdežto Anima skrze emoce), tudíž potřebuje gnozeologické argumenty a protiargumenty, jimiž si tvoří své objekty, aby se jich mohl držet jako horolezec skob. A ty tudíž nemohou být tvárné hlavně že hezké, jaké ze své povahy vytváří Anima. Která ze své přirozenosti jejich kritiku nese osobně (nedávno jsem zde Intagovo já nazval mrzkým a chvástavým, což ho pochopitelně naštvalo, ale za chvíli jsme diskutovali bez problémů dál, protože nám šlo o skoby; kdežto Petry se moje "kecáš" dotklo na několik let).

Což neznamená, že by Tvé zkušennosti nebyly cenné, to jistě jsou. A tak se učím k nim přistupovat jako ke sněhovým vločkám, tj. moc se jich nedotýkat.

[reseek]

Ahoj


O energii jsem před více jak 20 lety četl zajímavou knihu a pro toto téma jsem si ji přečetl znovu a udělal si z ní pár poznámek:

"JAMES REDFIELD
CELESTINSKÉ PROROCTVÍ


„První vhled pochopíme, když si začneme uvědomovat shody okolností ve svých životech."
1. Vhled tvrdí, že věci se dějí pod vlivem nějakého vyššího vnitřního smyslu.
"První vhled se uskutečňuje, když bereme náhody vážně. Tyto náhody nám přimějí cítit, že existuje něco víc než pouhá hmota, něco duchovního, co operuje nad vším, co děláme.“

Druhý vhled stanoví, že naše vědomí je něco reálného.
2. Vhled – Když se dostatečný počet jedinců vážně ptá, co se děje v jejich životě, začnou to nalézat. Pak budou odhalovány další vhledy... jeden za druhým.

Třetí vhled ukazuje, že fyzický svět je ve skutečnosti obrovský energetický systém.
3. Vhled definuje fyzický vesmír jako složený z čisté energie; energie, která nějak odpovídá na to, jak uvažujeme.
„Základní látka vesmíru v podstatě vypadá jako druh čisté energie, která se dá tvarovat lidskou vůlí a očekáváním takovým způsobem, že je to v rozporu s naším starým mechanistickým modelem vesmíru - jako by naše očekávání samo o sobě působilo, že naše energie proudí do okolního světa a ovlivňuje jiné energetické systémy.“
Lidské vnímání této energie se projevuje zvýšenou citlivostí ke kráse.
"Pak to dokážeš kdykoli znovu. Je to jako jízda na kole. Nemusíš dělat nic víc než pozorovat krásu a pak z ní přesáhnout dál."

Když se někdo připojí k lidem, kteří energii vnímají, obvykle ji pak začne vnímat také.
4. Vhled je o tom, jak lidé obvykle soupeří o energii.
Čtvrtý vhled ukazuje lidskou tendenci krást energii jiným lidem tím, že je ovládají a že se zmocňují jejich myslí.
"Mnozí lidé, ačkoli si toho často nejsou vědomí, mají tendenci ovládat ostatní a dominovat jim. Chtějí získat energii, která mezi lidmi existuje. Nějak jim to pomáhá, působí to, že se cítí lépe."
Pravděpodobně si jsou lidé jen napůl vědomi toho, co dělají. Myslí si, že mají právo ovládat situaci, a nepochybně se to naučili již před dlouhou dobou, že dokáží úspěšně dosáhnout kontroly pomocí určité strategie.
Nejdříve předstírají, že jsou tvoji přátelé, a pak si najdou něco špatného na tom, co děláš.
Problém je v tom, že skoro každý člověk se snaží ovládat ostatní a manipulovat jimi kvůli energii, protože většina lidí cítí, že jí mají nedostatek.
Krademe si navzájem energii. Většina lidí projde životem ve stálé honbě za energií někoho jiného.

