Schválně, co bys poradil?
Superpozici jako má ta známá Shroedingerova kočka...
Schválně, co bys poradil?
Vostálník píše:Schválně, co bys poradil?
Superpozici jako má ta známá Shroedingerova kočka...
Takže je tu prostor k vysvětlování, poučování a radění všeho druhu do alelůjá.
Pedriito píše:Takže je tu prostor k vysvětlování, poučování a radění všeho druhu do alelůjá.
Ono je to o tem, co kdo od diskuzí očekává. Někdo nemá zájem hádat se o svou vizi, ale třeba se jen podělit, inspirovat, nebo jen tak pokecat, dát řeč o vědě, umění, o nějakých veselých příhodách.
A základ těch hádek je v tom, když někdo na to zareaguje ve stylu, "je to trochu jinak, vše je láska." Atp, atd. Tím se to už léta páně začalo rozjíždět. Vlastně si ve jménu něčeho svatého neuvědomují, že je to podvědomá negace, odmítnutí... No a pak jsou div živí, když se jim to vrací. Netřeba se vším souhlasit, možné se i plácnout, mě dal Třeba Magor taky facku, když jsem se mu pochlubil, že jsem psal pro Jihlavský listy No ale pak jsme se skvěle bavily, recitoval mi básně, a nosil pivo...
Jana píše:Pedriito píše:Takže je tu prostor k vysvětlování, poučování a radění všeho druhu do alelůjá.
Ono je to o tem, co kdo od diskuzí očekává. Někdo nemá zájem hádat se o svou vizi, ale třeba se jen podělit, inspirovat, nebo jen tak pokecat, dát řeč o vědě, umění, o nějakých veselých příhodách.
A základ těch hádek je v tom, když někdo na to zareaguje ve stylu, "je to trochu jinak, vše je láska." Atp, atd. Tím se to už léta páně začalo rozjíždět. Vlastně si ve jménu něčeho svatého neuvědomují, že je to podvědomá negace, odmítnutí... No a pak jsou div živí, když se jim to vrací. Netřeba se vším souhlasit, možné se i plácnout, mě dal Třeba Magor taky facku, když jsem se mu pochlubil, že jsem psal pro Jihlavský listy No ale pak jsme se skvěle bavili, recitoval mi básně, a nosil pivo...
Je to spíš nedorozumění. Protože to, že kytka je krásná a voní, není negací toho, že její existence je láskou.
Ale to, že nejsme schopni si uvědomit, že život se vším všudy, tak jak je, je ve své podstatě láskou, je naše nevědomost.
Pedriito píše:
Nojo, jenže někoho ta Láska, a její vnímání, je holt větší než těch ostatních, žejo... Takže jim to musí dávat najevo, a tím je do tý nevědomosti vlastně řadit. To je kámen toho úrazu. Vždyť myslím že většina tu četla Bibli, Gítu, Sútry, Upanišady... atd. A že si to chovaj v tichu neznamená, že jsou neznabozi. I když mě nevadí, když o tom někdo hezky mluví. :-)
Ale to, že nejsme schopni si uvědomit, že život se vším všudy, tak jak je, je ve své podstatě láskou, je naše nevědomost.
Každé dítě, když se narodí, je za normálních okolností vnímané a poznávané jako láska. Některému dítěti něco takového jeho okolí nedává poznat, pak se mu nedaří celý život přijít na to, kým je. Spousta lidí na to, kým jsme, zapomene. Pak místo užívání si šťastného života stává se život trápením a místo lásky se objeví třeba i nenávist
Návštěvník píše:„Život bez lásky je trudnej. Ale proč by neměl mít smysl, dá se žít i bez lásky. Ale ten smysl je trudnej, je to strázeň a je to strašidelný.“ — Josef Kemr.
Jana píše:Pedriito píše:
Nojo, jenže někoho ta Láska, a její vnímání, je holt větší než těch ostatních, žejo... Takže jim to musí dávat najevo, a tím je do tý nevědomosti vlastně řadit. To je kámen toho úrazu. Vždyť myslím že většina tu četla Bibli, Gítu, Sútry, Upanišady... atd. A že si to chovaj v tichu neznamená, že jsou neznabozi. I když mě nevadí, když o tom někdo hezky mluví. :-)
Každé dítě, když se narodí, je za normálních okolností vnímané a poznávané jako láska. Některému dítěti něco takového jeho okolí nedává poznat, pak se mu nedaří celý život přijít na to, kým je. Spousta lidí na to, kým jsme, zapomene. Pak místo užívání si šťastného života stává se život trápením a místo lásky se objeví třeba i nenávist.
. Lepší jistě to vnímat jako krásu, i ta v tom je. Ale celé to není. Ono to není ani dobré ani zlé, je to nad pojetím tohoto.
Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...
Pedriito píše:Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...
Je to i neustá destrukce a konstrukce... od atomu až po hvězdy. A i to se odráží v lidech. Lepší jistě to vnímat jako krásu, i ta v tom je. Ale celé to není. Ono to není ani dobré ani zlé, je to nad pojetím tohoto.
Probuzení, nebo osvícení, je stav vědomí, kdy je jasné, že láska je vším.
V depresivních stavech se o poznání skutečnosti nedá mluvit vůbec.
Probuzení, nebo osvícení, je stav vědomí, kdy je jasné, že láska je vším.
Vostálník píše:Záleží, jak se na to podíváš, vidět život naprosto kompletně, se vším všudy, není až taková extáze, jak ho třeba vidí dětská duše, romantik, lyrik, básník...
Komplexně je život jen koncentrace a meditace,
napětí a uvolnění,
obojí pak přináší pocity štěstí nebot i koncetrace je sjednocením mysli což platí i o extázi,
horší je to ovšem s tím uvolněním, meditací,
to egu až tak moc nejde,
protože je neustále tlačeno do činnosti onou tvořivou silou, touhou, pudy nebo láskou,, jedno jak to nazvat...
Proto taky mnozí skončí v spokojeném stavu voblbenosti a ztotožnění,
ale již nejsou schopni se z toho uvolnit a vlastně ani nechtěj,
protože stav voblbenosti je stavem štěstí...
Pedriito píše:Vostálník píše:Schválně, co bys poradil?
Superpozici jako má ta známá Shroedingerova kočka...
Nojono, když v tom měříš, změříš vždy něco jiného, než je měřeno.
Uteče to uteče, jako vlna v potoce. Co se ale zdála, že v ní plave skála.
Odraz.
Navíc kočky se docela nerady koupou...
Teda až na ty lidské :-)
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 20 návštevníků