Učiň mne svým básníkem, ó Noci, zastřená Noci!
Mnozí seděli bez hlesu po věky ve tvém stínu, nechť já vyzpívám jejich písně.
Vezmi mne na svůj vůz bez kol, který jezdí neslyšně mezi světy, ó královno v paláci času, ty temně krásná!
Mnohý pátrající duch vplížil se na tvůj dvůr a bloudil po tvém neosvětleném domě, hledaje odpovědi na své otázky.
Z mnohého srdce, protknutého šípem radosti z rukou Neznámého, vytryskl veselý zpěv, otřásající temnotou v základech.
Ty bdělé duše obdivují ve světle hvězd poklad, který znenadání nalezly.
Učiň mne jejich básníkem, ó Noci, básníkem tvého nezměrného mlčení.