Návštěvník píše:Mistr může třeba říct: " nedotýkej se toho" a to je myšleno pro osobu nebo ne?
Návštěvník píše:Nedotýkej se toho, co vidíš, slyšíš, myslíš.
Pedro píše:Nevidím mysl, jak ji vidí tisíce následovníků cěhokoliv, vidím ji .. jak ji vidím já
Jana píše:Pedro píše:Nevidím mysl, jak ji vidí tisíce následovníků cěhokoliv, vidím ji .. jak ji vidím já
Jak vidíš mysl?
Pedro píše:A já jsem opravdu ten poslední, kdo by si zdobil ego... ! Ego mimochodem, čirých básním, písním... nerozumí... je takové jako tančící hvězda........ ego .......
je to jen šat, to mu ovšem nevezme hrozivost
V tom šatu jsi ty, nahý a nespoutaný
Pedro píše:Jana píše:Pedro píše:Nevidím mysl, jak ji vidí tisíce následovníků cěhokoliv, vidím ji .. jak ji vidím já
Jak vidíš mysl?
To si snad ze mě děláš srandu... to za těch ix let, co jsme se spolu hádali, aspoň nevíš jak já vidím mysl?
:-) tak to jsem byl asi bedlivější a trošku se rozhlíd kolem..
Návštěvník píše:Pedro píše:A já jsem opravdu ten poslední, kdo by si zdobil ego... ! Ego mimochodem, čirých básním, písním... nerozumí... je takové jako tančící hvězda........ ego .......
je to jen šat, to mu ovšem nevezme hrozivost
V tom šatu jsi ty, nahý a nespoutaný
Nosíš hrozivý šat?
Ty? i ostatní?
Lze ten šat vyprat? Přešít? Ozdobit? Aby nebyl tak hrozivý?
A kdo to může udělat? Šat sám? Nebo ten, kdo je v něm?
Jana píše:
Jestli ji nějak, Pedrito, opravdu vidíš, tak bys mi to mohl pomalinku polopaticky popsat, klidně třeba jako básník.
Pedro píše:Návštěvník píše:Pedro píše:A já jsem opravdu ten poslední, kdo by si zdobil ego... ! Ego mimochodem, čirých básním, písním... nerozumí... je takové jako tančící hvězda........ ego .......
je to jen šat, to mu ovšem nevezme hrozivost
V tom šatu jsi ty, nahý a nespoutaný
Nosíš hrozivý šat?
Ty? i ostatní?
Lze ten šat vyprat? Přešít? Ozdobit? Aby nebyl tak hrozivý?
A kdo to může udělat? Šat sám? Nebo ten, kdo je v něm?
Ano, nosíme šaty všelijaké, a je to jen podobenství. Když ti je zima zvolíš šat, co tě zahřeje.
Když je ti hic, vysvlékneš je. Ale jso i jemnější oděvy - utkané z nití myšlenek a pocitů...
A z toho se jen tak nevysvlečeš, ani když tvá osoba zažívá parno. A pokud tohle člověk zacítí, že na to nemá,
ale rád by se toho sevření zbavil, vydá se na duchovní cestu. Pak by mu měl někdo říct, že má podvědomí plné závislostí, negací, vazeb... a že dokud se to vše nerozpustí, nebude Já v něm svobodné.
Je zvláštní, šlyšet toto o tebe.
Pro mě to znamená: "neodejdeš, dokud nezaplatí do posledního penízku" - a toto je duchovno.
1. fáze poznat, kdo je v tom šatu odděn a že tu vůbec nějaký šat je.
2. fáze nechat to všechno rozpustit.
1 a 2 vstupují do pozonosti střídavě. Jedno podporuje druhé. Rozpouštění podpoří čiré zření a čiré zření podpoří rozpoštění.
proto je dobře tam, kde se to rozpouští. A takovým mísrtem je satsang. Satsang není jen místo fyzické místo, kde se lidi sejdou pobýt spolu, satsang je určité nastavení prožívání. Skrátka je viděno, kdy se to rozmotává a naopak , kdy se to zamotává.
Tak jednička byla po staletí až krokem číslo 2 a to tajným a musím, říct, že na tom něco bylo. Dnes to je veřejné, ale stejně je to ve skutečnosti přístupné málo komu. Jen se tím může kdeko ohánět.
Nicméně, proč to tak je. Není naše starost. Prostě je taková doba a lidé pokročili a tak ty rozmotávací hry jsou možná náročnější na správné pochopení, ale zase je toho víc lidí schopno.
Hodně duchovních směrů je zacíleno na 1. na poznání, protože pak se zjistí, že se to celé řeší samo. Rozpouštění tu je, ale be osobního úsilí naopak osobní úsilí to zamotává. I když tu není úsilí zaměřené na přímo na rozpoštění jako v případě, kdy 2. předchází 1., tak je tu takové velice jenmé úsilí, které udržuje bdělost nad tím rozlišováním, kdy se to rozmotává a kdy se to zamotává
Pedro píše:Je zvláštní, šlyšet toto o tebe.
Pro mě to znamená: "neodejdeš, dokud nezaplatí do posledního penízku" - a toto je duchovno.
1. fáze poznat, kdo je v tom šatu odděn a že tu vůbec nějaký šat je.
2. fáze nechat to všechno rozpustit.
1 a 2 vstupují do pozonosti střídavě. Jedno podporuje druhé. Rozpouštění podpoří čiré zření a čiré zření podpoří rozpoštění.
proto je dobře tam, kde se to rozpouští. A takovým mísrtem je satsang. Satsang není jen místo fyzické místo, kde se lidi sejdou pobýt spolu, satsang je určité nastavení prožívání. Skrátka je viděno, kdy se to rozmotává a naopak , kdy se to zamotává.
Tak jednička byla po staletí až krokem číslo 2 a to tajným a musím, říct, že na tom něco bylo. Dnes to je veřejné, ale stejně je to ve skutečnosti přístupné málo komu. Jen se tím může kdeko ohánět.
Nicméně, proč to tak je. Není naše starost. Prostě je taková doba a lidé pokročili a tak ty rozmotávací hry jsou možná náročnější na správné pochopení, ale zase je toho víc lidí schopno.
Hodně duchovních směrů je zacíleno na 1. na poznání, protože pak se zjistí, že se to celé řeší samo. Rozpouštění tu je, ale be osobního úsilí naopak osobní úsilí to zamotává. I když tu není úsilí zaměřené na přímo na rozpoštění jako v případě, kdy 2. předchází 1., tak je tu takové velice jenmé úsilí, které udržuje bdělost nad tím rozlišováním, kdy se to rozmotává a kdy se to zamotává
Je to jak pro koho, většina je jednička. Ale je tu malinké procento lidí, co chtějí vše, anebo smrt.
Nespokojí se s pocitem ani s tím, co je psáno.. jdou za sebe, v sobě, nikoliv však pro sebe,, jdou
Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník