Eva píše:Už ke mě doputovala, ale je jen zapůjčená, musím ji do 17.1. vrátit. kdyby někomu cvrnkla do nosu, ráda odkoupím. :-)
Aha, koukám, že bych to měla trochu poopravit.
Knížku jsem přečetla, ale nemusím ji mít doma, asi bych se k ní už nevrátila. Styl je dosti podobný stylu Kafky, nebo spíše Ladislava Klímy, navíc psaný místy staročeským jazykem (dává to pěkný, dobový výraz knize), pro mne ale dosti těžko uchopitelné i stravitelné. Vzedmutí duše, její pochody, tápání, stavy, často bezútěšné, drsně syrové bez naděje spočinutí, dovršení. Vyjímkou je ale poslední povídka s názvem Popelka. Kterak nenápadná, prostá dívka ke štěstí (kralevici) přišla. Psáno z pohledu věrného přítele dívky, který byl každý okamžik její cesty za štěstím s ní a částečně s ní i vše prožil - pocity osamocení, touhy, vášně, odevzdanosti, neobyčejné pokory, trpělivosti, odevzdanosti, lásky, pranýřování a zesměšňování druhými, jejich nepochopení, tanec s kralevicem, odloučení, období samoty, uvěznění, opuštění sebe, stanutí znovu před kralevicem, svatbu, propuštění Popelky, vlastní touhu po opětovném setkání se s ní, hledání, toužení, opuštění starého,vydání se na cestu za ní, do sebe.
Moc pěkná povídka.