vostal petr píše:Tak to nevím, jestli s tím u Jany uspěješ,
pro ni je já utrpení a Já štěstí,
a to je celý její duchovno...
Je jí úplně putna že pak to Já hledá v srdci, tedy v těle kterým není a které je tedy neskutečné,
a že to tam pak hledá ještě ke všemu to neskutečný já...
To přece není potřeba. Já bych se na to vys... Páč to nikdo nikomu nemůže dát, nikdo nikomu nemůže osvětlit co je mu vlastní. Ta snaha to dělat je absurdní. "Duchovní" móda, hnnaná touhou TO ozřejmit, tisíce slov, stovky nauk na jediné téma. V nihž se chce "já" najít. V tom komplikované téma, které mluví o jediném - "sebepoznání". Ta "složitost", je dána "sebesložitostí", co by se ráda zjednodušila. Ale povaha je hledat, hledat "vrcholek hory" Vůle hledá vrcholek, šplhá přes všechny ty vztyčné body, upírá tam pozornost, a najednou přelezee přes samotny vrcholek, ale jakoby "stoupá" dál. Pak zjistí že to není ok, a tak zas z druhý strany nadruhou, atd... Inspirace je toho účel, jenže je to křehká "věc". A osobnímu vědomí to musí dojít samo. Mnoha přelezy a pády. Než bude schopné to pustit (odevzdat). To je celé to téma. Je to nutné ale ne trvale nezbytné. A je to individuální, ne však konečné (v tomto smyslu).