Dobrý den,
myslíte si, že je možné převzít cizí karmu?
Mám kamarádku od dětství, nějakou dobu se pokoušela se svým mužem otěhotnět a dost jí to trápilo, miminko moc moc chtěla, mě se to podařilo brzo po svatbě tak nějak samo. To, že jsem těhotná se bylo mezi námi jako stín. V tu dobu jsem se začala každý den modlit za to aby taky otěhotněla a to i slovy, že pokud je něco, co překáží tomu, aby otěhotněla, tak to vezmu na sebe. V době, kdy jsem porodila, tak kamarádka otěhotněla, ale to jsem se vlastně dozvěděla až když se jí dítě narodilo. Já se s narozením dítěte modlit přestala, měla jsem jiné starosti, kromě péče o dítě, taky vlastní zdravotní potíže. To její otěhotnění a mnou modlitbu jsem si nijak nespojovala.
To mě napadá až teď, můj syn má 3 roky, má dost zvláštní povahu často mě popadá nad jeho chováním vztek. Já se ale nikdy předtím nevztekala, vlastně jsem tu emoci až do narození syna neznala.
Moje kamarádka vždycky byla vzteklá naopak říká, že s narozením syna se zklidnila a už jí tolik vzteky nepopadají.
Vždycky jsem měla dobrou kondici, teď mám fyzičku na nule, narušenou imunitu i jiné zdravotní problémy. Můj život se velmi proměnil. Tak mě to začalo napadat s tou zaměněnou karmou. Jistě se to dá vysvětlit i "normálně", hodně ženám se po porodu změní život...
No kdyby to tak bylo, stejně bych to nevzala zpět, možná bych to i udělala znova. Jen mě k tomu napadá, že člověk nikdy neví, za co prosí. A teď vidím, že mé rozhodnutí ovlivňuje celou mou rodinu. Nevím jestli jsem si to mohla dovolit vůči synovi, vůči mému muži (který má teď vyměněnou ženu).
Prosím napište mi váš názor. Tady na tomto fóru to snad nebudete považovat, za úplný blábol.
To, že jsem to udělala prosím nesuďte v té chvíli mi to přišlo jako, to správné, co mám udělat. I když v tom možný byly i sobecké pohnutky: chtěla jsem, aby se to mezi mnou a kamarádkou urovnalo, možná i domýšlivost, že já unesu cizí břímě...ale to jsem netušila, jak to bude těžké.