Musíme se naučit vědomě se plnit energií, protože tato energie přináší shody okolností a ty nám pomáhají uskutečňovat tuto novou úroveň na stálém základě. To je odhalení Pátého vhledu.
5. Vhled – Vesmír nám umí poskytnout všechno, co potřebujeme, jenom když se tomu Zdroji dokážeme otevřít.
"Potrava je jeden ze způsobů (další jsou dýchání, pití), jak můžeš získat energii".
"Ale abys úplně absorboval energii v jídle, musíš jídlo (dech, pití) ocenit, hmm..."
"Vychutnat". "Chuť jsou ty dveře. Musíš ocenit chuť. To je důvod k modlitbě před jídlem. Není to jen proto, že jsi vděčný, je to i, aby jídlo bylo svatý zážitek, aby energie z jídla ti mohla vstoupit do těla."
Toto záměrné ocenění potravy je skutečný smysl, který se skrývá za běžným náboženským zvykem být vděčný za potravu, a výsledek je vyšší absorpce energie z potravy.
"Ale že si bereš jídlo, je jen první krok". "Pak je osobní energie zvýšená a ty se staneš víc citlivý k energii ve všech věcech... a pak se naučíš brát si tu energii i bez jídla."
"Všechno kolem nás má energii. Ale všechno má svůj zvláštní druh energie. Proto některá místa zvyšují energii více než jiná. Záleží to na tom, jak tvůj stav jde dohromady s energií, která tam je."
"Dovol lásce, aby do tebe vstoupila. Ale abys to udělal, musíš správně naladit svoji mysl vzpomínáním, jaké to bylo ve tvém dětství, a pokusíš se to tak pocítit znova."
Jsi zamilovaný do celého světa.
"Dobře. Teď přijímáš energii."
"Když oceňuješ krásu a jedinečnost věcí, získáváš energii. Když se dostaneš na úroveň, kde cítíš lásku, můžeš poslat energii i zpátky, pokud chceš."
Dlouho jsem tam seděl se stromem. Čím víc jsem soustřeďoval pozornost na strom a obdivoval jeho tvar a barvu, tím více lásky jsem získával obecně, a to byla nezvyklá zkušenost.
"Role lásky byla dlouho špatně chápána. Láska není něco, co bychom měli dělat, abychom byli dobří, nebo abychom udělali ze světa lepší místo z nějaké abstraktní morální odpovědnosti, nebo proto, že bychom se měli vzdát svého hedonismu. Spojení s energií cítíš jako vzrušení, euforii, a pak lásku. Najít dostatek energie, aby se udržel tento stav lásky, určitě pomáhá světu, ale daleko bezprostředněji to pomáhá nám. Je to ta nejhedonističtější věc, kterou můžeme udělat."
"Horské vrcholy jsou zvláštní místa, která dokáží dodat energii každému, kdo na nich je.“ "Když je na horách panenský les, energie se násobí."
Mystická zkušenost ti dovolí krátce spatřit velikost energie, jaké může jedinec dosáhnout. Ale tento stav je jako vyskočit dopředu ze všeho ostatního a zahlédnout budoucnost. Neumíme ho udržet po dlouhou dobu.
Jak se opět pokusíme mluvit s někým, kdo operuje s normálním vědomím, nebo se pokusíme žít ve světě, kde se ještě dějí konflikty, jsme z tohoto pokročilého stavu vyvrženi a vrátíme se zpátky na úroveň svých starých já.

A pak, musíme pomalu získávat zpět to, co jsme zahlédli, pokaždé trošku, a začít znova postupný pokrok ke konečnému nejvyššímu stavu vědomí. Ale abychom to udělali, musíme se naučit vědomě se plnit energií, protože tato energie přináší shody okolností a ty nám pomáhají uskutečňovat tuto novou úroveň na stálém základě.
"No ano, ale není to tak snadné, jak si myslíš. Než se dokážeme spojit s energií na stálém základě, je tady jedna překážka, kterou musíme překonat. O tom pojednává další vhled, šestý."
6. Vhled – vědomě se pokoušet zvyšovat svoji energii a vyrovnat se se svým ovládacím dramatem.
"Vysvětlím ti způsob, jak já osobně získávám energii.
"První věc, kterou dělám," řekl, "je soustředit se na okolí, což myslím děláš taky. Pak se snažím vzpomenout si, jak všechno vypadá, když jsem naplněný energií. Dělám to tak, že si znova vybavuji tu fyzickou přítomnost, kterou všechno vyzařuje, jedinečnou krásu a tvar všeho, zvlášť rostlin, a způsob, jak barvy jakoby svítí a jsou jasnější.
"Pak, se snažím zakusit ten pocit blízkosti, pocit, že bez ohledu na to, jak daleko něco je, se toho mohu dotknout, být s tím ve spojení. A pak to vdechuji."
"Abych znova získal ten vznášivý pocit, pokouším se vdechovat do sebe energii, se kterou jsem si vytvořil spojení."
"Když si představíme, že každé vdechnutí do nás vtáhne energii a naplní nás jako balon, skutečně se stáváme vnitřně uspořádanějšími, cítíme se mnohem lehčí a vznášíme se."
"Když do sebe nadechnu energii, ověřím si, jestli cítím tu správnou emoci. Považuji to za ukazatel toho, jestli mám skutečné spojení.
Láska není abstraktní pojem, morální povinnost nebo něco takového.
Láska je základní emoce, která existuje, když je člověk spojený s energií dostupnou ve vesmíru, která samozřejmě je energií Boží.""


Zdravím

http://www.bdelost.sk/diela/r/redfield- ... roctvi.pdf

[Pelvan]

Ahoj reeseku


Děkuji Ti za uvedení zdroje ke knize JAMESE REDFIELDA "CELESTINSKÉ PROROCTVÍ".
Já jsem si ji stáhl z uložto.
A pak jsem si ji musel znova po cca 25 letech celou přečíst.
A pak pracně z toho rádoby dobrodružného děje knihy jsem si doloval ven ty jednotlivé vhledy.

Tady v této diskusi se podle mne zachází s pojmem ENERGIE ve dvou významech.

Pro mne je pojem ENERGIE spojený s mojí formou, s mým pocitem: jak se cítím, jak si věřím, jak důvěřuji sobě i následně svému okolí.
(Jasně, že ostrá hranice mezi mnou a mým okolím neexistuje.
Ale já mohu prvotně ovlivnit jen to svoje cítění a od toho se pak druhotně ovlivňuje i to moje okolí.)
Pokud mám hodně energie, je to pro mne dobré, protože mohu dobře zvládat a zažívat svoje bytí.
A moje bytí v mém pojetí NEJSOU jenom moje myšlenky (vásany).
Rozhodně se snažím vnímat rozdíl mezi svými myšlenkami a svým bytím.

Někteří lidé si ale při slově ENERGIE vybaví spojení "energie myšlenky" (vásany).
Alespoň tak usuzuji podle videa MOOJI - VÁSANY.
Pokud bych měl hodně energie ve svých myšlenkách, tak by to bylo pro mě špatné,
protože by mi ty moje vásany nedovolovaly dobře zvládat moje bytí.
To znamená, že bych začal ztotožňovat svoje myšlenky se svým bytím.

Toto dvojí použití slova energie jde proti sobě.
Jednou je hodně energie OK.
A podruhé je hodně energie průšvih.


Se domnívám a zdravím

[reseek]

Ahoj Pelvane, taky mám zkušenost, že jednou je hodně energie OK a podruhé je hodně energie průšvih. Zajímalo mě, proč to tak je. Pak jsem se jednou doklikala na http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=68 , kde je o tom dost informací, bylo mi to pak trochu jasnější. A našla jsem i další užitečné poznatky o energetických polích, hlavně jak působí na naše těla

Všechno ve vesmíru vysílá vibrace. Čím je vibrace vyšší, tím víc má energie. Emoce jsou také energie, proto vyzařují vibrace. Tyto emocionální vibrace působí na energetická pole těla a objevují se účinky, které se dají vidět, pociťovat i měřit... Energetické pole se tradičně nazývá ´aura´ a mohou ji vidět lidé, kteří narodili se schopností vidět vibrace této frekvence, nebo k takové schopnosti inklinují. Aura mění své zbarvení i velikost současně s emocemi. Svalové testování také prokázalo energetické změny, spojené s emocemi, jelikož svaly našeho těla okamžitě zareagují na pozitivní i na negativní podněty...

Je zřejmé, že stavy vědomí mají hluboký vliv na naše vztahy, protože jedním ze zákonů vědomí je, že stejné přitahuje stejné. Naše vnitřní stavy skutečně vyzařují na ostatní. Pocity jsou energie a veškerá energie vyzařuje vibrace. Jsme jako vysílače a přijímače.

Je tam toho i víc, celé je to tady viewtopic.php?f=132&t=6261&start=30

[Pelvan]

Ahoj reeseku

Děkuji Ti za odkaz. Na těch stránkách je i tento článek:"Ego, mysl, emoce a emoční tělo"
http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=157

Emoční tělo je pro nás nepřekonatelným problémem, dokud si neuvědomujeme jeho existenci.
Emoční tělo je živeno našimi negativními emocemi a naším utrpením.
Nejznámějším zobrazením lidského utrpení je patrně ukřižovaný Ježíš.
Už to začíná být zřejmé?

Se ptám a zdravím

[Pelvan]

Ahoj


Tady na tom videu ve čtyřicáté minutě povídá ta paní vedle fousáče zásadní větu:
"Tělo je jako dynamo, čím více energie vydává, tím více jí má."
A ten fousáč vedle ní to potvrzuje.

Toto rčení jsem slyšel i ohledně lásky, možná je tu nějaká souvislost.

Zdravím

[Jana]

[Pelvan]

Ahoj Jano

Láska je důležitá, to jo.
Mně připadá, že lidi potřebují pěstovat rovnováhu mezi tou duchovní láskou a tělesnou energií.
Tady v tom videu se o tom moc hezky hovoří:


Zdravím

[Jana]

Mně připadá, že lidi potřebují pěstovat rovnováhu mezi tou duchovní láskou a tělesnou energií.

Dalo by se říct, že čím víc se probouzíme ze snu iluze oddělenosti, tím více je jasné, že všechno je láska. I ta tělesná energie je stejnou energií, jako to všechno, co je.

Tomáš Lukáš mluví o tom, že při jeho péči o tělo mu nejde jen o povrchnost, o ego - vypadat dobře, ale i o to, cítit se dobře.

Když je Tvůj život láskou, tak se samo sebou cítíš dobře a děláš jen dobré věci. Tomáš Lukáš jde té láskyplnosti vstříc. Dělá to, co ho baví, co má rád.

[Pelvan]

Ahoj Jano

Tomáš říká na závěr videa následující:
"Každej si musíte najít to svoje a poznáte to podle toho, že vám to dodává energii..."

Tomáš nazývá tenké střevo "centrálním mozkem".
To je úžasný postřeh. Tenké střevo vytváří podobné závity jako má mozek závity na své kůře.
Funkce obou orgánů mohou být překvapivě podobné a mohou velmi souviset s energií.
Shodou okolností je teď v červnu tenké střevo aktivní a cviky Václava Vocáska na jeho podporu jsou navíc velice pohodlné.
Nikdo se nemusí bát, že u nich ztratí energii:-)


Zdravím

[Pelvan]

Ahoj
Tohle je také zajímavé, možná si nějaký japonský čaj na energii koupím:
http://marie-vavrochova.cz/
A zdravím

[Pelvan]

