Některé koncepty jsou prostě samy o sobě poněkud chybné :
tak třeba Ramana říká, že sebedotazování je cesta od začátku až do konce
ale jinde říká :
sebedotazování končí v sebeodevzdání
Kde jaká chyba?
Od začátku až do konce, kterým je ..odevzdání.
(Samořejmě že konec i toho dotazování, protože kdo by se pak měl ptát a na co?)Ani tenhle koncept není chybný:
"Čemu věnujeme pozornost vědomí, to posilujeme v bytí a tím se stáváme" Naopak je potřebný k ujasnění si, jak že vlastně pracuje náš myšlenkový kompjůtr.
Mysl je magie se kterou když se odmítáme seznámit, tak na to můžeme jen doplatit.
Nemůžeme překročit co jsme dosud nepoznali. (Jak bychom pak o tom někomu mohli podat svědectví?)
Ale pozornost samotná?
Ta je "pouhým" svědkem který se ničeho nezúčastňuje, jak by se pak mohl něčím stávat?
Něco posilovat či se tím dokonce stávat, to může jen ten, kdo tou pozorností (osobně) disponuje, operuje.
Proto je doporučována pozornost
..indiferentní.Taková, jakou používá třeba fotografická kamera. Ta jen zaznamenává.
Jako oko.
Pak se věci akorát dějí, teď ...teď ...teď.
Kde je tu nějaký příběh? Nějaké hledání? Duchovnost?
Je po všem.
A kdo tohle chce? Chce snad někdo končit?