Tak se ptal na na smysl života odložil 'já' na vedlejsí kolej projel vlak a on zjistil jakej je sám sebe zloděj, debil stanice Touha je furt o zastavku dál.
Vlaky tu jezdí bez řádu tak se sebral navlík krosnu a šel, píseň si notoval o mumifikovaných krásách nedotčených moderními řezy na mikron přesnými.
Na posledním kilometru medle vedle bedny s cibulí seděl dědek, osud čet´z run, ať se holky taky vybulí. Jak se na mě podíval, popotah si šle, ve vousech se drbal jaký div, ale když tu náhle sebou o zem šleh´
Mě nosí chromá kobyla, jiná na mě, jiná na mě, jiná na mě nezbyla. Ať si kulhá do svahu, má vytrvalost, srdce, věrnost, vytrvalost, srdce, odvahu.
Všecky tetky od naproti seběhly se trapem v jeden šik, klevetějí, hlavou kroutí, a koukají se na ten dědkův trik. Nač se mordovat máme s cizím osudem, dříve než ten svůj poznáme, na věky tu přece nebudem.
Mě nosí chromá kobyla, jiná na mě, jiná na mě, jiná na mě nezbyla. Ať si kulhá do svahu, má vytrvalost, srdce, věrnost, vytrvalost, srdce, odvahu.
Na posledním kilometru cibulička se tam kutálí, větu větru se rtu setru dědkovi ať se tam neválí. Tetky už si zuby brousejí na ten jeho flek, voklepal se dědek jeden, řek: Ale fuj, to sem se ňáko lek
Mě nosí chromá kobyla, jiná na mě, jiná na mě, jiná na mě nezbyla. Ať si kulhá do svahu, má vytrvalost, srdce, věrnost, vytrvalost, srdce, odvahu.