Návštěvník píše:Je to docela zásadní, jestli to poznání skutečnosti zůstává jen v prázdné mysli, ve které nic skutečného neexistuje, nebo je tady poznání toho, co mysl přesahuje.
Není žádná mysl. Mysl je jen koncept. Jen příběh.
Návštěvník píše:Je to docela zásadní, jestli to poznání skutečnosti zůstává jen v prázdné mysli, ve které nic skutečného neexistuje, nebo je tady poznání toho, co mysl přesahuje.
Veil píše:Návštěvník píše:
Tohle samo o sobě JE? Tohle existuje?
Existence tohohle existuje?
Na to je stejná odpověď, jako jestli je to skutečné. Nikdo neví, co tohle je. Můžeme naznačit, že se to jeví. Ale že to je? Jak se posuzuje, jestli něco je?
A jestli to existuje? Stejný jazykový problém.
Snažíme se přišít koncepty na něco, co se konceptům naprosto vzpírá.
Návštěvník píše:Neptám se na žádný koncept, na žádný příběh, na žádnou pohádku. Jen jestli můžeš potvrdit, že "tohle" skutečně JE. Nebo je tvrzení, že "tohle" JE, nesmyslné?
Návštěvník píše:Jestli tohle existuje, tak existence musí existovat a jestli existuje existence, tak musí být vědomá. To znamená, že musí existovat vědomí, aby tohle mohlo existovat. Existence a vědomí je totéž.
To znamená, že tvrdit, že vědomí neexistuje, lze jen v mysli, která je prohlédnutá jako prázdná, neexistuje v ní žádný pojem, který by dával smysl, o čem by se dalo cokoliv říct.
S poznáním toho, co JE a co přesahuje mysl, nelze tvrdit, že vědomí neexistuje.
Veil píše:Návštěvník píše:Otázka pro Veila: Jak se poznává pravdivé od nepravdivého?
Není nikdo, kdo něco poznává. Tohle je naprosto mystické, nepoznatelné a nepochopitelné. Všechno co o tom můžeme říct je jen příběh.
Takže já nic nevím. Nevím jak poznat pravdivé od nepravdivého, protože tu nikdo není a vše je jen tohle.
Co je očividné, ale pro nikoho je, že tohle není takové, jak to vnímá ta sevřená energie, která se nazývá já. Tohle není poznatelný vesmír. Tohle nemá žádnou minulost a budoucnost. Je to pořád jen tohle. Nikdo to nevidí, přesto se to jeví. Je to kouzlo, trik. Je to fenomenální. Je to horizont událostí za kterým vše mizí. Nelze o tom hodnověrně něco říci.
akmile o tomhle něco víš, třeba cestu k tomu, nebo jaké to je, jsi zcela jistě úplně mimo.
Návštěvník píše:
V osvícené mysli není žádná vědomost ničeho a přitom na každou otázku se objeví odpověď, která dává smysl.
VOSTÁLNÍK píše:Ve skutečnosti není žádné vědomí.
Jestliže není žádné vědomí a ani Vědomí,
nemůžeš tvrdit ty troubo vo něčem, že to je,
páč to ty hlupáku jaksi bez vědomí tvrdit nelze,
každej kdo není idiot jako ty,
vcelku chápe,
že koncept není to co je tím popisováno,
takže to popsat jde,
a to zcela bez problému
Bohužel opět jen vysněná pravidla
To si myslí jen jedinec. Jen protože si nevidí na špičku nosu. Tak to prostě je...
Tohle nikdo nevidí. Tohle nikdo nevnímá. Tohohle si není nikdo vědom.
Prakticky vlastně nevím, co jsem a je to jedno.
Je tady jen bezbřehá existence všeho co je, která je láskou, blahem, štěstím, krásou. Vědomá existence. Vědomí.
Fakticky, když se já jakožto subjekt přiblížím k lásce jako k objektu, tak v ní mizím, nejsem a zůstává jen láska, blaho, štěstí, krása, vědomá existence, vědomí...
Takže teoreticky jsem i něco, co vědomí přesahuje, v čem to vědomí je, ale co to je, to nedokážu popsat. Možná se tomu dá říkat "tohle" nebo "to".
asi tak podobně jako když se někdo vožere jek ten dobytek,
takže dochází k sebezapomění...
Jana píše:Veile, omlouvám se, že Ti budu chvíli vyprávět pohádky.
Jana píše:Nejsem nic, co by bylo ve vědomí od čehokoliv odděleno. Nejsem nic, co by se dalo popsat slovy. Ani tělo a ani žádná myšlenka. Asi je to jedna z nejvíc osvobozujících věcí, co se dá na duchovní cestě potkat. Nejsme ničím, co by mohla jakákoliv myšlenka zranit. Nejsme ničím, v čem by mohl být zažíván strach, ke kterému ve skutečnosti s tímhle poznáním neexistuje vůbec žádný důvod...
Je tady jen bezbřehá existence všeho co je, která je láskou, blahem, štěstím, krásou. Vědomá existence. Vědomí.
Je ve mně možnost uvědomovat se ve vědomí jako to, co s Tebou mluví. Ta kvalita v Tobě, je stejná, jako kvalita ve mně.
Nicméně nemůžu o sobě tvrdit, že jsem láska, která je vším, že jsem vědomím, které vše obsahuje. Fakticky, když se já jakožto subjekt přiblížím k lásce jako k objektu, tak v ní mizím, nejsem a zůstává jen láska, blaho, štěstí, krása, vědomá existence, vědomí...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků