V mnoha náboženstvích, nebo v různých východních učeních je důraz kladen na mysl. Záleží na tom, v jakém stavu je vaše mysl. Většinou je oceňováno, když je vaše mysl klidná a nejvíc se oceňuje, když dokážete na druhé působit jako dokonalý, zcela čistý a ničím nezatížený člověk.
Naproti tomu v buddhismu na vaší mysli vůbec nezáleží. Nezáleží na tom, kdo jste, co jste, čeho jste dosáhli nebo nedosáhli. Je úplně irelevantní, jestli si myslíte, že jste osvícení nebo ne, jestli si myslíte, že jsou druzí osvícení nebo ne, atd. Vaše názory nemají větší váhu než prach poletující vzduchem. Vlastně prach poletující vzduchem je důležitější než vaše názory.
V tom původním, ničím neposkvrněném buddhismu, kde jde o původní podstatu vesmíru a ne o stavy mysli, jde o to, že v misce jsou jablka a rajčata. Před chvílí jsem něco vařil a jedl v kuchyni. A zaujala mě miska s rajčaty a jablky, červená rajčata, zelená jablka. To je v buddhismu nejdůležitější. Vy neznamenáte prostě vůbec nic. A druzí taky ne. Místo toho se zajímáte o misku s ovocem nebo zeleninou.
To vůbec neznamená, že takový původní buddhismus, který objevil Gótama, když tak tiše a klidně seděl pod stromem bodhi, je něco, kde vůbec nezáleží na tom, co děláme a jak naložíme se svým životem. Ale nejlepší způsob, jak naložit se svým životem a jak se vrátit k původnímu stavu věcí, je to, že se přestaneme zabývat sami sebou, přestaneme porovnávat svůj stav mysli se stavem druhých lidí, přestaneme pořád posuzovat, co jsme udělali špatně a co dobře, co bychom měli změnit, čeho bychom měli dosáhnout. Pokud nějaké učení vede lidi k tomu, že se snaží dosáhnout skvělé, osvícené osobnosti a udělat velký dojem na lidstvo, pak je takové učení pouze pěstováním nabubřelého ega. Ačkoliv si lidé, kteří dosáhli různých stavů klidu, můžou myslet, že jsou blíže dokonalosti než druzí, ve skutečnosti nesahají ani po kotníky broukům a mravencům, kteří vůbec neřeší, jakého stavu dosáhli a místo toho dlí v pravdivém stavu tohoto světa. A vůbec nejlépe jsou na tom rajčata.
Když sedíme v zazenu a vůbec se nesnažíme dosáhnout klidu nebo lepšího já nebo se zbavit egoismu, vracíme se k původnímu stavu věcí, vracíme se do svého původního osvícení, které nám nikdo nikdy nevzal, ale když tak přemýšlíme o vlastním osvícení nebo neosvícení, propadáme do víru samsáry, kde se jeden hlupák pere s druhým, zatímco rajčata a jablka tiše odpočívají v misce.
Takže v buddhismu nezáleží na vás, na druhých, leda v tom smyslu, že když přestanete hodnotit sebe a druhé a místo toho následujete cestu, kde záleží na věcech v jejich původní podobě, pak můžete sobě a druhým pomoct vrátit se k věcem v jejich původní podobě, což je stav, kdy na mně, na vás, ani na nikom jiném nezáleží naprosto vůbec. To je překonání učení a překonání osvícení a překonání buddhy. Je to překročení hranice, kde se posuzuje úroveň jednoho člověka a vstupuje se do říše, kde pouze Pravda samotná - nezávislá na buddhismu, stavech mysli a těla, úrovni osvícení - je důležitá a relevantní.
Jak můžeme dosáhnout stavu, kdy přestáváme dosahovat stavů sebe a vracíme se do původní podoby vesmíru? Jedině tak, jak to udělal Buddha, totiž že opustíme sebe - své názory, pocity, stavy a vědomosti v zazenu. Vystřízlivíme ze všech náboženství, svatosti i démoničnosti, vystřízlivíme z bludů mysli a těla a vrátíme se věcem, jaké jsou právě v tomto okamžiku.
Pak si jasně všimneme pravdivosti jablek v misce a o sebe nebudeme jevit nejmenší zájem. Tento stav není stavem já, ale stavem vesmíru samotného. To nemá nic společného s teoriemi, učeními, filozofiemi a jen člověk, který nepodléhá idealistickým učením o dokonalé mysli a který nejeví zájem o vlastní osvícení, může sestoupit k základu věcí, který objevil Buddha Gótama. Buddha Gótama byl člověk, ale to není tak důležité, jako to, že to zelené jablko je Buddha Gótama, který v misce cvičí zazen.
PS. Zabývat se sám sebou je prostě cesta do pekla. Veškeré úsilí v buddhismu směřuje ke studiu pravdy v tomto okamžiku a veškeré cvičení zazenu má být prováděno v tomto okamžiku bez hledání čehokoliv, co není pravě tady a teď. Když najdete učitele, který vás povede k opuštění sebe, a ne k pěstování čím dál osvícenější mysli, buďte mu nebo jí vděční - a odměňte se tak, že z toho učitele nebude dělat nadčlověka. Nebuďte závislí na učiteli v tom smyslu, že nehnete prstem, dokud vám to učitel neschválí. Pozorujte, kam směřujou jeho nebo její kroky. Pokud směřujou do nebe, utečte od takového učitele. Pokud směřujou do pekla, utíkejte. Pokud směřujou do kuchyně nebo na zahradu, držte se takového učitele, nikoliv za ruku, ale nechte ho pomoct vám k pravdě, k tomu, aby vás osvobodil od vašich představ o sobě a druhých, o buddhismu a jiných učení. Nakonec díky takovému učiteli zjistíte, že nejlépe je přestat se zabývat sám sebou. Když se přestanete zabývat sami sebou, neuleví se vám, uleví se celému vesmíru.