[Pelvan]

Ahoj

Tuhle knihu mám rozečtenou:
"Jak se dožít 120 let: Podle systému Paula Bragga"
Ten člověk určitě měl dostatek energie a vysvětloval i ostatním lidem jak na to:


Zdravím

[Pelvan]

[Pelvan]

Ahoj


Radek Karban z předchozího videa říká, jak jsou důležité naše návyky. To je pravda. Návyky souvisí s naším postojem k sobě samému. Pokud máme k sobě kladný poměr, tak se svými návyky podporujeme a zase naopak, pokud se nesnáčíme, tak sami sebe srážíme.


Snažím se sobě neubližovat a nehodnotit neustále sebe a ostatní. Nejde mi to, ale snažím se.

Základ vidím v tom neubližování si. Lepší je se zbavit toho záporu ve větě a raději psát o tom, jak se mám podporovat a mít se rád, být prostě na své straně, to považuji za to nejdůležitější v životě...

To neposuzování sebe sama s tím úzce souvisí. Pokud se budu kritizovat, budu mít tendenci se i trestat a celé to sebepodporování je pak v háji. Proto se snažím pokud možno nic neposuzovat, hlavně neposuzovat a nepoměřovat s ostatními sama sebe. Každý jsme jiný a každý máme svoji jinou startovní čáru a jiné schopnosti.

Takže základ vlídného přístupu k sobě samému tkví podle mne v umění se podporovat a být na své straně. To je (se) milovat.
A s tím souvisí i pokora a schopnost být spokojený/á i s málem. To je (si) děkovat.

Celé to zní jako soubor banalit, ale okolo sebe vidím spoustu lidí, kteří si ubližují se zavilou zarputilostí a zároveň se sebemrskačsky i posuzují a známkují. A z negativního sebeposuzování vyplývá sebenenávist a z ní další nepřátelské ataky na sebe samého. A tak pořád dokola až do zblbnutí.

Z takového negativistického koloběhu se logicky moc energie načerpat nedá


se domnívám a zdravím


PS
Někde jsem kdysi četl dva spolu související životní pokyny:
1) Snaž se vždy dělat to nejlepší pro sebe i pro ostatní. (Neubližovat si)
2) Nic (žádnou vnější odměnu) od toho svého snažení nečekej, důležitý je ten vnitřní pocit své opravdové snahy. (Nehodnotit)

[Pelvan]

Ahoj

Snažím se sobě neubližovat a nehodnotit neustále sebe a ostatní. Nejde mi to, ale snažím se. Sebe chválím a ostatní neřeším.
Tuhle písničku lze vztáhnout i sám na sebe:

...Miluju tě, miluju tě,
miluju tě, rád tě mám,...

A zdravím


PS:
https://www.csfd.cz/film/7100-cesta-kol ... y/prehled/

[Jana]

Tuhle písničku lze vztáhnout i sám na sebe:

...Miluju tě, miluju tě,
miluju tě, rád tě mám,...

Tohle je moc pěkný způsob, jak probudit poznání Pravdy, jak dosáhnout osvobození, osvícení. Prakticky se mi něco takového nikdy nepovedlo.



Jakmile se obrátí pozornost do zdroje lásky, tak iluze dvojnosti mizí. Nejsou tady dva: milující a milovaný. Subjektem je láska, která miluje objekt - lásku, přičemž subjekt a objekt jsou tímtéž a pro něco dalšího, pro ego - pro iluzi dvojnosti - už tady není místo.

Ve vědomí lásky, kdy je jasné, že láska je milovanou milující láskou, představa iluze oddělenosti mizí.

Mizí představa ega, osoby, toho, co má minulost, budoucnost. Mizí představa toho, co je jiné, nedokonalé, časoprostorem omezené.

Není tady nikdo, komu by se něco takového mohlo nebo nemohlo povést.

Je tady jen Bůh - Láska, která je vším.