rafael píše:irulan píše:Jestli jsi temi "lidmi" myslel moji osobu, tak je to jedno, žádným guruem se neridim a pokroky jsem neudělala. Zádný "božský slovo", zádný "božský clověk", zadna "dokonalost". Leda tak dokonalost nedokonalosti, originality, přírody. Kazdy a vsechno me muze inspirovat, nehledam uz "dokonalé". I "srdce" muze šálit, kdyz neni v harmonii s myslí. Zbozstenim jakékoliv časti (tela, mysli, citů-srdce, gurua, modly..) se rovnováha vychyluje a zpusobi pohyb, což je v pořádku. Můžeš zkoušet různe pohyby, myslím ze nakonec součtem vsech vektoru je nulový vektor.
Zaměřením pozornosti čekas odezvu. Neco ocekavas
určitě nemyslel tvou osobu.. je to všeobecná vlastnost mnoha lidí..je to prostě povaha mysli.. píšeš že pokroky neděláš ale vnímám v tobě úplny opak.. kus duchovní práce.. jen mysl každého člověk hodnotí pokroky..a mysl máme všichni dokud ego neumře.. ale srdce vnímá energii ze vnitř a přestože si často myslíme že sme pokrok neudělali, opak je pravdou.. a u tebe to tak přece je, jdeš pořád dál a dál a ikdyž si to neuvědomuješ v mysli, tvé duchovní srdce tě stejně prozdradilo víš
zaměřením pozornosti zpočátku vždy očekáváš odezvu.. je to přece normální protože ego kontroluje jak jsi daleko, ego pochybuje proč nejsi daleko a ego říká proč jít daleko.. protože je tam pořád mysl.. chodíš okolo hrníčku nektaru božského nápoje ale bojíš se ho napít, bez toho , aby sis to nepromyslela.. aby sis nepohrála s myslí a aby ti mysl řekla ano udělej to protože a proto.. ne neudělej to protože a proto.. skoč tam..vždyt to máš přeci vše v sobě..nezoufej si že něco nejde ihned, duchovno je práce na mysli samotné.. všichni tu práci musíme udělat, i já.. někomu to jde líp někomu hůř.. jdi ke kořenům mysli.. ty osekáváš konečky stromu ega a rostou další zelené větvičky a říkají ti my sme zelené a sme správně.. jdi dovnitř.. jediná metoda na pořádnou mysl je atmavičára.. jen ta dokáže mysl zastavit nejrychleji.. a postupně ji odstranit..
osobně jsem to dělal takto.. nechci nikomu na foru tohle vnucovat, ale u mě to zabralo.. po milosti brahmana asi po týdnu vše vymizelo, ego se vrátilo úplně zpět.. ale mě to nedalo, začal jsem svou pozornost nutit zpět, hledal jsem ten "pocit" lásky a ticha uvnitř.. ne myslí, ale nitrem.. do toho jsem pracoval atmavičarou dokola a dokola a dokola.. hledal jsem v nitru a dotazoval se.. výsledky byly zpočátku jen malinké.. enegie uvnitř se objevila a zase ji ego ukrylo.. pokaždé ale když se objevila byla o kousínek silnější,vytrval sem naprosto neomezeně v této činnosti, pak sem jel znova do prahy pro radu od brahmana, a znova dělal bezmezně co mi řekl.. bez jakékoliv pochyby, jako dítě kterému matka něco nařidí a ono nevím proč ale udělá to.. a funguje to..
V pohodě, mas cíl, jdeš si za nim, mas gurua, kterýmu veris a chces nasledovat jeho vedeni. Myslíš, ze jdeš někam dal, děláš pokroky a mas výsledky.
Ze nedělám pokroky, neni zadnej stesk, jen proste poznani, ze pocity pokroku jsou leda tak bezva udržovačky v nejaky cinnosti (treba "duchovni" cvičeni, růst apod.). Nejúčinnější sebeoblbovacka je pozitivní snaha s vědomím pozitivního výsledku, rozuměj tim dělám dobré a vím to, ze dělám dobré.
Píšeš, ze mysl hodnotí pokroky (jasné, kdo jiný) a zaroven hodnotis, ze je tady pokrok. To sis trosku utrousil do vlastního hnízda, ne? Možna je to dobře.
Vis tvé přirovnání s hrnickem božského nektaru je originální, jen to muze byt tak, ze božský nektar je sebeklamem, sladouckym snem. A to je zase poznani z jiného pohledu. Takhle se dívám.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)