HD. píše:Jani,
a cemu nerozumíš na výroku:
Nic, nic, nic, nic, nic, nic.
Typla bych si, že to nic, nic, nic nemůže být nejasné. To nic, nic, nic platí na iluzi. Iluze není ničím skutečná, všechny představy o nás, o druhých, veškerá projekce mysli, touhy, vzpomínky nejsou nic. Vzpomínka na blaženost není nic, touha po blaženosti není nic a je možné to, jak říká Drtikol nakopnout.
Při tom pozvání ke svobodě Mooji nabádá tuhle mysl nechat za dveřmi. A pak se ptá, co zůstává. A zůstává tady jen samotná sat-čit-ánanda, vědomá blažená existence. Šťastná existence. Mooji nechává všechny hledající, kteří nalézají, aby to vyjádřili. Nemusí mluvit, stačí jen jejich šťastný obličej a projev vděku.
Asi není video, kde by blaženost a nic bylo pohromadě, v tom máš asi pravdu.
Zato vetsina videí ani slovo blaženost neobsahuje.
Mooji je moudrý, snaží se zbytečně neprobouzet touhu po blaženosti, protože to by mohlo způsobovat utrpení.
Na druhé straně, když začne být jasné, o co jde, tak pozornost obrácená k tomu pravdivému může sama rozpustit veškerou iluzi.
Advajavadžra uvádí, že:
„Bez Blaženosti není osvícení, osvícení je Blaženost sama.“
Kánha uvádí, že:
„Celý svět spolu se svými skutky, slovy a myšlenkami mizí do Prázdna. Toto stárnutí znamená, že Vznešená blaženost a nirvána jsou jedna a ta samá (Zkušenost).“
Mé první samadhi bylo po přečtení
Aštávakragíty, která končí:
13. Kde je poučení, nebo kde psaná nauka, kde žák, a kde učitel, či kde nejvyšší lidský cíl - jsem-li prost omezujících vlastností a míruplně blažen?
14. A kde je ,,jest", či kde je ,,není", a kde je ,,jedno", či kde ,,dvě"? K čemu tu mnoha slov? Nejsou mi vůbec k ničemu!
Úplně totéž říká Mooji v Pravdě v kostce:
"Nic dalšího k učení tu vlastně není. A důkazem toho je blaženost naší vlastní přirozené podstaty."
Zase jsi tu predvedla kupu vlastních projekcí, že si tu hraji na odborníka a Moojiho slova, atd.
Jednu dobu mě to mrzelo, že jsem Janě o Moojim řekla. Myslím, že díky Janě ho tu spousta lidí vidí hodne zploštěně. A to je tak asi ten důvod, proč tu občas píšu.
Je tu možnost, že zakoušíš Pravdu stejně jako Mooji a pak je v Tobě naprostá jistota, co by Mooji nikdy neřekl a co Mooji poznává jako Pravdu a co je z jeho pohledu nesmysl. A pak všechny ty diskuze kolem něj můžeš doplňovat a vysvětlovat. Tahle moudrost vychází z našeho pravého Já.
Nebo se můžeš cítit jen oprávněná posoudit, jestli Moojiho projev vidí někdo zploštěně. Můžeš mít pocit, že to, co on říká, víš nejlépe ze všech, a že ti, kteří se s ním osobně nesetkali, nemohou o tom vědět tolik, co Ty.
Ovšem tohle vychází jen z osobních představ, z mysli, tedy z toho, čemu se říká ego.
Ve slovech to není
Ano, přesně tak. Je to v tom, co je za slovy. V tom, co poznáváš, když se setkáš s Moojim a vnímáš, jakou jsi pro něj radostí, láskou.
Moojiho slova, knihy, videa i veškerá dobrá duchovní literatura může mít podobný účinek, jinak by od Moojiho žádná kniha nevyšla.
Je možné tu lásku Probuzených vnímat za vším tím textem.
Jesti to bereš jako hru, nebo jakkoliv jinak, prostě to pusť.
Chtít můžeš cokoliv. Ale nemyslím si, že bys byla tím, kdo by měl rozhodovat o tom, co mám a co nemám dělat.
Miluji tu hravou radost, která se objevuje při rozkrývání Pravdy.