Zrovna dneska mě napadlo skrz tohle prozkoumat, jak to funguje u Lídy, jakým způsobem funguje, když se v mysli uvědomí, že všechno je TO (projev ve vědomí...).
Řekla bych, že to má určitě ten účinek, že zmizí zachycenost mysli, zmizí tendence pohlcenosti emocemi. Vždyť na čem by se lpělo, čemu by se mělo bránit, když je všechno totéž. Tedy mysl, pokud je tady zkušenost jednoty vědomí, to skutečně může všechno pustit, ale nevím, jestli by stačilo pouhé mentální pochopení, jestli by to šlo bez vhledu.
Tedy ego , když ztrácí podporu v rozlišování , nemá důvod rozlišovat.
Vyhnání z ráje vzniká z důvodů kontaminace mysli plody ze stromu Poznání dobrého a zlého.
Lídy metoda usekne hadovi hlavu, zmizí důvod dělit na dobré a zlé, když všechno je TO.
To není metoda Lídy, k tomu vede dzogčhen. A je to trochu jinak.
Praxí se to časem samo zredukuje na tyhle kroky:
1. V okamžiku, kdy se SAMO rozpozná sebeztotožnění (udělat to nejde), které mělo za následek odmítání nebo chtění něčeho, a ustane,
2. je tu i rozpoznání "i tenhle had je TO" a automaticky se vnímá jako TO... scelí se to do Jednoty, SAMO.
Jakákoliv snaha, aby had přišel o hlavu, vychází z potřeby ho zneškodnit, zbavit se ho jako něčeho, co je ne-božské, co by tu nemělo být. A tím se pořád znovu vyrábí iluzorní "někdo", kdo odmítá iluzorní "špatnost", a vytváří tím "sebe" jako někoho samostatně existujícího. Je to důsledek zvyku nevědomky dělit na dobré a zlé, chtít dobré, odmítat zlé, a ten je holt safra vytrvalý
Když se preferování a odmítání začne SAMO v sobě rozpoznávat při jednotlivých reakcích, vzniká šance přestat se ztotožňovat s obsahy vědomí a uvidět, že
všechno, včetně toho sebeztotožnění je pohyb prvotní Energie ... že všechno je TO.
I jakákoliv praxe, vycházející ze snahy o dobré a z odmítání zlého, modifikuje vnímání Božského Já v Jeho tvarech do dvojnosti,
tudíž vytváří "já" a "ne-já" (na totéž donekonečna upozorňuje Vostál jinými slovy - a otlouká to všem o hlavu jako
ŠPATNÉ!!! ).
A dokud nedojde k rozpoznávání návyku odmítat v sobě to, co nechceme, protože to považujeme za špatné, (rozpoznání se udělat nedá!!! Objevuje se SAMO, úměrně hloubce opravdového sebe-odevzdání Tomu v dané chvíli, t.j. vědomím v Srdci i při činnostech) , zvyk vytvářet dvojnost chtěním a odmítáním pokračuje.
"Bůh ohně", který "si jde pro oheň", holt na oheň,
kterým JE, chvílema zapomene a začne si hrát se svýma oblíbenýma hračkama
(asi dokud Mu nezačne být zima
)