Jana píše:Jozífku !
Tak mám z Tebe takovou radost, řekla bych, že tím smíchem se dostáváme na začátek všeho.
Moderátor: konec zvonec
Jana píše:Jozífku !
Tak mám z Tebe takovou radost, řekla bych, že tím smíchem se dostáváme na začátek všeho.
Kirby píše:Na konci všeho stojí práh,
ať v lesích, městech, na horách.
I ptá se prahu jednou den,
"Už byl jsi někdy překročen?"
"Jak moh' bych brácho,"
říká práh, "vždyť jsem
jak kůže na nohách,
jak dotek země každý krok,
to jméno dal mi asi cvok."
Alaja. píše:Probuzené To v Probuzeném chce dát najevo lidem kolem, těm neprobuzeným, že je, že existuje.
Je to tak odjakživa a bude to tak stále, dokud bude někde nějaký neprobuzený, byť by byl jediný, poslední.
A ten poslední Probuzený bude mít smůlu....nebude mít komu vyprávět své poznání o svém Probuzení.
Všude kolem něho budou pouze samí Probuzení....
Josef píše:Toho bych se nebál, slunce dle astrofyziků zanikne už za pět miliard let...
... nebo zitra.
Návštěvník píše:Josef píše:Toho bych se nebál, slunce dle astrofyziků zanikne už za pět miliard let...
... nebo zitra.
Vše je tady a teď.
Návštěvník píše:Josef píše:Toho bych se nebál, slunce dle astrofyziků zanikne už za pět miliard let...
... nebo zitra.
Vše je tady a teď.
Buddhu následovaly zástupy a obklopila jej nadšená skupina žáků. Jeho poselství překračuje všechny rozměry bytí. Buddha předal všem následujícím generacím nejen hluboké filozofické učení, ale také důslednou praxi – dokonalý sed, v němž dospěl k osvícení. Právě v tomto sedu pochopil, že cyklus bytí, plný utrpení nemá žádnou podstatu ani podklad. Odmítl ztrácet čas pokusy o proniknutí do tajemství počátků a konce bytí: stačilo, že pochopil jeho bolestnou prázdnotu, vytvořil metodu a učil ji více než čtyřicet let.
Jednoho večera v malé vesnici na severu Indie seděl Buddha Šákjamuni obklopen svými žáky. Konec jeho pozemského života se blížil. Ánanda, jeho oblíbený žák se jej zeptal: „Mistře, léta následujeme Vaše učení. Můžete nám říci, co je jeho podstatou?” A všichni čekali na odpověď. Ale Buddha beze slova utrhnul květinu, která byla před ním, zdvihnul ji do výšky a usmál se. Jediný žák, Mahákášjapa, intuitivně pochopil smysl této němé odpovědi, a stal se prvním patriarchou zenu. Protože zen odvozuje svou tradici od tohoto nádherného setkání květiny a Buddhova úsměvu.
Buddha byl filozof, lékař mysli a zakladatel náboženského hnutí, které obsáhlo celou Asii a které následují po dobu dvaceti pěti století milióny lidí na celém světě. Univerzální sed, v němž dospěl Buddha k osvícení je předáván z mistra na žáka po sedm století v Indii, sedm v Číně a sedm století v Japonsku. V této originální pozici zazen dosáhli ti, kteří ji cvičili probuzení a tím osvobození od utrpení. Tato původní pozice je předávána v nepřerušené linii Buddhů a patriarchů po dobu 2500 let až dodnes.
http://www.sotozen.cz/zen/buddha/
Vše jsem už viděl.
Vše jsem už slyšel.
Není nic dalšího co bych přidal k tomu co vím.
Není nic co bych ještě mohl přečíst.
V mé mysli se objevují a mizí myšlenky o tom jak to celé je. Spousta představ. Spousta myšlenek.
Jsem na konci všeho ... stojím před nicotou ... ničím ... prázdnotou.
Jsem sám a plný strachu ... strachu o svůj život ... a plný touhy dojít konce hledání.
Já ... má představa já ... se kterou jsem tak spjatý ... tak ztotožněný.
Tak bytostně věřím tomu, že má existence je závislá na existenci téhle představy ... tak moc tomu věřím ... že tenhle sen je realita.
Nic co jsem dělal ... všechny ty meditace, knihy ... stohy knih ... přednášky ... učitelé ... meditace ... knihy ... mě dovedly ... nikam.
Jsem na konci všeho toho hledání ... v úplný prdeli ... všechny ty myšlenky a představy ... jsou za mnou na jedný hromadě ... jedno velký smetiště ... jedna velká hromada odpadků.
Není nic co bych mohl najít ... nebo hledat ...
... jsem zde jen já a nicota ... jen my dva ... na konci duality ... na konci smyslu čehokoliv.
... a mezi mnou a nicotou ... je jen tenká slupka strachu ... tak průsvitná ... a tam za ní ... je smrt ... konec ... nic.
Je jen jedna cesta ... jeden směr ... jsem ten který čeká ...
... na co? ... nevím.
... na smrt? ... nevím.
... na život? ... nevím.
... je zde jen čistá esence čekání ... v místě kde není čas ani prostor ...
... vše je v nekonečném momentu nehybnosti ... naplněno očekáváním ...
... už není kam jít a není kam dojít ... jsem na konci všeho ... ... ... umírám
Ano, např. před pár miliardami let taky vše bylo tady a teď... jen probuzených, probouzejících se i neprobuzených - zkrátka života - nikde nět.
Alaja. píše:Buddhu následovaly zástupy a obklopila jej nadšená skupina žáků....
Jednoho večera v malé vesnici na severu Indie seděl Buddha Šákjamuni obklopen svými žáky. Konec jeho pozemského života se blížil. Ánanda, jeho oblíbený žák se jej zeptal: „Mistře, léta následujeme Vaše učení. Můžete nám říci, co je jeho podstatou?” A všichni čekali na odpověď. Ale Buddha beze slova utrhnul květinu, která byla před ním, zdvihnul ji do výšky a usmál se. Jediný žák, Mahákášjapa, intuitivně pochopil smysl této němé odpovědi, a stal se prvním patriarchou zenu. Protože zen odvozuje svou tradici od tohoto nádherného setkání květiny a Buddhova úsměvu.....//www.sotozen.cz/zen/buddha/
Sy_ píše:Josef je plnej odpovědí, který v něm postupně stvořily spoustu otázek, které by bez těch odpovědí ani neměl... takže řešení není v tom najít správnou odpověď. Vyřešení otázky je její totální zmizení, né přiblížení se pravděpodobné a hezky znějící odpovědi, což je asi to jediné, k čemu tu dochází.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků